Logo rubriky
7/1994
  Recenze (další) (121)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 10-11/1994  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

4x3 znamená 4x třetí díl série

1. Převážně neškodná

       je podle mého mínění Stopařova průvodce po galaxii Země, ale nemusí to být tak docela pravda, protože někde Země není Země a někde není vůbec a vůbec.
       Nepropadejte panice, toto je recenze na třetí knihu ze série Stopařova průvodce po galaxii. Abych byl přesný, jedná se výjimečně o díl pátý, ale předchozí dva díly ještě nevyšly (laskavou péčí Laseru), takže je to přece jen třetí díl série. Ale to vlastně nevadí, protože: „Nemusí však k tomu docházet nutně chronologicky.“, jak hovoří část motta tého knihy.
       I přes absenci předchozích dvou dílů se kniha dá snadno číst. Opět účinkuje Artur, Ford Perfect, Trillian, Vogoni atd., opět se všichni dostávají do šílených situací, ale nějak mi tu něco chybí.
       V prvních dvou dílech se na čtenáře vyvalí od první stránky gejzír nápadů a oddechnout si není kdy. V díle pátém je čtenáři oddech umožněn - bohužel. Podle některých míst by se dalo usoudit, že Adamsovi docházel dech, přesto musím uznat, že je tu i tak mnoho míst, která za to stojí.
       Překlad se mi zdá poměrně dobrý, ale obálka mě naštvala - zase tvrdá vazba! Obrázek na obálce je bídný, ale má alespoň vztah k obsahu.
       (Douglas Adams - Převážně neškodná, vydalo nakl. Argo - M and G 1994, překlad Jana Koubová, grafika Libor Bartla, 194 stran, 79,- Kč)
       hodnocení: ***
       

2. Ženský mág?

       Kam ta Zeměplocha spěje? To už by mohl být i chlap čarodějnicí! Ženská přece být mágem nemůže! A nebo ano?
       Takvý chaos může nastat jen tehdy, když umírající mág předá svou čarovnou hůl osmému synu osmého syna a ona je to náhodou dcera. Jmenuje se Eskarina a narodila se v Kyselé Prdeli v horách Beraní hlavy na Zeměploše.
       Terry Pratchet patrně pochopil (na rozdíl od Adamse),že s šíleností prvních dvou dílů Úžasné Zeměplochy nevystačí, proto napsal další knihu raději stylem fantasy s humorem než humoristické fantasy. Tím chci říci, že hlavní roli začal hrát příběh a ne jen série gagů. Podařilo se mu to dokonale.
       Komu se Pratchet až doposavad nelíbil, měl by vyzkoušet tuto knihu a komu se příběhy kouzelníka Mrakoplaše líbily, ten by si neměl nechat ujít ani historii Esk s kouzelnou holí. K mé velké radosti se i tentokrát setkáme s nejveselejší postavou série - jistě, myslím Smrtě.
       Na rozdíl od pH (viz Kvark 1/94) považuji překlad za velký klad této série a nazvání zosobněné smrti jménem Smrť (s -ť na konci) za výborný nápad. Smrtka jako žena by zcela změnila význam některých pasáží a navíc už samo slovo Smrť vyvolává spíš úsměv a o to jde. Doslovné překlady anglických jmen jsou často nesmyslné nebo nepřeložitelné, ale jména v Zeměploše jsou zajímavá a vtipná.
       Obal je jako obvykle perfektní a jako obvykle to také znamená, že autor ilustrací je cizinec. Jako čestnou výjimku musím jmenovat např. Laser a Návrat.
       (Terry Pratchet - Čaroprávnost, vydal TALPRESS 1994, překlad Jan Kantůrek, kresba na obálce Josh Kirby, 278 stran, cena 59,- Kč)
       hodnocení: ****1/2
       

3. Konec hodu

       Hod je ukončen, mri se vrátili na domovskou planetu a jim v patách přišli i regulové a lidé. Jen jedna osoba může zachránit rasu mri - Duncan, člověk-mri.
       Třetí a závěrečná část série Stárnoucí slunce je obsáhlejší než předešlé díly a dle mého náhoru i lepší. V této knize je akce dobře vyvážena s pomalejšími pasážemi a konečně dojde i na odpovědi otázek z předchozích dílů. Hojně se vyskytují i překvapivé zvraty.
       K ději knihy mám dvě výhrady. Ta menší se týká „hollywoodského“ závěru, ta větší závěrečného souboje kosmických lodí. Realitu navigace podle vysílačky nechť každý posoudí sám, tohle paní Cherryh poněkud ujelo.
       K překladu nemám námitek, až na slovo vhled, které je používáno ve smyslu intuice (vidění do budoucnosti?), ale i jako přehled o problematice.
       Překladateli se ovšem podařilo zachovat báječný jazyk a atmosféru knihy, za což mu patří veškerá chvála.
       Obálka je výborná, ale bohužel jde opět o přejatý originální obal. Bohužel v tom, že drtivá většina výborných obálek jsou originály zahraničních umělců.
       (C.J.Cherryh - Stárnoucí slunce: Kutath, vydal Winston Smith 1994, překlad Petr Vávra, kresba na obálce Martin Andrews, 340 stran, cena 65,- Kč /porovnej s Adamsem. Tohle dělá tvrdá obálka!/)
       
       hodnocení: ****
       

4. Tři, jež Jedním Jsou

       Tato slova se často opakují v závěrečném dílu trilogie o Corumovi - knížeti v šarlatovém plášti - v Králi mečů. Ti tři jsou Corum, Elrik (můj oblíbenec) a Věčný Hrdina (o kterém ještě bude řeč).
       Král mečů je Mabelode - nejmocnější z bohů Chaosu v patnácti plánech, které obývá i Corum. Ten již dva z nich zničil, ale musí zničit ještě Mabelodeho, aby opět zavládl řád a jeho bůh Arkyn.
       Úroveň knihy je podstatně lepší než u předchozího dílu, ale neodpustím si trošku kritiky. Zdá se mi totiž, že autor příliš často používá fintu zvanou deus ex machina. Jinak řečeno dělá si s hrdiny co chce a když neví, jak dál, prostě si něco vycucá z prstu.
       V díle druhém Corum prochází jako turista - když je nějaký problém, vyvolá příšery z předpeklí a ty se postarají o zbytek. Dokonce i odklidí mrtvoly. Patrně autor dostal víc kritik na toto téma, protože v díle třetím toto najednou nefunguje. Možná jsem četl nepozorně, ale na vysvětlení jsem nenarazil.
       Má druhá výtka se týká filozofování na téma Věčný Hrdina, který je na věky odsouzen bojovat v různých převtěleních za „vyšší princip“. Navíc závěř knihy toto filozofování postaví na hlavu. Možná to byl záměr, ale já prostě takové autorské monology nemám rád (to je ale jen soukromý názor). Pan Henlein to s přemítáním o hrdinech také zkoušel a je všeobecně známo, jak dopadl.
       Co se mi naopak líbí, jsou některé autorovy surrealistické popisy. Jako příklad uvedu popisy hradů v říši Chaosu: hrad z lidské krve nebo hrad ve tvaru Corumovy milenky Rhaliny o velikosti „pět tísíc stop“.
       Vrcholem knihy je ovšem báječný závěr, který mne opravdu uzemnil a pobavil. Už kvůli němu je možné tuto knihu jen doporučit.
       Obálka je zajímavá, ale nepochopil jsem, proč jsou na ní mimo jiné vojáci z první světové války.
       (Michael Moorcock - Král mečů, vydal Laser 1994, překlad Stanislav Plášil, autor obálky Juraj Maxon, 154 stran, cena 45,- Kč)
       
       hodnocení: ***1/2
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK