Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

       

       Milý Františku!                                           březen 1996

       Opravdu mě zaujalo a pobavilo, jak nesmírně tě šokovala skutečnost, že já (radikální feministka) a Jára Johnová (antifeministka) jsme obě členkami ekologického sdružení Pražské matky. A nejen to, my spolu dokonce i přátelsky spolupracujeme, teď právě společně chystáme tiskovou konferenci o ovzduší v Praze. Při setkání se na sebe nevrhneme a nerozsápeme se za zuřivého volání „Ty jedna totalitní feministko!“ nebo „Ty jedna konzervativní slepice!“. Jistě se divíš, jak je to možné, a já ti to prozradím, i když ti asi bude dělat potíže něco takového pochopit: my prostě respektujeme, že někdo má na něco odlišný názor. Šoking, že?

       Nikdy jsem netvrdila, že ve feminismu se vůbec neobjevují ideologické prvky. Naopak, i já jsem byla na konferenci žen v Belgii, a když se tam jedna řečnice rozohňovala na téma, že ženy ve vyspělých zemích jsou utlačovány úplně stejně jako ženy v zemích rozvojových, cítila jsem, že s něčím takovým se nemohu ztotožnit. Ale feminismus je jev široký, všeobjímající a mnohotvárný, a tak si z něj každý člověk může vybrat, co se mu líbí nebo nelíbí. Jára Johnová si vybrala ideologické rysy, je proti a já celkem chápu její důvody. Sama jsem si ale pro sebe vybrala několik věcí, které se mi velice líbí. Souhlasím s názorem, že větší podíl žen ve veřejné sféře společnosti by možná mohl změnit charakter celé společnosti k lepšímu, a v každém případě by byl žádoucí, spravedlivý, možná k tomu vývoj spontánně směřuje. Nejsem pro kvóty ani jiné donucovací způsoby, myslím, že by tyto změny mohly přirozeně vyplynout z toho, že by lidé o těchto věcech přemýšleli a měnili své zvyklosti, podobně jako když přichází nějaká móda, například móda nekouřit, sportovat apod. Byla bych velice ráda, kdyby se stalo módním, aby se muži víc věnovali rodinám i domácnostem, což neznamená, že z žen by se staly agresívní byznysmenky. Celá tahle představa je totalitní asi tolik jako požadavek důchodového zabezpečení nebo povinné školní docházky. Tento můj názor mi potvrdila i zakladatelka Pražských matek Andula Hradilková, když mi řekla, že ti „muži v zástěrách“ či chovající mimina jí dřív připadali násilní a nepřirození, ale že si postupně uvědomila, že ta péče o někoho či o něco otvírá v jejich duších cosi hlubšího.

       Samozřejmě nejde o to k tomu někoho nutit, ale prostě tu možnost nabídnout. Pro mě je tedy feminismus o větší svobodě, o větší volnosti životních rolí, o větším porozumění i lidskosti, o otvírání nových možností a obzorů.

       Traktoristka na plakátu jistě působí pro pamětníky 50. let směšně a dokonce se jeví jako cosi ohrožujícího, ale Alena Wagnerová, socioložka, která žila dlouhá léta v Německu, mi řekla, že takový obrázek je pro západní ženy symbolem nové kýžené svobody - vyrůstaly totiž v tom, že jako ženy jsou příliš slabé a neschopné, než aby mohly usednout za volant traktoru. Prosím tedy v tomto směru o trochu pochopení a moudré snášenlivosti vůči západním ženám.

       Proč jsem po tobě chtěla omluvu a po Jáře Johnové ne? To je taky jednoduché: protože ty ses choval tak, že jsi mě urazil, kdežto ona ne. Ona totiž prezentuje svoje pocity a názory nekonfliktně, na rozdíl od tebe, který je řveš s pěnou u huby a připomínáš malinkého voříška u nás na rohu ulice, který na mě zuřivě štěká a může se pominout vždycky, když jdu kolem. Jára Johnová ví, že se snažíme dostat víc žen do politiky a že chystáme seminář českých a německých zelených političek, ale není to pro ni důvodem, aby mě agresívně napadala pitomými výroky o páchnoucí totalitě. Když jsem jí o semináři říkala, odpověděla mi, že ji tyhle čistě ženské podniky nezajímají, a já jsem jí to nevymlouvala. Vůbec mi nevadí, že na světě existují různí lidé s různými názory. Ostatně sama žiju s feministou, a tak mi nic nechybí, je to daleko krásnější život než s nějakým českým Františkem.

       Pokud tady vůbec páchne cosi totalitního, pak jsou to výpary paranoie, stoupající z tvé duše - byl jsi odkojen totalitou a zřejmě tě už nic nezmění a až do smrti budeš vrčet a štěkat: „Haf, haf, bacha, nová totalita!“, kdykoli někdo přijde s nějakou nekonvenční a netradiční myšlenkou či představou. Je to trochu jednotvárné, a proto se nezlob, že všechny tvé další případné útoky na feminismus budu ignorovat. Domnívám se, že chválabohu tyto otázky už se u nás začínají vynořovat v takovém světle a v takové míře, že lidi si na ně můžou udělat vlastní názor i bez těchhle našich nekonstruktivních šarvátek.

       Přeju ti duševní pohodu a hodně moudrosti, chápavosti a snášenlivosti.