Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Ježto jsem se v posledních dnech setkala se zvláštím druhem chyb v textech o Marsu, začnu dnes touto „aktualitou“. Jde o přídavná jména vytvořená z podstatných jmen Mars a Marťan: marsovký a marťanský. Nelze je zaměňovat, jako nelze zaměňovat přídavná jména pozemský a pozemšťanský (od slova pozemšťan - s malým p!). Chybně: marťanská poušť, marťanská obloha... Správně: marsovská poušť, marsovská obloha... Přídavné jméno maťanský se týká obyvatel Marsu, ne planety. Tedy správně: marťanský jazyk, marťanské zkušenosti... A věta z textu, tentokrát správné: V marťanské mysli se začal klubat zcela nemarťanský záměr.

       Poslední slovní druh, který skloňujeme, jsou číslovky (ne všechny). Nebývají v nich chyby. (Čtvrtý, čtverý jako mladý, sto jako město...) Jen dvě, obě, tři, čtyři působí nesnáze. Občas se zapomene na dvojné číslo a pak vznikají patvary jako dvěmi, dvoumi apod. Správně: oběma dvěma rukama, na obou nohou... U číslovek tři a čtyři se velmi často zaměňuje 2. a 6. pád. Chyba: do třech, do čtyřech. Správně: do tří, do čtyř. Delší tvary patří do 6. pádu: ve třech, ve čtyřech. Z povídek: Navíc by se ani nedovolil komukoliv z těch třech (spr. tří) říct ani slovo.

       V odborných textech se číslovky píší číslicemi. V literárních textech nikoliv. Nelze tedy napsat: Cesta trvala 5 dní. Správně: ...pět dní. Číslice jsou zde jen pro datum a pro znakové názvy (robot série 156 X). Předstírá-li se však ve sci-fi odborný text, číslice tam patří, ovšem bez chyb. Ne tedy do 10ti minut, ale správně: do 10 minut. Ne do 5tého roku, ale správně: do 5. roku.

       Slovesa. Balvan úrazu. I obyčejné časování působí potíže, například hned sloveso býti. Správný tvar 2. osoby jednotného čísla je pouze jsi. V přímé řeči může být lidový tvar seš jako charakterizující prvek, ovšem ne tehdy, je-li jinak přímá řeč ve spisovném jazyku. Často však čtu podivnou formu jseš, většinou dokonce v autorském jazyku. Je to zrůda.

       Dále jsou nesnáze s 3. osobou množného čísla sloves nepravidelných (správně pouze: oni chtějí, vědí, jedí) a sloves 4. třídy (vzory: oni prosí, trpí, sázejí). Pro 4. slovesnou třídu je dobrou pomůckou rozkazovací způsob: pros - oni prosí, trp - oni trpí, sázej - oni sázejí. Zdá se to jednoduché, přesto stále častěji čtu (a slyším) chybné tvary umí místo umějí, vrací se místo vracejí se... Ze sci-fi: Kde lidé kráčí (spr. kráčejí), mizí (spr. mizí i mizejí) stopy. Z tvaru 3. osoby množného čísla se tvoří také přechodník přítomný (tedy sázejte) a z něho odvozené přídavné jméno (sázející). Nikoliv proto šedivící, předjíždící..., ale šedivějící, předjíždějící...

       Ve 4. slovesné třídě jsou další úskalí: Rozkazovací způsob vzoru prosí zůstává nezměkčen: pros, prosme, proste. Chyby nejsou příliš častí, ale přece: Hledá se osoba pro experiment s hypnózou. Hlašte se (spr. hlaste se) na adrese... (Příčestí trpné je však změkčeno: prošen. Proto vyčištěn, ujištěn, zamaštěn... A také podstatné jméno slovesné vytvořené z příčest9: prošení. Proto: vyčištění, pohoštění...)

       Infinitivy na -ci jsou dosud jediné spisovné, i když se stále benevolentněji připouštějí tvary na -ct: péci, téci, moci, říci, tlouci, vléci, obléci se, pomoci. Tvary peku, teku... jsou alternativní (vedle peču, teču...), ale moci, pomoci mají jediné spisovné tvary: mohu, pomohu - mohou, pomohou. Ve sci-fi se bohužel dává téměř zásadně přednost lidových tvarům (můžu...).

       S minulým časem mají mnozí autoři (a překladatelé) problémy u sloves 2. třídy a u sloves zvratných.

       Slovasa 2. třídy mají vzory tiskne, mine, začne (zajme); v minulém čase tiskl, minul, začal (zajal). Potíž je v tom, že infinitivy - až na začít - obsahují dvojhlásku -ou-, která je dost výrazná a strhává na sebe pozornost. Slabika -nu- je pouze ve tvaru minul, přesto se přímo bojovně prosazuje do ostatních tvarů. Několik příkladů:

       Mercier vyjmul (spr. vyňal) z opancéřované skříňky obálku... - „ Pěkní ztloustnul (spr. ztloust)“, usmál se a pak se začal proměňovat. - Pak se rozpřáhl a těýkým kladivem bouchnul (spr. bouchl) do hodin. - Ten mu padnul (spr. padl) jako ulitý. - Vyvstanul (spr. vyvstal, inf. vyvstati!) před ním obraz, starý několik týdnů. (Vyvstanul je zvlášť absurní tvar; skoro mám chuť tentokrát uvést autorovo jméno.) - A dále: strhnul, šeptnula, zatrpknula, přijmul, zajmuli... spr. strhl, šeptla, zatrpkla, přijal, zajal. Ještě poznámku: U některých sloves jsou dublety, které rozlišují význam: vypjal se k výkonu, vypnul proud.

       Zvratná slovase působí nesnáze ve 2. osobě jednotného čísla: Napořád čtu jsi se místo správného ses. Snad se to autorům zdá „spisovnější“, nevím. Tendence ztrácet pomocné sloveso je v češtině už velmi stará. Nejdřív zmizelo ve 3. osobách: psal, psali místo původního psal jest, psali jsou. Teď se už dlouho jazyk pokouší odstaranit - aspon částečně - pomocné sloveso ve 2. osobě jednotného čísla: kde je to jen trochu možné, zůstává jen 's. Kdes byl? Bylas tam? Tys to věděla! A ve zvratných slovesech důsledně: Co sis myslil? Vrátil ses brzy. Příkady ze sci-fi: Ty jsi to věděla a přitom jsi se mi smála. „Ty jsi“ je správně, vedle „tys“, ale „jsi se“ je chyba - tzv. hrubá. - Proč jsi se ptal? (spr. ses ptal.)

       A tím se slovesy bohužel nekončíme. Jsou zrádná. Takže na shledanou opět u sloves.