Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Na závěrečném sedánku posledního Parconu jsem slíbil, že zorganizuji vyhlášení ceny Koniáš. Nemýlím-li se, květnatě jsem pronesl, že v pestré kytici našich literárních cen chybí dekorativní bodlák (jak opojné, citovat sám sebe), který by na rozdíl od ostatních, stimulujících, měl funkci trestající ruky trpící mateřštiny. Krátce a jasně, Koniáš by byl udělen vydavateli té knihy, v níž se v uplynulém roce podařilo nejvýrazněji zprznit jazyk český. Navrhl jsem, aby porotci, jimž bude posuzování svěřeno, určovali nejen stupeň zprznění, ale i kvalitu przněného autora, a to na stupnici od nuly do pěti, čímž by vznikl násobný kód s minimem nula a maximem dvacet pět. Vyšel jsem totiž z předpokladu, že hříchem je prznit jen dobré či slušné autory, o špičkových nemluvě. Takže je-li autor nula, výsledný kód je nula, seč by bylo zprznění jakkoli význačné, a je-li mateřština v pořádku, jde o tentýž případ, ať je autor jakkoli... ehm. Při tom připomínám, že u autorů nejde o nějaké literární kádrování - spíš o jejich ohodnocení jako stylistů. Takže například maximálně zprzněný Tolkien (jasná 5) = 25 bodů a evidentní držitel Koniáše, zatímco maximálně zprzněný Howard (cca 3) = 15 bodů - prostě proto, že Howardův jazyk a styl je jednodušší a aniž bych chtěl jakkoli šťourat do vosího hnízda příznivců obou pánů. Ostatně obě konstanty si stanoví každý porotce sám a výsledek bude průměrem.

       Ze všeho řečeného myslím jasně vyplývá, že půjde o cenu udělovanou pouze za překlady. U česky píšícího autora jsou obě hodnoty jedním a tímtéž, za styl si víceméně ručí sám a pokud mu jej vydavatel znetvoří (či vylepší), je to mezi nimi a těžko to zvenčí hodnotit. Došlo mi to ve chvíli, kdy za mnou na Parconu přišel Pepa Pecinovský a s dětsky rozzářenýma očkama se mne dotázal, do jaké kategorie bude jako autor ouředně zařazen (ve své roztržitosti jsem totiž zapomněl z pódia říct, že jde jen o překladovou literaturu).

       K organizaci: budeme vycházet ze seznamu všeho vydaného v roce 1992, který sestavuje Ikarie pro cenu Ikaros a z něhož vypustíme domácí autory. Budeme postupovat systémem nominací. Prosím všechny, komu záleží na tom, aby scifisté, když už nikdo jinej, mluvili a psali česky, aby mi na dole uvedenou adresu zasílali své nominace - jména titulů vydaných v roce '92 se zvláště flagrantními delikty proti češtině, vyznačenými na xerokopii nebo citovanými s udáním strany. Jakmile se sejde dost nominací, sestavíme pětičlenný porotcovský sbor, který nominované knihy ohodnotí podle již uvedených kritérií. Výsledky vyhlásíme v Ikarii a Interkomu.

       Ještě na závěr bych chtěl poděkovat Ivanu Kmínkovi, jenž mi svou povídkou Ylidská krize konečně objasnil, proč k prznění češtiny dochází (nebylo mi to jasné; když neovládám jazyk, nevydávám, stejně jako když neovládám judo, nelezu na tatami). Cituji:

       „Vysoká technologie a týmy našich předních specialistů jsou tu pro učinění pohádky z Vašeho žití!“ (...) Už dřív mě někdy zarazily ty věty ve špatné pozemštině.

       Konec citátu. Když jsem si tohle přečetl, došlo mi, že během roku jsem četl i věty, proti nimž první citovaná nemá co do neobratnosti šanci. Asi i nad obcí scifistickou krouží lodě Ylidů, kteří nás zásobují zbožím žádaným a přitažlivým, leč jejich úmysly jsou nejasné a poznají se podle toho, že neumějí pořádně pozemšťansky. Jsme zkrátka vprostřed scifylidské krize - a já vyhlašuji hesla: Kupujte jen knihy psané česky! Rohlík s myším ocasem byste taky vrátili! Pryč s Ylidy!

       

            Zdraví Vás