Interkom: Alien sex aneb Je Rauvolf zralý na Koniáše?

Povídka LEIGH KENNEDYOVÉ je lehce znepokojivá (sex se zvířetem, které už vlastně zvířetem není - nebo je?). RICK WILBER mi přišel nudně konvenční. Kdyby se jeho povídka ocitla v CKČ, zívla bych coby porotce nudou: lidi, to si nedovedete vymyslet něco zajímavějšího? Úplně jsem skoncovala s HARLANEM ELLISONEM, o němž jsem si předtím myslela, jak praví předmluva, že „je všeobecně milován a obdivován a nikdo o něm neřekne křivého slova“. Houby! Cyril o něm prohlásil, že ho nesnáší, protože neumí vůbec psát a jenom žvaní, všechno kolem něj je nafouknutá prázdná bublina a Ellison je velkohubý a nudný zakrslík, trpící napoleonským komplexem. A skutečně. Ta povídka je tak strrrrašně příííšerná, tak zatuchle komunální, že... že se omlouvám blahé paměti Václavu Vlkovi, neboť jeho komunální humory nebyly přece jen tolik přeceňovány. Určitě dosahoval úrovně Harlana Ellisona.

K. W. JETER je taky úplně úžasný. Strašně působivé, drastické, divné a něčím děsně hluboké a přitom tak jednoduše napsané. Je to moje další jednička. P.J.FARMER tady má další povedenou legrácku na téma záměny stylu dvou Burroughsů. LISA TUTTLEOVÁ mě zklamala, možná ve srovnání s těmi drasťáky kolem. Taková dojmologie, lehké klouzání po povrchu. Zmizeli muži - no a co? Škoda toho málo využitého tématu. BRUCE McALLISTER sliboval, že povídka bude o lžích, které si muži a ženy vzájemně říkají, a slib nesplnil. Je to úplně obyčejné a průměrné. EDWARD BRYANT chce být nepříjemně šokující, ale já v té povídce cítím napsanost jakoby podle nějaké předem dané teze - pišme, soudruzi, o homosexuálech a ubohých zneužívaných opuštěných dětech. Možná mu křivdím, ale bylo mi nepříjemné to číst. PAT CADIGANOVÁ: Cyril ji nesnáší a já říkám - další naprostý průměr. GEOFF RYMAN se mi tentokrát nelíbil ani trochu - celé to téma, že nějaký člověk rodí všelijaké předměty, mi připadá nesmyslné. Třeba to ze sebe vymáčkl na objednávku.

O povídce CONNIE WILLISOVÉ jsem předem věděla, že to má být šokující ultrafeministiský nářez, ale první přečtení mě zklamalo. Vulgární jazyk jako ze zločinecké galerky, celý obsah nepříliš jasný, snad kvůli přemíře polosrozumitelných výrazů. Pak jsem se ale podívala na originál - byl hladší, příjemnější a vzdor angličtině srozumitelnější. A tak jsme se s Cyrilem dali do rozebírání překladu a došli jsme k závěru, že Josef Rauvolf povídku zprznil. Ve stylu originálu se mísí dívčí jemnost s pubertálním vzdorem, má to lehounký humor. Příklad - první dvě věty: Nová spolubydlící hrdince vypověděla svůj životní příběh. Pak jí poblila postel. První a druhá věta jsou v roztomilém kontrastu - první je taková vychovaná, druhá úplně žargonová. V překladu splývají obě do otráveného, mírně žargonového stylu (vyklopila příběh a vyzvracela se). A tak to jde dál. Rauvolfovi „vychouši“ jsou v originále „admin“, což je nějaká neosobní administrativa, úřad. V originále se často používají výrazy „edge“ a „frontier“ na označení venkovské balíkovitosti některých chovanců internátu. Rauvolf vůbec nepochopil slovo „edge“ jako přídavné jméno, spletl si to mlhavě s „edgy“ a přeložil to jako „většinou jetý a celý nesvý“, což vůbec nedává smysl - má to být „balíci“. Místo neutrálního „otec, táta“ je tu „fotřík“, „my own fucked fault“ se překládá jako „průser“, aniž překladatel pochopil, že to „fucked“ je novotvar, protože normálně by to bylo „fucking“, zase je to tedy něžná snaha dívky o siláctví. Nebo „let her grades slip“ rozhodně není „projela všechny průby“, ale zcela neutrální „ujela s prospěchem“. A tak to jde pořád, tohle bylo jen pár namátkou vybraných věciček. Vlivem všech těch stylových záměn a nepochopení úplně zanikl smysl povídky, protože v Rauvolfem vytvořeném superdrsňáckém prostředí člověka nepřekvapí, že kluci znásilňují nějaká malá nešťastná zvířátka.