Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

P.S. Nechci se dotknout ani Tebe, Zdeňku, ani Vojtěcha Beránka, ale opravdu patří povídka „Persefonin dar“ do Interkomu? Možná, říkám možná, by snesla otištění v samizdatovém fanzinu, ale zveřejnit takovou zhovadilost (aspoň mně se tak jeví) v oficiálním materiálu fandomu?

       

P.S. Můžete ostatně učinit zoufalý pokus, jak autora napravit. Zavřete jej v jedné místnosti, oddělené mříží ovšem, s Vilmou Kadlečkovou. A oba z toho vězení nevylezou, dokud spolu (!) nenapíšou pokračování Stavitelů věží. A sice, aby se nervali, soudcovat jim to bude ZR. Vilma se zbaví toho své „slovní samohláskové a souhláskové nadprodukce“, kterou její díla trpívají, a uzná, že „dynamický děj“ není sprosté slovo a naopak nám Beránka poněkud polidští a zušlechtí. Věřím, že výsledkem by byl opravdu skvost.

       

       Ještě k P...  daru

...Navíc dle autorova jazyka vzniká dojem, že dostává za každé vulgární slovo zvláštní prémii. Je totiž normální, že si hrdina povzdechna, že je vše v p..., ale označovat záhrobí jako Velkou řiť a robota za „vražedný monstrum našlapaný niponskou elektronikou od prdele až po tykadla“ je více než samoúčelné. ...

       ... A co tedy můžeme říci závěrem? (Arabela). Že tímto příběhem (?!) bylo naprosto zbytečně zabráno místo v prvním IK letošního roku a že doufám, že se populární novoroční pořekadlo protentokrát zřekne platnosti. A že když jsem povídku ONI navrhl na nejhorší dílo všech dob, netušil jsem, že vážných kandidátů bude víc.

       

Zajímavý jazyk.

Na povídce Persefonin dar mě zaujal především autor. Člověk, který se přizná k lásce k akčnímu filmu a nenávisti* k Vilmě Kadlečkové, musí mít (kromě vkusu) i dostatek osobní odvahy. Takovéto prohlášení je totiž v dnešní přeintelektualizované společnosti stejně odsuzované jako přiznání, že po večerech vykukuje z křoví a znásilňuje malé chlapečky. Je nabíledni, že jsem povídku začal číst se sympatiemi k autorovi, které nedokázal ovlivnit ani fakt, že je fanouškem Tolkiena. Nikdo není dokonalý. Povídka sama není geniální ani převratně originální - téma Orfeova neúspěšného turistického výletu do podsvětí za Euridykou patří mezi příběhy, na které se vrhá každý spisovatel sotva udrží pero a moč, a v různých kostýmech se hraje na stránkách knih stále znova a znova. Ani po stránce cyberpunku nepřináší nic nového co by skoplo Gibsona z jeho softwarového soklu. Co jí dělá zajímavou, je rychlý, akční, nahuštěný - drivový styl, kterým je napsaná. Dalším plusem je nenápadný humor, který umožňuje, že se hrdinova sebelítost náhle změní v parafrázi písně V + W. K tomu mile vulgární jazyk a brutalita, kterou se autor nesnaží šokovat, ale s nadhledem jí předhazuje nadšeným, Beavisem a Butt-Headem vychovaným, čtenářům.

       P.S. Doslechl jsem se, že celá povídka byla zamýšlená jako parodie na cyberpunk. Pokud mají fámy pravdu (ne všechno, co se nebere zcela vážně, musí být parodie), je to spolu s příjemnou Sračkou Michaela Bronce druhá nezdařená satira, připomínající spíš radostnou oslavu pokleslého/moderního žánru.

       

* Pozn. redakce: V medailonku VB není nic o nenávisti. Praví se tam doslova: „Také má rád černý humor, nejlépe anglický, a nemá rád V. Kadlečkovou.“ Nikde z toho neplyne ani, že to má co dělat se vkusem, třeba mu na pískovičti bourala bábovičky. Redakce IK odmítá i jen spoluzodpovědnost za důsledky nepořádného čtení.