Interkom: Marocký deník

Ráno, 30. 4. jsme odeslali z pošty v Ifrane první fax. Pak jsme vyrazili přes El-Hajeb a Meknés až k Volubilis, nejlépe zachovalým zbytkům římských památek na území Maroka. Celé Volubilis bylo ohražené a vybíral se vstup. Obdrželi jsme mapky a vydali se na prohlídku. Škoda jen, že bylo málo času. Nejvíce mě nadchnul vítězný oblouk, lisovny oleje, lázně, Tangerská brána a Venušin dům s nádhernými mozaikami, které byly perfektně dochovalé.

Na vrcholku, tyčícím se nad Volubilis, se rozkládalo město Moulay-Idriss. Byl to krásný pohled. Město vypadalo jako z pohádky - bílé domky, paláce a palmy. Moulay Idriss také patří mezi marocká královská města.

U vstupu do Volubilis byl velký stánek se suvenýry. Měli tam všechno, od berberských bubínků, tepaných nádob, bambitek, islámských čepiček až po průvodce Marokem ve finštině. Zaujaly nás dlouhé kovové trubky, na které jsme začali vyluzovat rozličné zvuky. Nakonec jsme si jednu trubku koupili, po dlouhém smlouvání za 100 dirhamů a 3 piva.

Pak jsme jeli navštívit Meknés. Nejvíc se mi líbilo místní tržiště. Tam, kde prodávali ovoce, to příjemně vonělo. Jahodám jsem příliš nedůvěřovala, a tak jsem zakoupila pomeranče a cukrové melouny.

Vyrazili jsme směrem na Azrou, kde začínají cedrové lesy. Těsně po západu slunce jsme dojeli na velkou náhorní planinu. Obzor se otevíral na všechny strany kromě severu, kde se nad úroveň planiny vypínal malý vrcholek porostlý cedry. Na planině byla spousta kamenů, basických vyvřelin.

Konaly se velké přípravy na spaní venku a na noční pozorování. Byly vytaženy dalekohledy a hodinový pohon, kvůli fotografování. Popadla jsem stan, spacák, karimatku, báglík naditý svetry a bundami a vyrazila jsem daleko od rotelů, směrem za nejspodnější viditelnou hvězdou z Lodní zádi. Dlouho jsem hledala vhodné místo, protože vyvřeliny tlačily. Nakonec jsem plácek našla, ale mezi trávou byly malé pichlavé keříčky. Splácla jsem je. Nejlepší bylo stavění celty. Neviděla jsem skoro nic. Když byla konečně postavena, zjistila jsem, že dovnitř nepříjemně fouká a tak jsem jí musela postavit znovu otočenou o pí půl.

Dalekohledem jsem pozorovala oblohu. Stojánek byl nízký a tak jsem při pozorování v zenitu zaujímala různé krkolomné pozice na zemi a keříčky píchaly i skrz větrovku. Pak jsem zkoumala jižní souhvězdí (byly u obzoru). Lodní záď, Kentaura, Vlka. Byl vidět celý Štír (ten patří mezi souhvězdí ekliptiky - zvířetníková) i s bodákem.

Jak noc postupovala, začala být pěkná zima. Navlékla jsem na sebe 2 mikiny, 2 tepláky, 2 ponožky a 2 větrovky. Pak mi bylo celkem tak akorát. Blížila se půlnoc a východ měsíce, který oblohu dost osvítí a navíc od jihovýchodu táhly mraky. Šla jsem spát. Zabalila jsem se do spacáku a hned mi bylo teplo. A to i ve čtyři hodiny ráno, protože jsem si PAMIR zatáhla tak, že mi koukal jen nos. Jen jsem se občas budila, když jsem se otočila na bok nebo na břicho a začala se tím pádem dusit.

Oprava: Město Fčs v minulém pokračování se ve skutečnosti jmenuje FĹs. Chyba vznikla při konverzi textu z Windows, omlouváme se autorce i FĹsu.