Všechna práva © Interkom 1984 - 1997
Překlad z druhé strany
Se zájmem sleduji články o překladech, překládání a překladatelích. Jak by ne, vždyť tiskem SF jsem se zabývala samizdatově i profesionálně, dohromady víc než deset let. Prošla jsem asi vším, co lze v nakladatelství s knihami dělat, od práv přes korektury a sazbu až po stěhování skladů.
Zejména srovnávacími korekturami jsem trávila chvíle přes den i v noci, kdy moje dcera spala.Vyžadují totiž klid a soustředění. I když teď již v nakladatelství nepracuji (živím se přípravou tiskovin na radnici), stále mne příprava knih, a zvlášť těch SF, profesionálně zajímá. Vzhledem k tomu, co dělám, si totiž čtení jakéhokoli špatně připraveného textu nevychutnám. Ruka mi sahá po tužce a chce zapisovat korekturní znaménka. Prostě profesionální deformace. Možná se smějete, ale je velice nepříjemné přejet stránku očima a zastavit se zrovna v místě, kde je překlep. Požitek ze čtení se vytrácí. Potěší mne, když se můžu začíst tak, že mne chyby textu nerozptylují. Výstižná čeština bez věcných nesrovnalostí a bez pravopisných a stylistických chyb. A v tom to asi je. Jak Ondřej Neff správně citoval svého otce při udělovaní cen Akademie: „Překladatel musí hlavně dobře umět česky“. Srovnávací korektura je to, co si mnozí nakladatelé nemohou (nebo nechtějí) dovolit. Znamená to totiž zaplatit člověka ovládajícího dobře jazyk originálu a velmi dobře mateřštinu. Příprava knížky se tím značně prodraží, což při dnešních nízkých nákladech může způsobit pěknou čáru do rozpočtu nejen finančního, ale i časového. Stejně jako si myslím, že na jazykové korektuře by se měli podílet alespoň dva různí lidé, totéž si myslím o překladu. Stejný člověk dělá (a hlavně přehlíží) stejné chyby; o tom, že má jen jednu hlavu (tedy s výjimkou toho transvesťáka na Worldconu v Glasgow) ani nemluvě.
A jak tomu všemu předcházet?
Využívat překladů dobrých a zkušených překladatelů (Mimo jiné k těm Honza Kantůrek rozhodně patří. Právě jeho překlady obsahují množství jazykových chuťovek, při nichž se mi vybavuje brilantní werichovská čeština. Právě to totiž činí jeho překlady tak čtivé a oblíbené. Z jiných chyb a nepřesností ho to ale neomlouvá.)
Provádět korektury alespoň s částečným srovnáním s textem v originále. (Teď se zřejmě nakladatelé rozčílí a zvýšeným hlasem budou na mou adresu posílat dotazy typu: Kdo že jim to zaplatí? a Víte, jak to zpozdí vydání?)
Korektury zadávat alespoň dvěma různým osobám.
Využívat k odstraňování chyb jazykových korektorů a služeb jazykové poradny Ústavu pro jazyk český (tel: 02/536432, Po-Pá: 8-12 hod.).
Nechci omlouvat ani překladatele (na spoustu z nich mám pifku za to, že mi nedopřáli příjemného čtení), ani vydavatele (až na ty, kteří neví, co to korektura je a proč se dělá), ale než kdokoli, více, či méně zkušený, začne kritizovat práci jiného, ať si zkusí vžít se do jeho role, často s denní normou přeložených stránek a málem času na závěrečnou korekturu s časovým odstupem. Každá mince má totiž dvě strany.
Radka
