Logo rubriky
1/1997
  (142)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Ani tele, ani vůl, ale pokřivené váhy

Rekapitulace: Na dlouhou stať Draci z Pernu, uveřejněnou Petrem Habalou v IK 12/96 v rubrice Recenze, teorie, kritika jsem polemicky odpověděl článkem Mladé tele nebo starý vůl?, který i s odpovědí Jsem tele? vyšel v IK 13/96.
       V ní mi potrefený autor odpověděl, že se jedná o nedorozumění. Nesouhlasím a dovoluji si ještě jednou zareagovat (slibuji, že pak dám až do června pokoj).
       Ve své odpovědi Petr vypočítává, kolik knížek celé té propletené série pochválil a kolik pohaněl. Má skóre 8:3:2 v pořadí dobrá, neutrální, špatná.
       Jenže já ty knihy, až na jednu, nečetl, ani nevím, že je jich třináct. Co jsem ale četl, je Petrova recenze, a četl jsem ji proto, abych se o těch knihách něco dověděl. Jenže v recenzi skóre vyhlíží poněkud jinak. Dovolím si také špetku aritmetiky. Petrova recenze má třicet odstavců, oddělených dračí siluetou. Jestliže odečtu nultý odstavec jako úvodní, zůstává jich 29, z nichž plných 21 je odsuzujících. Namátkou cituji (v závorce číslo odstavce):... opět není nic vysvětleno (2), ... Anne prostě kalí vodu, protože sama nic nevymyslela (6), ... ještě jedna blbost (8), ... často jde o přesné kopie scén (16), ... což je v rozporu s prvním dílem (19) ... plán by pochopilo i šestileté dítě (21), ... další nesmysl, a dost závažný (23), ... aby po několika větách z místnosti záhadně zmizela (25), ... což autorce umožní opsat několik scén a tím si ušetřit práci (27), ... rozhodla se celou věc co nejrychleji ukončit, padni kam padni (28).
       Bez podobných odsuzujících poznámek a s chválou jsou odstavce jenom tři (7, 10, 13) a neutrálních pak pět (1, 5, 11, 14, 17), kde hana i chvála jsou v rovnováze.
       Tedy pozitivní jsou vlastně čtyři, ale kouzlem nechtěného. Neboť odstavec (22), kde recenzent opět nenechává na paní Anne ani jeden chlup suchý, svědčí jednoznačně pro autorku a komu zůstává Černý Petr ignorance v ruce, je Petr sám. Protože každý, kdo aspoň jednou odpaloval na Silvestra rakety, ví, že exploze vyvine účinnou reakci tehdy, když k ní dojde v „z jedné strany zašpuntované trubce“, abych také použil odlehčený výraz. Každý raketový motor má trysku, a chci-li udělat raketu z planety, musím si také nějakou trysku opatřit, použít nějaký kaňon, nejlépe však kráter sopky, zkrátka něco takového, kde autorka nechala k explozi dojít.
       Musím ale Petrovi Habalovi přičíst k dobru, že konstrukce raketové trysky, popsaná ženskou autorkou, asi předčí i popis ve verzi Montyho Pythona. Tak, a teď jsem si to polepil i u C.B.
       Předpokládám, že ani po této korekci Petr Habala nebude s mým tříděním souhlasit. Takže se pokusím argumentovat.
       Jestliže recenzent napíše - v knize je pár mizerných míst, ale celkově je kniha dobrá - je to naprosto v pořádku, neboť hana a chvála jsou stejně vágní. Jestliže ale Petr Habala uvede závěrečný odstavec (29) větou - série jako taková se mi velmi líbila - což je necelý jeden řádek vágního tvrzení, a pak na dalších 19 řádcích zpochybní celý princip světa Pernu důkladnou pitvou, pak to v pořádku není, a zmatenému čtenáři nezbývá, než tento odstavec vnímat jako zásadní kritiku. Obdobnou konstrukci pak mají i ostatní odstavce.
       Zkrátka recenzentské váhy, vytvořené Petrem, jsou křivé a šidí. Protože recenzent si nehlídal proporce a jaksi předpokládal, že klady si čtenář najde sám. Přiznávám, že mně samému to činí potíže a při psaní esejistických komentářů (ondyno jsem si tenhle termín přečetl v LN a tuze se mi líbí) do Magazinu Science Fiction a Fantasy plošný rozsah hany a chvály příslušné knihy si musím důkladně hlídat, aby obé bylo v rovnováze s názorem, jaký na knihu mám. Jestliže se mi kniha nelíbí, snažím se, aby adekvátně odpovídal i počet řádků s hanou, a jestli se mi líbí, musí to být naopak, a recenze musí obsahovat rozbor, proč je kniha dobrá a v čem. Aby váhy kritiky nešidily.
       Jenže právě v tom je kámen úrazu statě Draci z Pernu.
       Ale kolik toho člověk napíše o tom, že prostě kniha upoutá?, mnohem veseleji se píše o blbostech, připouští bezelstně Petr v odpovědi na moji polemickou odezvu. Jenže aby vznikla recenze, musí recenzent dokázat obé. Musí umět vyargumentovat jak zápory, tak také klady, aby byl poctivý jak ke čtenáři, tak k recenzovanému autorovi, a je úplně putna, jestli píše akademicky nebo odlehčeně, smutně nebo vesele! Jestli ovšem chce psát recenze a ne nezávazné plkání. A zvlášť velkýho bacha si musí dát u knih, které jsou sice dobré, ale s chybami. Jedině tak si s nimi poradí, jedině takto se dají recenzovat knihy jako pernská dračí sága, která k nim patří, když, podle Petra Habaly, nepadne ani do šuplíků „Skvost“, ani do šuplíku „Sračka“. Jenže k takovému rozdělení se dojde spíše jeho metodou veselého psaní o blbostech.
       Milý kolego, ptám se vás místo vyzvání na souboj, kdybyste neznal knihy o Pernu, opravdu byste si je přečetl na základě svého vlastního článku? Investoval byste, dejme tomu, 1 500 Kč do zakoupení celé série na základě toho jednostranného pitvání, jemuž se věnujete v Dracích z Pernu?
F. N.
P.S.: Děkuji za uznalá slova na adresu Dlouhého dne Valhaly. Chci vás a další čtenáře, čekající na pokračování, poprosit o trpělivost. Mám sice v počítači uloženo asi 506 KB druhého dílu s pracovním názvem Další den Valhaly a 430 KB dílu třetího s pracovním názvem Konečný den Valhaly, ale to jsou tak třetiny plánovaných rozsahů. Bohužel letos si musím vydělat na další psaní něčím jiným, takže nejdříve napřesrok.
       
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK