Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       BĚDA, SLOVANÉ!

       Je zle. Ba co dím, ještě hůř. Keltské legitimace nejsou na spadnutí, jsou už přímo v tiskárně. Zrovna tak stanovy Bratrstva Keltů, o kterém jsem se ve Zprávách z oppid zmiňoval. (Musí je mít, protože se jedná o občanské sdružení.) Je to přesně ten spolek, který zřejmě zvedne Richardu Podanému řádně adrenalin v krvi - kazety, cédéčka, trička, koncerty, zájezdy za keltskou historií, přednášky o naší i evropské historii Keltů, informační čtvrtletník... To vše za Kč 100 ročně na adrese Bratrstvo Keltů, Korunovační 8, 170 00 PRAHA 7. Napište si o informace, případně si o ně můžete i zatelefonovat na číslo 02/377 332.

       Poznámka: Prosím neplést se stolní Společností pro keltské národní obrození, ta podobné ambice nemá, chce pouze upozorňovat na zajímavé otazníky naší předslovanské historie.

Když jsme už u těch otazníků - zdá se, že v sobě máme podstatně více keltských genů (ne krve!), než se odborníci doposud domnívali. Existuje totiž jedna nemoc plic, které lékaři říkají cystická fibróza. Nic moc - není to nemoc nijak zvlášť rozšířená, ale nebezpečná, někdy vede i ke smrti pacienta. Při bližším zkoumání se ukázalo, že téměř každý, kdo je nemocí postižen, má ve svém genetickém vybavení gen nazvaný CFTR. Po celé Evropě se tedy začalo bádat nad četností tohoto genu v populaci. Ukázalo se, že se nositelé genu CFTR vyskytují poměrně zřídka (1 : 25 000), existují však tři oblasti s mnohem větší hustotou. Je to Wales, Bretaň - a Čechy s Moravou. Ano, od řeky Moravy na východ je tohoto genu maloučko zrovna tak jako na jih od Šumavy. Ne že by to byla nějaké extra výhra mít dispozici k těžké plicní chorobě, ale znamená to možná i to, že „volání genů“, které hlásají skalní keltomilci, nemusí být tak zjevné šílenství, jak by se na první pohled zdálo... Bližší podrobnosti budou známy na podzim po publikaci v odborném tisku.

       

Praotec Kelt táhnoucí podél řeky Albh... Jak pěkně se to psalo - a jak mě odborníci na latén setřeli! Vězte, vážení přátelé, že existují docela tři základní představy o tom, jak se u nás „historičtí“ Keltové objevili. První z nich tvrdí, že „historičtí“ a „místní“ Keltové prostě neexistovali - jednalo se o přirozenou kulturní změnu, která se mimo jiné projevila i ve způsobu pohřbívání mrtvých. Druhá verze nevěří na nějaké velké tažení, ale na postupné osídlování uvolněných enkláv. Třetí, klasická, na představu jakéhosi „dobyvatelského“ či „přesidlovacího“ tažení věří (a má pro to i docela solidní důkazy), nicméně lid „praotce Kelta“ podle ní netáhl podél Labe, ale na Plzeň (Vávro!), na Plzeň... Odtud potom na Berounsko, do severozápadních Čech, k Praze, k Řípu a posléze i na Moravu...

       

Každá legrace jednou končí. Zrovna tak i praotec Kelt. Za keltské nadšence musím poděkovat Zdeňku Rampasovi, který nám umožnil na stránkách Interkomu uveřejnit sérii článků, které by v té době jinde měli jen těžko šanci spatřit světlo světa. Zda to byl laskavého čtenáře přínos, posuďte sami. Zrovna tak děkuji všem, kteří napsali, odpovím postupně každému. Pro případné zájemce teď již existuje čtvrtletník Bratrstva Keltů (viz. výše), který se bude postupně zabývat celou škálou keltské kultury i historie. Můžete si ho objednat na uvedené adrese Bratrstva Keltů. Některé širší otázky fungování barbarika připravujeme formou několika článků pod názvem „Okna do barbarika“ - ale to až zase někdy později...