Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       Milý IK,

       jelikož asi děsně rád u-tiskuješ moje dopisy, tak jenom krátce: to s tou aktuálností od CB je pěkná blbost, chlapíci z RM jsou dost dobří a stará (zkostnatělá, zpráchnivělá) garnitura nezvládá. Mamuti a pulci - ty jejich bojůvky a černobílost! Když David Horák odhučel, posílám ti něco drsnýho já (ovšem drsnýho ne ve smyslu množství nadávek Vilmě K).

       

       

P. S. Je na tebe, Interkome, E-mail? Abych tě lépe ...

Polemiky, zájemci o New Culture:

       

Odpověď redakce: Těšíme se na další příspěvky na adrese: WPO!RAM@APRO.CZ

       

       Milý Zdeňku!

       Odhodlávám se konečně k písemnému komentáři posledních čísel IK:

       

       Interkom 1-2/95

       Výměna názorů mezi Jarkou Conankou a Frantou Novotným, kdy každý na tlustospis druhého odpoví ještě větší porcí dojmologie, je sice úchvatné, ale nechápu, proč si spolu dopisují přes pražskou redakci, místo aby se sešli v nějaké brněnské vinárně a tam to spolu rozřešili.

       Vojtěch Beránek: „Persefonin dar“ - je to celé stylizace, nevím, proč jsou tím někteří scifisté překvapeni a dožadují se odstranění.

       D. Horák: Kritika „Stavitelů věží“ od Vilmy K. - Po přečtení asi deseti rozsáhlých recenzí na zmíněné se mi zdá, že vím, o čem ta kniha je a nemusím ji číst. Ti, kteří „Stavitele“ cupují na kousky, používají dost seriózních argumentů, naproti tomu ti, kteří Vilmin argenitový folklór přirovnávají k závažné až intelektuální literatuře, zřejmě postrádají solidní estetická měřítka. Přirovnávat to k Schopenhauerovi, Bachovi, Nietzschemu - to je špatný vtip! Tito lidé budou zřejmě klást i rovnítko mezi Eduardem Martinem a Milanem Kunderou a já bych to nazval prostě mozkoslepostí. Pak se není čemu divit, když na základě těchto dojmů Jiří Pavlovský píše, že nemá rád intoše. Jenže intelektuálem není ten, kdo se tak tváří. Z Vilmina díla považuji za dobré: „René, zlý otrokář z Kvítečkova“, „Růžová krychle“, „Svět je zlatý důl pro toho, kdo z něj dovede brát“, „Jednou bude tma.“ Ostatní, hlavně argenitové romány, měly podle mne skončit pod autorskou gilotinou, protože jsou nudné, šedé, stereotypní a nepůvodní. To, že tyto věci mají slušný komerční úspěch, svědčí o nekritičnosti jisté části scifistů a celá apologetika kolem nich je opěvováním kýče.

       Jiří Pavlovský: „O ženských autorkách“ - je myslím příliš kategorický, protože přece jen nějaké kvalitní ženské autorky existují (Patricia Higsmith, Mary. W. Shelley, Simone de Beauvoir, Francoise Sagan, snad i vyloženě ženská Emanuela a Erica Jong, dál hlavně rockové autorky Laurie Anderson, Patti Smith, Carla Bley a Nina Hagen). Jinak souhlas.

       

       Interkom 3-4/95

       „Praotec Kelt“ - Bravo!!!!

       E.Hauserová - „...o feministkách“ - EH začala překvapivě bít do vlastních řad, konkrétně do názorů radikálních feministek. Mám ale ještě v živé paměti, že některé z těchto názorů sama používala. Že by změna image směrem k umírněnosti?

       Má povídka „Feťák“ zřejmě příliš lidí nezaujala a tak ani nebylo pochopeno, že jde o jemnou parodii ve stylu „Limonádového Joea“.

       K recenzi D. Horáka na Novotného Valhallu: „Dlouhý den Valhally“ není úžasný, je to prostě dobrá oddechová četba a v rámci fantasy určitě špička, dobře odvedená práce a řemeslo. Trošičku připomíná „Den obrů“ od del Reye.

       Zápas „pulci kontra mamuti“ vyhrává Jiří Pavlovský nad Carolou' B 10:0 co do humoru. S Carolou' B nemá cenu polemizovat, protože své nesmyslné argumenty stlouká právě za účelem vzbuzení rozruchu a zvětšení své osobní reklamy. Už si vybojovala rubriku v Koktejlu, na rozdíl od ing. Stránského ji nevidím v r. 200... v cirkuse, ale na televizním kanále, kde svými šoky zvyšuje sledovanost média hned vedle reklamy na prací prášky, samozřejmě za peníze této saponátové firmy. Naopak, Carolo, nezastavuj se, jen houšť a větší kapky!!! Asi tak do roku 1990 se s tebou dalo mluvit... Vím, že v běžném hovoru jsi mírná a bezkonfliktní bytost, ale tvá mediální image se ti vymyká z ruky...

       Marocký deník od B. P. - milé osvěžení.

       

       Interkom 5/95 - číslo plné paradoxů

       Poté co šéfredator ZR vyhlásil prohibici na osobní invektivy a analogiím mezi tvůrčím procesem a různými druhy vyměšování, jejich počet prudce vzrostl. Myslím, že je jich tam asi 20. (hlavně různé tzv. sračky).

       Z. Rampas: Recenze na „Železný sen“ N. Spinrada - opravdu vybraná pochoutka, vynikajímí mezi ostatními recenzemi svou hloubkou myšlení.

       Anno Velichová, název knihy R. Eislerové (feministky): Číše a meč, láska a agrese, žena a muž“ je ukázkou feministického dulaismu, toho absolutně nejčernobílejšího!

       „Úvahy o fantasy“ od Jiřího Pavlovského jsou jeho zatím nejbrilantnějším esejem, svědčícím o vysokém intlektu tohoto honce intelektuálů.

       Článek Aleny Lekovské o Vilmě K. je mi velice sympatický, tím, jak ji nabádá ke změně stylu a nadějí, že Vilma někdy v budoucnu začne psát dobré věci. Nechápu ale zvolání „Vilma vede!“, které je s celým článkem v rozporu. Pokud je tím myšlena popularita, tak to asi nebude to pravé ořechové měřítko kvality. Je sice pravda, že když o člověku mnoho lidí neví, může to být tristní. Ale každý svého štěstí strůjcem.

       

       Poznámka pro Richarda Šustu

       (reakce na poznámku z Kvarku 4/95 t.j. IK6-7/95)

       Jak jsi správně poznamenal, uvedl jsem (Kvark 3/95, t.j. IK 5/95), že filosofie Eraughoonu by mohla být východiskem z krise hodnot naší, t.j. Euroamerické kultury. Proč by ne? Pochopitelně ji nepokládám za nějaké zjevení, zázrak, na který se čeká. Prostě jen zajímavý přístup, možná východisko - kdo ví?

       Sám píšeš, že „například stačí vyměnit náš současný životní styl za jiný.“ No a já si myslím, že takovým jiným životním stylem by mohla být filosofie Šipky (viz ostatně zamyšlení Emila Rytmana).

       Mimochodem, se sebezničujícími tendencemi vyspělého světa si rady nevíme. Osobně doufám, že se tzv. „vyspělý“ svět co nevidět změní v trosky pod nohama barbarů přicházejících zvenčí i zevnitř. I za cenu milionů mrtvých a poplivané Mony Lisy. Bohužel.

       

       K Marvinově obraně drakobijců (IK 6-7/95)

       Přestože mě drakobijci na conech občas docela štvou, musím uznat, že asi nemá smysl je ponižovat či vyhazovat, už z finančních důvodů. Já sám si rovněž čas od času hraju na hrdinu a je fakt, že jsem tuto úchylku dříve i na setkáních scifistů provozoval. Pak jsem ale pochopil, že tak přicházím o mnoho zajímavějších věcí a přešlo mě to. A tak to s nimi vydržme. Časem třeba zmoudří.

       Na závěr bych rád autorovi článku poděkoval, že svou obranu vztáhl i na ctitele horrorů. Jen se neboj Marvine, MY SE NEDÁME.

       

       Odpověď na Marvinovu obranu drakobijců, že z nich bude časem užitek, protože jich je hodně:

       To cikánů taky.

       

       Poděkování OOP Michalu Klodnerovi

       Jako nejvyšší představitel sekty Organizovaných Ochránců Příšer (OOP), fungující v rámci Kruhu přátel díla Howarda P. Lovecrafta, tímto děkuji Michalu Klodnerovi za jeho krátký, ale alarmující a dojímavý text „Vzkaz drakobijcům“ z Kvarku 4/95.

       

       K Nesourodým úvahám o fantasy

       Na vědomost se dává, že mě fascinují příběhy, které dopadnou špatně nebo alespoň nedobře. A takových jako jsem já je víc. Ctění nakladatelé, pokud vydáte dílo s unhappyendem, možná tolik nevyděláte, ale věřte - zvýší to vaši reputaci, alespoň v očích těch, jenž vědí, jak to na světě chodí.

       A vydejte Goldmanovu Princess Bride...

       

       Drobná omluva D. Horákovi

       Přestože s dotyčným i nadále takřka ve všem nesouhlasím, přece jen z jeho dalších písemných projevů usuzuji, že to není takový kretén, za jakého jsem jej pokládal.

       

       O pomalu přicházející smrti - odpověď Aleně Lekovské a nonpesimistům.

       Alena Lekovská ve svém dopise Vilmě snad nechápe, snad nemůže uvěřit, že člověk, i když je mu čtyřiadvacet let, může cítit za ramenem pomalu přicházející Smrt. Ale je to tak, ctěná Aleno. Stačí přestat se dívat jinam. Smrt se na mne dívá z každé nové katastrofy, epidemie, hladomoru, z ubývajících surovin a ukáže se s každou zprávou o dalším nenávratně ztraceném biologickém druhu. Sem tam na mě ležérně blikne ze žhavého plamínku cigarety, než ji na okamžik zaženu zamáčknutím v popelníku. Je mi pouhých dvacet let a nevidím vůbec žádnou životní perspektivu a nakonec je Smrt jedinou jistotou, jíž se ještě lze zachytit. Člověk se přece má držet jistot - nebo ne? A nejsem thanatofobní. Nebojím se osobní Smrti, je mi lhostejná. Ale jaksi mě nedokáže rozveselit.

       Snad si myslíte, že z toho vyrostu, že mě to přejde... možná. Ale na Smrti nahlížející každému z nás přes rameno to vůbec nic nezmění.

       

       Stručná polemika s FEXTEM

Srovnání románů Vilmy Kadlečkové s Biblí je pro mě trochu silná porce rumu, stejně jako tvrzení, že ve svých slaďácích razí silou důlních dělníků novou filozofii a ukazuje cestu lidstva ke spáse - na což už nestačí to zastaralé a nepoužitelné křesťanství. Vilma Kadlečková NENÍ Kristus (i když nejsem proti tomu, abychom ji zkusmo ukřižovali - prkna a hřebíky rád přinesu) a do napsání Nového Zákona verze Turbo má zatraceně daleko. Docela by mne zajímalo, co její dílo mezi řádky obsahuje, že získává tak fanatické vyznavače, kteří při sebemenším náznaku kritiky útočí na oponentovu krční tepnu. Ve svém pohnutém životě jsem přečetl už dost potištěného papíru a nikdy jsem nenarazil na Dokonalého Spisovatele. I mistři mají slabá místa - tu psychologie (Barker), tu akce (Wolf) nebo logika děje (Chandler), autokanibalismus (King), násilně cpaná filozofie (Card), sentimentalita (Lee) nebo vtíravá pokrokovost (pozdější Harrison). I v té nejgeniálnější knize je alespoň pět stran, které stojí za hovno. Pouze malý kult Kadlečkové odmítá připustit sebemenší smítko na zářném obrazu své bohyně.

       Tohle bylo ovšem jen takové kopnutí, aby má okovaná kanada nevyšla ze cviku. S čím v článku FEXTA Poláka nesouhlasím, je intelektuální bonmot o absurdnosti světa a „paradoxech naší společnosti v celé jejich odhalené nesmyslnosti“. Tento populistický blábol dokládá romány Sarta a Havla. Sartra jsem zůstal ušetřen, ale v dobách přechodného intelektuálního třeštění (nikdo nejsme dokonalý) jsem zkonzumoval ke své hanbě většinu děl Václava Havla. On nekritizuje absurditu celého světa, ale jednotlivců žijících v konkrétním, umělém a nepřirozeném systému. Jeho dílo je pevně spjaté se socialismem a vnucovat mu celosvětovou platnost je ptákovina. Život jednotlivce může být absurdní. Život malé skupiny může být nesmyslný. Život lidstva je ale logický a řídí se přesnými a účelnými morálními a společenskými zásadami, nemluvě už o ekonomických motivacích. Ať je to jakkoliv, není to hra na zapomenuté meče. Války, utrpení, bída jsou nepříjemné - ale jsou logické. Nic nám nepomůže, že si začneme pobrukovat Hare Vilma Hare Hare.

       P.S. Pokud už pane Poláku, chcete uspět jako recenzent, bylo by dobré znát něco o oboru, kterým se zaobíráte. Když hodnotíte soundtrack z Draculi, bylo by záhodno napsat o něm víc než jen, že uslyšíme běh vlků a ržání koní. Pokud se v hudbě nevyznáte, je lépe o ní vůbec nepsat.