Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Nejdřív opět aktualita - poznámka k psaní velkých písmen: Sice mají někdy brzy - snad ještě letos - vyjít nová Pravidla pravopisu, ale základní zásady se prý nebudou měnit. Tedy:

       V posledních týdnech vídám velká písmena v nadměrném množství na místech, kde mají být malá. Pozemšťan se možná jednou bude psát s velkým P, avšak jednotlivá obecná jména v několikaslovných názvech jistě ne. Takže nikoliv „... náležel k Tajné čínské společnosti Rozvědky Ozbrojených Sil Vnitřních planet“, ale nejspíš: ... k tajné čínské společnosti Rozvědky ozbrojených sil vnitřních planet, pokud „Ozbrojené síly...“ není název. A nikoliv „Nádherný Nard, Město na Vodě“, nýbrž Nádherný (nebo nádherný, jde-li jen o přívlastek hodnotítí) Nard, město na vodě atd. atd.

       Tyhle chyby vznikají jen v překladech, protože různé jazyky mají různá pravidla. Český překlad nesmí přejímat cizí pravidla.

       A teď zpět ke slovesům.

       Minule jsme se zabývali časováním (v přítomném i minulém čase), dnes začneme slovesnými rody. V rodě činném nebývají chyby, v rodě trpném ano. V překladech je často přímo záplava trpných tvarů; vzniká doslovným překládáním. V češtině převažují tvary činné, a pokud už potřebujeme trpný rod, dáváme přednost zvratné formě. (Ne tedy: je používáno, ale: používá se.) Mnoho autorů má - i v původní tvorbě - problémy s trpným příčestím. Napořád čtu tvary, v nichž je příčestí nahrazeno přídavným jménem slovesným. (Je to jistý druh slovakismu a patrně jde skutečně o vliv slovenštiny.) Správně česky tedy: Je přítomen (nikoliv přítomný) pan X? Ale: Přítomný pan X říká, že... Zde je správně přídavné jméno slovesné, je to přívlastek, ne slovesný tvar.

       Příklad z knihy: Byla odtamtud odstraněná (spr. odstraněna). Ty jsi k tomu určená (spr. určena). Loď byla odstraněná (spr. odstraněna). Jeho důvěra nesmí být zklamaná (spr. zklamána). My jsme přinucení (spr. přinuceni) převzít odpovědnost. ... když budou kopancem probuzení (spr. probuzeni) tak jako já. Atd. Je to velmi častá chyba.

       U některých autorů se projevuje nejistota v užívání zvratných sloves; zaměňují je s nezvratnými: Nusina ústa se přilnula... (spleteno se slovesem přitisknouti se). Kulhal se dál (belhal se). Jejich reakce se sestávala z nesmyslných přesunů vojsk (se skládala). Správně ovšem není ani jedno sloveso, nýbrž pouze: ... spočívala v ...

       Ze slovesných způsobů se chybuje zvlášť v kondicionálu, i když postupně stále méně. Odstrašující příklad: A musíš proměnit (spr. změnit) mé léčebné oddělení na (spr. v) inkvizici, aby jsi (spr. abys) je získal. Je to tvar tak hrozný, že pro jistotu zopakuji časování kondicionálu přítomného slovesa býti: bych (abych, kdybych) - bys (abys, kdybys) - by (aby, kdyby), bychom (abychom, kdybychom) - byste (abyste, kdybyste) - by (aby, kdyby).

       Ve třetích osobách se nechybuje, protože zde pomocné sloveso zaniklo. Ještě příklad na chybu při zvratném slovesu: Jak jsi to dokázala zařídit, aby jsi se nemusela vrátit... (spr. aby ses). (Nikoliv, jak občas čtu, abys se).

       Existuje i kondicionál minulý. Často se na něj zapomíná a nahrazuje se přítomným, asi proto, že je kratší: včera bych to udělal, dnes nemám chuť (spr. včera bych to byl udělal...).

       Poslední slovesné tvary, ve kterých scifisté dělají chyby sice o něco méně než před několika roky, přesto však dosud hojně, jsou přechodníky.

       Přede dvěma roky uveřejnil fanzin Slan úplný výklad o českém systému přechodníků. Naivně jsem doufala, že se tím situace zlepší. Že - přinejmenším - ten, komu se zdá jejich užívání příliš složité (nikoliv složitým, ale o tom jindy), bude se jim nadále vyhýbat. Nestalo se. A situace se asi zlepšila z jiných důvodů.

       Jsou autoři (překladatelé), pro něž existuje jen jeden tvar přechodníku, a to přechodník přítomný jednotného čísla v ženském (středním) rodě: píšíc, čtouc. Například: Sam to do nás tvrdě pral, dbajíc (spr. dbaje) na to, aby... - Raci pokračovali dál, dodržujíc (spr. dodržujíce) svůj neměnný rytmus. - „Nevím,“ řekl doktor Santell, hledíc (spr. hledě) do prázdna.

       Jiní sice střídají tvary, ale jak je napadne: Vyrazil kupředu, míříce (spr. míře) kopín na Athelstanovu tvář. - Pěchodráha (nesprávně tvořený novotvar) nás vynesla k povrchové vstupní bráně do muzea a vnoříce (spr. vnořivši) se zpět do země, zmizela nám z dohledu. Tvar „vnoříce se“ je hned třikrát špatně. Má tu být přechodník minulý rodu ženského, čísla jednotného, a je tu přechodník budoucí čísla množného všech rodů. Nadto přechodník budoucí je archaický a už dlouho se ho prakticky vůbec neužívá.

       Jsem na rozpacích. Co s tím? Budete-li si to přát, vysvětlím znovu celý systém. Doufám však, že všichni máte předloňský Slan.

       Příslovce vynechám, chyby jsou ojedinělé.

       Předložky se občas vyskytují v nesprávném významu: Stěna oproti (spr. proti) dveřím byla... - Letěli plnou rychlostí oproti (spr. proti) záři stoupajícího slunce.

       Předložka mimo má často chybný pád: ... všichni mimo tvého nejmladšího dítěte (spr. mimo tvé nejmladší dítě - 4. pád, nikoliv 2.). Tuhle chybu nejspíš časem lingvisté přijmou a bude správně i 2. pád, protože mu dává přednost i Václav Havel.

       Častný nešvar je seskupování předložek: ...čekali na po schodech sestupujících... - ... obhajovat své tvrzení i před na slovo vzatými odborníky. - S o to větší spozorností sledoval... V takových případech je nutno změnit slovosled (... před odborníky na slovo vzatými.)

       Ještě upozornění: Předložka dle je archaická a hodí se jen do historických románů, nebo jako parodie. Přesto ji občas čtu: Psal jsem závěť při plném vědomí a dle (spr. podle) svého nejlepšího uvážení.

       Příště interpunkce.