Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Česká SF prošla v uplynulých letech obrovským vývojem, jehož alfou i omegou byla všeprostupující snaha o myšlenkovou hloubku a podnětnost. SF se tak snažila překonat tradiční vnímání SF jako literatury nenáročné, zábavné, neschopné jakéhokoli vážného sdělení. Tato snaha nebyla vždy korunována úspěchem, její záměrnost a „chtěnost“ měla nezřídka právě opačný účinek a moralizující SF se časem stala terčem velmi ostrých odsudků i z řad fandomu. Naopak ta část SF literatury, která se v období totality zaměřovala na kritiku stávajícího režimu, na zvýraznění jeho absurdity, na úlevné zesměšnění, či na „pouhou“ zábavnost a oddechovost se přiřadila k trvalým hodnotám české SF. Až dnes si jaksi paradoxně a s jistou nostalgií uvědomujeme, že právě doba politického útlaku byla pro naši SF v určitém směru „zlatým obdobím“. Vznikla tu řada kvalitních prací, literární kritika pozvolna (a za aktivního přispění fandomových teoretiků) začala opouštět apriorně zamítavé soudy a specifické výrazové prostředky vědecké fantastiky se staly seriózně uvažovanými postupy umělecké literatury. Poučení a v oboru SF erudovaní kritikové se svou systematickou činností snažili českou SF vyvést z domnělé slepé uličky mentorování a moralizování, jejich názory se objevovaly v předních literárních periodikách. I když fandom stále hovořil o „ghettu“ (a leckdo si v tom liboval), bylo zřejmé, že proces umělecké a kulturně společenské emancipace SF nabírá na obrátkách.

       Listopadová revoluce však vývoj usměrnila jinam, tržní vztahy a komercionalizace literatury vrátily velkou část SF do tradičních kolejí spotřební zábavné literatury. Autoři představující ještě nedávno autorskou „elitu“ se odmlčeli zavaleni jinými starostmi, případně rozmělnili standartní úroveň svých prací. V nastupující generaci pak sice nalezneme řadu talentovaných (a úspěšných) tvůrců, jejich množství však není nikterak ohromující. Konkurence zahraničních autorů, kteří jsou v současnosti mnohem čtenější než většina autorů domácích, pak celou situaci ještě více posunuje směrem ke stavu, který v současné době k přílišnému optimismu neopravňuje. I když se zdá, že domácí SF se postupně stává obdobou SF zahraniční, že stírá svá dobově podmíněná specifika minulého období, stávající produkce je natolik malá, že obecnější závěry a prognózy zatím nelze vyvozovat. Česká SF se opět nachází ve zlomovém období, jak svou nepříliš příznivou nynější situaci vyřeší, ukáží až příští léta. V každém případě se ale bude výrazně lišit od tvorby 80. let. Epocha melancholického humoru typicky českých antihrdinů je nenávratně pryč. Nové velké téma pro českou sci-fi se teprve hledá.