Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Rekapitulace: Na dlouhou stať Draci z Pernu, uveřejněnou Petrem Habalou v IK 12/96 v rubrice Recenze, teorie, kritika jsem polemicky odpověděl článkem Mladé tele nebo starý vůl?, který i s odpovědí Jsem tele? vyšel v IK 13/96.

       V ní mi potrefený autor odpověděl, že se jedná o nedorozumění. Nesouhlasím a dovoluji si ještě jednou zareagovat (slibuji, že pak dám až do června pokoj).

       Ve své odpovědi Petr vypočítává, kolik knížek celé té propletené série pochválil a kolik pohaněl. Má skóre 8:3:2 v pořadí dobrá, neutrální, špatná.

       Jenže já ty knihy, až na jednu, nečetl, ani nevím, že je jich třináct. Co jsem ale četl, je Petrova recenze, a četl jsem ji proto, abych se o těch knihách něco dověděl. Jenže v recenzi skóre vyhlíží poněkud jinak. Dovolím si také špetku aritmetiky. Petrova recenze má třicet odstavců, oddělených dračí siluetou. Jestliže odečtu nultý odstavec jako úvodní, zůstává jich 29, z nichž plných 21 je odsuzujících. Namátkou cituji (v závorce číslo odstavce):... opět není nic vysvětleno (2), ... Anne prostě kalí vodu, protože sama nic nevymyslela (6), ... ještě jedna blbost (8), ... často jde o přesné kopie scén (16), ... což je v rozporu s prvním dílem (19) ... plán by pochopilo i šestileté dítě (21), ... další nesmysl, a dost závažný (23), ... aby po několika větách z místnosti záhadně zmizela (25), ... což autorce umožní opsat několik scén a tím si ušetřit práci (27), ... rozhodla se celou věc co nejrychleji ukončit, padni kam padni (28).

       Bez podobných odsuzujících poznámek a s chválou jsou odstavce jenom tři (7, 10, 13) a neutrálních pak pět (1, 5, 11, 14, 17), kde hana i chvála jsou v rovnováze.

       Tedy pozitivní jsou vlastně čtyři, ale kouzlem nechtěného. Neboť odstavec (22), kde recenzent opět nenechává na paní Anne ani jeden chlup suchý, svědčí jednoznačně pro autorku a komu zůstává Černý Petr ignorance v ruce, je Petr sám. Protože každý, kdo aspoň jednou odpaloval na Silvestra rakety, ví, že exploze vyvine účinnou reakci tehdy, když k ní dojde v „z jedné strany zašpuntované trubce“, abych také použil odlehčený výraz. Každý raketový motor má trysku, a chci-li udělat raketu z planety, musím si také nějakou trysku opatřit, použít nějaký kaňon, nejlépe však kráter sopky, zkrátka něco takového, kde autorka nechala k explozi dojít.

       Musím ale Petrovi Habalovi přičíst k dobru, že konstrukce raketové trysky, popsaná ženskou autorkou, asi předčí i popis ve verzi Montyho Pythona. Tak, a teď jsem si to polepil i u C.B.

       Předpokládám, že ani po této korekci Petr Habala nebude s mým tříděním souhlasit. Takže se pokusím argumentovat.

       Jestliže recenzent napíše - v knize je pár mizerných míst, ale celkově je kniha dobrá - je to naprosto v pořádku, neboť hana a chvála jsou stejně vágní. Jestliže ale Petr Habala uvede závěrečný odstavec (29) větou - série jako taková se mi velmi líbila - což je necelý jeden řádek vágního tvrzení, a pak na dalších 19 řádcích zpochybní celý princip světa Pernu důkladnou pitvou, pak to v pořádku není, a zmatenému čtenáři nezbývá, než tento odstavec vnímat jako zásadní kritiku. Obdobnou konstrukci pak mají i ostatní odstavce.

       Zkrátka recenzentské váhy, vytvořené Petrem, jsou křivé a šidí. Protože recenzent si nehlídal proporce a jaksi předpokládal, že klady si čtenář najde sám. Přiznávám, že mně samému to činí potíže a při psaní esejistických komentářů (ondyno jsem si tenhle termín přečetl v LN a tuze se mi líbí) do Magazinu Science Fiction a Fantasy plošný rozsah hany a chvály příslušné knihy si musím důkladně hlídat, aby obé bylo v rovnováze s názorem, jaký na knihu mám. Jestliže se mi kniha nelíbí, snažím se, aby adekvátně odpovídal i počet řádků s hanou, a jestli se mi líbí, musí to být naopak, a recenze musí obsahovat rozbor, proč je kniha dobrá a v čem. Aby váhy kritiky nešidily.

       Jenže právě v tom je kámen úrazu statě Draci z Pernu.

       Ale kolik toho člověk napíše o tom, že prostě kniha upoutá?, mnohem veseleji se píše o blbostech, připouští bezelstně Petr v odpovědi na moji polemickou odezvu. Jenže aby vznikla recenze, musí recenzent dokázat obé. Musí umět vyargumentovat jak zápory, tak také klady, aby byl poctivý jak ke čtenáři, tak k recenzovanému autorovi, a je úplně putna, jestli píše akademicky nebo odlehčeně, smutně nebo vesele! Jestli ovšem chce psát recenze a ne nezávazné plkání. A zvlášť velkýho bacha si musí dát u knih, které jsou sice dobré, ale s chybami. Jedině tak si s nimi poradí, jedině takto se dají recenzovat knihy jako pernská dračí sága, která k nim patří, když, podle Petra Habaly, nepadne ani do šuplíků „Skvost“, ani do šuplíku „Sračka“. Jenže k takovému rozdělení se dojde spíše jeho metodou veselého psaní o blbostech.

       Milý kolego, ptám se vás místo vyzvání na souboj, kdybyste neznal knihy o Pernu, opravdu byste si je přečetl na základě svého vlastního článku? Investoval byste, dejme tomu, 1 500 Kč do zakoupení celé série na základě toho jednostranného pitvání, jemuž se věnujete v Dracích z Pernu?

P.S.: Děkuji za uznalá slova na adresu Dlouhého dne Valhaly. Chci vás a další čtenáře, čekající na pokračování, poprosit o trpělivost. Mám sice v počítači uloženo asi 506 KB druhého dílu s pracovním názvem Další den Valhaly a 430 KB dílu třetího s pracovním názvem Konečný den Valhaly, ale to jsou tak třetiny plánovaných rozsahů. Bohužel letos si musím vydělat na další psaní něčím jiným, takže nejdříve napřesrok.