Tento citát z díla jednoho antického klasika jsem neuvedla v začátku své úvahy náhodou. (Přestože si myslím, že mladá telátka či staří volové patří buď do literatury či na jatka, nikdy bychom je však neměli používat veřejně ve vztahu k tomu druhému, byť nás namíchl sebevíc.) Tady se totiž jedná o něco jiného: že se mladý literární kritik učí od toho staršího, zkušenějšího. Ovšem v případě, kdy mu ten starší dokáže dobře poradit a případně metodicky rozebrat jeho chyby.
František Novotný, jeden z našich nejlepších literárních kritiků sci-fi (ne-li vůbec nejlepší, kritizuje-li, co je jeho parketou a krevní skupinou a nepouští-li se do knih, které mu „nesedí“ - což on inteligentně dělá vždy), bohužel tuto šanci propásl. Když si přečetl řemeslně špatně napsanou recenzi
Petra Habaly Draci z Pernu v
IK 12/96, rozzuřil se a expolodoval jako nevrlá postarší sopka. Z kráteru vyrazily na nebohého PH kameny, pak i něco lávy i sirných výparů se našlo... a pak upadl do původní podmračené strnulosti. Seřval ho prostě, aniž si dal práci mu něco podrobněji vysvětlit. Třeba, že ten Habalův nástin celého dračího cyklu připomíná obraz sice působivý, ale nedomalovaný. Chybí v něm buď začátek nebo konec, a to ničí celkový dojem. Při recenzích na větší celky totiž musíme postupovat systémům buď „analýza-syntéza“ nebo „syntéza-analýza“. Je dobré čtenářům hned na začátku sdělit, jak na nás dílo jako celek působí a jestli jej doporučujeme či částečně doporučujeme či vůbec nedoporučujeme. Pak tedy analyzujeme příslušné díly a na konci vše opět shrneme a učiníme příslušné závěry (případně můžeme postup nějak promíchat či obrátit). Čtenáři musí být ale jasný náš komplexní pohled na dílo. PH ke své recenzi přistupoval bez úvodu a závěru a tak dopadla, jak dopadla. Ale zachoval se ve své reakci na poměrně impulsivně a nekoncepčně napsanou recenzi FN daleko slušněji, než FN k němu. On totiž člověk nemá zapotřebí, aby se choval hrubě: tím se slavnějším nestane. A mimochodem - takové telátko je roztomilý tvoreček, nic neumí a je šíleně zvědavé. Ale takový starý vůl... No, nebudeme to rozebírat. Podotkněmež raději na adresu našeho starého mořského valkýromilovného robovlka FN nějakou antickou moudrost. Třeba:
„Odpouštěj jiným mnoho, sobě málo!“ čili „Ignósce aliís multa, tibi pauca!“
