Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Konečně jsem začal dohánět dobu a přečetl si něco od Roberta Holdstocka. Zjistil jsem, že povídky obsažené ve sbírce Les kostí pojednávají o střetu moderní mentality s prastarými bohy/kolektivním nevědomím, kteří zvítězí. Ale dosti o tom, evidentně nedošlo k rezonanci mezi mnou a textem a Anna Velichová by mi oprávněně vyčinila. K některým aspektům zpracování knihy se ale mohu vyjádřit i tak. Nechme stranou, že reklamy na předcházející svazky na konci knihy jsou uvedeny titulkem „DOSUS VYŠLO“, ani na s. 181 proniknuvší ojedinělé „vyprávěla o mě“. Ale proč v Polarisu ignorovali dobrý zvyk uvádět ve sbírkách přeložených několika autory překladatele jednotlivých povídek (lze tak učinit v obsahu, tiráži nebo přímo v textu)? Takto je čtenář odkázán na srovnávání povídek vydaných již v Ikarii s knižní verzí a odhadování, že ostatní přeložil výhradně Petr Kotrle. A co je závažnější, jak je možné, že překlad mota hned první povídky končí v polovině bezradnými třemi tečkami? (Ostatně i u mota k Lesu kostí se oproti Ikarii vytratilo jméno básně a jejího překladatele). Když takto ke své práci přistupuje nejlepší nakladatelství roku, co mají dělat ta horší?