Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       Země králů, princezen a draků

       Poslední pokračování jsme skončili neumělou rekonstrukcí staré pověsti o praotci Keltovi, která se vyprávěla v České kotlině několik století před naším letopočtem, v době, kdy po nějakých Slovanech (natož Češích) nebylo ani vidu, ani slechu. Tato pověst se zřejmě oklikou přes Řím dostala zpátky do své domoviny, přesněji řečeno na samý počátek první české kroniky. O řadu století později se jí ruče chopili obrozenci, aby ji využili ke svým cílům... Vraťme se však do doby praotce Kelta. Byl to čas historického zlomu. Na podloží mohylových kultur se v oblasti zhruba mezi Bratislavou a východní Francií vytvořilo zcela nové svérázné etnikum - Keltové. Jejich nejbohatší centra ležela pod Alpami - však také podle jednoho z těchto nalezišť, Hallstattu, nese celá epocha název halštat. Jenže mezi rokem 500 a 400 před naším letopočtem došlo bez viditelných příčin k dramatickému zvratu. Původní kulturní centra jedno po druhém upadají a těžiště civilizačního pokroku se přesouvá dále na západ - k Rýnu a do východní Francie. Zde pak dochází postupem času k přelidnění a houfy tentokrát již tzv. historických Keltů se dávají na tažení po Evropě. Jejich kultura je poněkud odlišná a tak nese (podobně jako následující období zhruba čtyř století) název laténská.

       U nás v té době existuje kultura bylanská, známá ponejvíc podle naleziště vesničky u Bylan na okrese Kutná Hora, kde archeologové poprvé kompletně dokázali cyklický způsob polaření té doby. Tehdejší vládci byli pohřbíváni s velkou pompou - v komorových hrobech nacházíme kostrové pohřby na vozech s koňskými postroji a množstvím milodarů včetně zbraní, přepychového zboží a velkých keramických souborů. Zvláštní postavení má oblast jihočesko-bavorská, zřejmě chudší a drsnější. Ta se kupodivu dokázala s krizí halštatského světa vypořádat. Zato z bylanskými knížaty to zřejmě nedopadlo nejlíp. Jejich bohatě vybavené mohyly nahrazují chudá popelnicová pohřebiště. A právě v té době se dávají houfy praotce Kelta na pochod do země zaslíbené...

       Před nimi leží krajina, kterou si dnes již jen stěží umíme představit. Z osmdesáti až devadesáti procent ji pokrývají husté pralesy. Jen u zdrojů vody na úrodnějších kouscích půdy prosvítají políčka. Tehdejší vlhčí období nahrává rozšiřování lesních ploch, takže stačí málo a stopy lidské civilizace rychle mizí pod bujnou zelení. Kníže Segovesus nemůže se svými bojovníky, ženami, dětmi a těžkými vozy postupovat neschůdným terénem. Gabréta (dnešní Šumava) je proto pro něj nejspíš neprůchodná - a navíc hájená zmíněnými bojovnými bratránky z jihočesko-bavorské oblasti. Postupoval proto nejspíš nížinami poněkud severněji až narazil na řeku Čistou, tehdy nazývanou Albh. Známe ji (podstatně špinavější) jako Labe. Podél vodního toku se mu postupovalo mnohem snáz. Voda byla na dosah a zásobování, které by při využití pouhého lovu divoké zvěře působilo nemalé problémy, může řešit jednak rybolovem, jednak pleněním malých osad, které se u řeky rozkládaly. Tak postupuje den za dnem, až překročí hraniční hory a stane v zemi zaslíbené...

       Lid praotce Kelta postupoval ve stínu mohutných stromů dál do neznámých končin. Vpředu jízdní hlídky, za nimi Segovesovi rytíři na svých koních s bohatě zdobeným uzděním a sedly, vozy se ženami, dětmi, zásobami a kořistí, pěší bojovníci se štíty, mohutnými kopími a meči...

       Postupně obsazovali celé osady i osamělé dvorce. Místy se jim stavěli do cesty rozhořčení místní obyvatelé - ať již jako domobrana nebo více méně organizovaní místními šlechtici či králi. (Ano, tyto vrstvy lidí skutečně u Keltů existovaly - o tom nám vypráví svědectví jejich hrobů). Průběh tehdejších bojů si umíme, byť mlhavě, představit. Jejich nejdůležitější součástí nebylo ani tak umění vojenské organizace a strategie jako spíš osobní statečnost, zkušenost v boji a početní převaha. Místní vládci jistě hledali narychlo spojence proti nenadálé pohromě, která se k nim blížila podél řeky Albh. Ujednávali spojenecké smlouvy, které stvrzovali přísahami i vzájemnými rukojmími, zpevňovali obranné systémy hradů a hradišť, posilovali jejich posádky, ukrývali narychlo svůj majetek. Kupci, kteří víceméně volně putovali zemí prchali do bezpečnějších míst. Místní druidové, či jejich obdoba, vzývali své bohy aby dali vítězství zbraním obráncům. Při té příležitosti neváhali obětovat cenné dary, zvířata ani lidi. Do lesů se dostávalo čím dál víc záškodníků a lapků vyhnaných ze svých majetků dobyvateli...

       Praotec Kelt si zřejmě počínal podobně. Potřeboval si zajistit dobyté území - ať už usídlením vojenských posádek, nebo mírovými prostředky - smlouvami, rukojmím i sňatky s místními vládnoucími rody. Také jeho druidové dělali co bylo v jejich silách a obětovali svým bohům...

       Podrobnější historii těchto bouřlivých let se zřejmě (až do vynalezení stroje času) nikdy nedovíme, zato však známe výsledek: Místní vládci byli poraženi, pouze území „bojovných bratránků“ na jihu země odolávalo ještě plná dvě století prakticky „nespacifikováno“. Na území severozápadních a středních Čech vznikají nová správní centra, nová knížectví a království, tentokrát však s novými vládci. Hrady a hradiště jsou zčásti obnovovány, zčásti vznikají nové. Také podhradí se probouzí k životu - ožívají dílny kovářů, hrnčířů a dalších řemeslníků, objevují se první vozy kupců...

       Nepřipomíná vám ten obrázek něco důvěrně známého? Jistě, zemi králů, princezen, rytířů, kouzelníků, kovářů, tajemných hradů a pokladů známe z fantasy. Ani ti draci uvedení v titulku nechybějí. Podle některých nálezů můžeme soudit, že jak místní, tak dobyvatelé podobného tvora s plazí hlavou znali. Jestli se jednalo o bájnou bytost, nebo o zkomolenou představu o reálně existujícím živočichovi, netušíme...

       Ale určitě jsem vás nechtěl unavovat celým tím historickým exkurzem jen proto, abych konstatoval, že pro inspiraci všelijakých těch báječných dobrodružství nemusíme chodit ani na Britské ostrovy, ani do Skandinávie. Když se totiž nad obrazem tohoto dávno ztraceného světa zamyslíme, s překvapením si uvědomíme, že je nám důvěrně známý. Je to totiž svět našich takzvaně národních pohádek! A tak nám na příště zbývá sugestivní otázka:

       TUŠÍME, CO VLASTNĚ VYPRÁVÍME SVÝM DĚTEM NA DOBROU NOC?

       
NOVÉ ZVĚSTI O STARÉM DOMĚ

       Minule jsme se zmiňovali o přesné replice keltského domu, která stojí v Kosmonosích (což je čtvrť Mladé Boleslavi). Přes prázdniny zde proběhne akce experimentálních archeologů - prostě a jednoduše, dům ožije stylovým životem z doby 200 let před Kristem. Pro případné otrlé zájemce o podobnou šílenost zůstává ještě několik míst volných. Bližší informace na adrese:

       

       
ZÁJEZD PRO KELTOMILCE

       Po stopách Keltů Francie a Anglie proběhne tematický zájezd ve dnech 23.9. - 6.10.1995. V nabídce je mimo jiné hrad krále Artuše, megalitické památky, kraj psa Baskervilského a další překvapení. Bližší informace na adrese:

       Na podzim se chytají zájezdy pro méně movité po keltských památkách v tuzemsku.

       

       
NENECHTE SI UJÍT

       Vážnější zájemci o historii Keltů u nás by si neměli nechat ujít knihu Jana Filipa Keltská civilizace a její dědictví, kterou chystá k vydání nakladatelství Academia. Jedná se již o čtvrté (!) nicméně doplněné vydání základní poválečné práce o našich Keltech.

       

       Zájemci o keltskou probematiku (historie, hudba, tance, náboženství, mytologie, otazníky aj.) ať už laikové nebo odborníci, ozvěte se. Přivítáme také veškeré informace o novodobém kulturním a společenském dění u nás.

       Za Společnost pro keltské národní obrození