Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Na tomto místě bych obyčejně začal chválit Parcon 1998, ale už jsem se parkrát spálil, znáte to, jak mě Vašek Pravda po každém hodnocení conu setře.

       Nechám tedy hodnocení na povolanějších a podělím se s vámi jen o pár dojmů.

       Autobus z Prahy byl výborný nápad, kupodivu jsme ho naplnili bez velkého organizování. Vyjeli jsme sice o dvacet minut později, ale za to organizátoři conu nemohli, chtělo to jen řidiče na vyšším špriclu evolučního žebříčku. Zmiňuji se o tom jen proto, že jsme balili v převelikém chvatu, abychom byli včas u v 17.00 odjíždějícího autobusu, pak nám vše vzorně navazovalo a my byli na stanici Roztyly již v půl páté (ale stejně jsme přišli mezi posledními, někteří, mám to na Michala prásknout?, tam čekali od půl čtvrté).

       Následoval zážitek pracovně nazvaný plynová komora na D1. Krokem jsme po dálnici doskákali k odbočce na okresku, na které jsme stáhli zpoždění na půl hodiny. (Autobus už v Chotěboři zůstal a vozil šestkrát denně fany ubytované v HavlBrodě. Odvážel nás tedy i nazpátek a přes Kolín a stihl to pod dvě hodiny.)

       Ale zpět na začátek. Prodral jsem se z autobusu a sháněl se po slavnostním zahájení, které na mě mělo čekat. Naštěstí bylo odloženo a tak jsem předběhl nekonečnou frontu ubytováníchtivých spolufanů a ověšen kufry se vydal do internátu Obchodní akademie. Tam jsme se dověděli, že večeře, kterou jsme měli za propadlou, nám lidskostí zářící obsluha jídelny vydá i půlhodinu po zavírací době a duše ubitá cestováním začala pookřívat.

       Nějak jsme slavnostně zahájili, já přečetl svůj proslov a pak jsem se věnoval bohatému programu, vymáhání předplatného na IK atp.

       Oči zmučené kouřem z mnoha cigaret mě přivedly na pokoj ještě před jednou v noci. Až teď jsem si uvědomil, co znamená být ubytován vedle sprch, od kterých nás dělilo 7,5 cm zdiva. Zhruba do třech hodin nás budili fanoušci vracející se na ubytovnu, mohutně se loučící na chodbách před pokoji a následně se sprchující několik cm od našich hlav. Říkal jsem si, že to patří k conu a kdo chodí spát před třetí, musí počítat s trochou nepohodlí. Bohužel krátce před čtvrtou pod našimi okny začal festival moravskoslezských písní doprovázený kytarou. Při nejlepší vůli se nedalo usnout do sedmé hodiny, kdy se konečně rozpustil. (Nic proti zábavě a zpěvu, ale nemohli by noční borci pořádat své koncerty dopoledne, kdy se vyspávají z ponocování a opice a stejně se neúčastní žádného programu? Musíme pro cony zavést nějaká pravidla, pět lidí nemůže pokazit noc a následující den stovce fanoušků.)

       Sobotu jsem strávil v mrákotách a Michaela se uvolila zůstat na conu déle jedině když se přestěhujeme od sprch a do pokoje s okny na druhou stranu.

       Vrcholy conu pro mě byly dvě přednášky Honzy Vaňka, totiž Proč nepsat SF a hlavně obžalovací spis letošního Koniáše.

       Jak jsem zaslechl, úspěch měli i Ondřej Neff a Honza Kantůrek, na ty jsem se ale nedostal.

       Shodou mnoha nepříznivých okolností nepřijel žádný zahraniční host, leč program byl tak nabytý, že to nikdo ani nepostřehl.

       Po letech se podařilo přilákat Vláďu Mátla, který se teď věnuje hlavně záhadologii u IŽ. Zahlédl jsem i pár štamgastů z Krakatitu, Jirku Doležala, Ivana Kmínka, Jirku W. Procházku, Ivana Adamoviče, Marian Buda mi dovezl z Blavy knihy, potěšila mě přítomnost Juraje Maxona, škoda, že neměl nějaký pořad, chápu, že výstava je pro obstrukce zde i tam úředních idiotů střežících naše společné hranice skoro nemožná.

       Líbila se mi beseda s vydavateli časopisů, škoda, že se častěji nedostali ke slovu mimopražští (abych nemusel jmenovat Ikarii), dobrá byla i beseda s autory, jen mohla být pevněji moderovaná, Jana Rečková a Vláďa Šlechta mluvili docela zajímavě, zato Semerád se vypovídával až přespříliš.

       Vláďu Šlechtu, ačkoli letos nebodoval, čeká, když vydrží, velká budoucnost, musí jen lépe dávkovat moralizování a akci. Ve speciálu ZA je přetištěn jeho letošní příspěvek Něco o strašidlech. Škoda, že porotci více neocenili experimentování s formou.

       Pár fanů Pavel Houser, Vašek Pícha, J. T. Pelech a Stáňa Kučová byli zrovna v Norsku, čímž bezděčně zpestřili vyhlašování CKČ.

       Při předávání cen jsem si připomněl Pavla Obluka a J. Stančíka, vídám je tak zřídka, že je pak na Parconu nepoznám.

       Na Fantasy show byla na Lady řádu Fantasy pasována slovenská spisovatelka Alexandra Pavelková.

       Fantasy show se letos vedle pasování rozrostla na velkolepé představení historického šermu s chrlením a polykáním ohně na hlavním chotěbořském náměstí. (Přes všechnu úctu k výkonům aktérů, nepřipomínají vám scénáře historického šermu pornofilm?, každý si to postupně rozdá s každým a ve všech polohách, zde spíše pozicích.)

       V programu byla i internetová konference s řadou světových SF spisovatelů, bohužel místní Telecom potvrdil pověst, že zkratka spt znamená Společnost proti telefonování.

       Pokud vím, podařilo se navázat spojení pouze s Harlanem Ellisonem. Ten se zeptal, zda je mezi přítomnými Jaroslav Olša jr, a když se dověděl, že ano, připomněl mu, že mu dluží $20.

       

Chotěbořský kulturák, či kde jsme to trávili prodloužený víkend, je místo jako stvořené pro conování. Každý, kdo chtěl posedět s přáteli, si mohl najít klidné místo bez hluku a kuřáků.

       

Zpáteční cesta byla sice kratší a pohodlnější, zato zpestřená seriálem Gilhadových vtipů, naštěstí zkolaboval jen jeden cestující oslabený čtyřdenním Parconem.