Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Vrátil jsem se z Jarní porady, vzpamatoval se a po třech dnech i vybalil. Mezi jiným jsem nalezl spoustu Interkomů, které jsem vezl na doplnění novým odběratelům, hlavně z řad SF klubů, přátelé, schází-li vám nějaký IK, dejte mi vědět.

Kroniky Questaharu 10 (březen '99)

Imladris 2/99 - Společenstvo JRRT

Uzávěrka literární soutěže na téma „Gumy, gumky, gumičky“ je za námi, ale pokud máte něco napsáno, zkuste to poslat na adresu sfk Zebra, Pavel Štarha, Stružinec 16, p. Ždírec n. D., 582 63.

Uveřejňuje kompletní seznam nominací Akademie SF, zajímavý článek z pera A. Sapkowskeho a další slušné čtivo.

       Dále je třeba ocenit, že zveřejnila prohlášení KJV k nekalé činnosti Václava Soukupa a jeho firem.

       Ale ta Knihomorna (lze se potom divit, že Akademie SF, složená hlavně z překladatelů a lidí okolo vydávání knih, letos Ikarii ani nenominovala), no posuďte sami:

Mají takový zvláštní zvyk: když už se rozhodnou uveřejnit rázné odmítnutí nebo dokonce polemiku s lidmi, kteří se s nimi neshodují v otázce, jakými prostředky je nejlépe bojovat za kvalitu překladů SF, nepoctí je uvedením jména nebo odkazem na konkrétní místo, kde se tak vyjádřili: ne, použijí formulaci „setkal jsem se s názorem, že...“ Inu, i tak možno.

       Takže, v únoru jsme se setkali s názorem, že prý v Legendě od Davida Gemmella na s. 50 stojí věta 'Při prvním utkání tam mělo bejt šest lodí,' řekl někdo v zástupu na Johnym a na s. 142 'Budeme tam včas, pane,' vyštěkl a odklusal v dvojstupu a že to je hodno pranýřování. Tento názor, jak si lze snadno ověřit nahlédnutím do knihy, se nezakládá na pravdě. V květnu to přiznali a omluvili se, ale i zveřejněná oprava nemá se skutečností mnoho společného. Žádná kniha s názvem „Johny, jen ty můžeš zachránit lidstvo“, ke které přeřadili první citát, přísně vzato neexistuje: i když nad překlepy druhých dostávají záchvaty spravedlivého rozhořčení, sami opakovaně nejsou s to správně opsat cizí jméno ani jednu větu se všemi slovy, která obsahuje. Ale o tom už se psalo v IK 3-4/98.

       Podstatně zajímavější je ovšem „úlovek“ (jak oni s oblibou říkají) druhý. V květnovém čísle změnili nejen knihu, v níž se údajně nachází, na Bokha-lú od Richarda D. Evanse, ale i jeho znění: nyní je to 'Budeme tu [sic] včas, pane,' vyštěkl a odklusal v dvojstupu. A podoba, v níž daná věta SKUTEČNĚ stojí na s. 142 románu, zní: 'Budeme tu včas, pane,' vyštěkl a odklusal k [!!!] dvojstupu. Nalézt v TAKOVÉTO větě důvod k bujarému veselí nebo hlubokému pohoršení, to už vyžaduje lidi zvláštního ražení. (Kontext je takový: hrdina má k dispozici oddíl vojska, ale potřebuje být jistou dobu o samotě. Nechá si tedy vojáky nastoupit a přikáže veliteli, aby je vzal na dlouhé pochodové cvičení. Jeho odpověď zachycuje inkriminovaná věta. Takže, ať už se Evans provinil čímkoli, zrovna v tomhle je zcela nevinně).

       Bylo by možno začít tu uvažovat o gramotnosti čtenáře, který se vydal na lov a sám se takto střelil do nohy, jenže jakou máme záruku, že jeho jméno se v celém případu rovněž neocitlo nevinně? A kromě toho se nedávno sami rozepsali, že čtenáři může být jedno, kdo za chyby může, a tak či onak za ně odpovídají redaktoři - kteří v tomto případě ještě výslovně žádají o podrobné informace, aby si prý mohli „úlovky“ ověřit!

       Ostouzet za neexistující chyby zcela jiné knihy, to je nový vrchol jejich aktivity. Jestliže proti redaktorům nebo překladatelům jednotlivých povídek v antologiích a sbírkách (a nově i naopak překladatelským dvojicím celých knih), které házejí do jednoho pytle a uvádějí nebo neuvádějí, jak se jim zrovna zlíbí, uplatňují princip kolektivní viny, tohle už se dá přirovnat leda k etnickému čištění. A přitom ještě té zábavy, co si na svém svatém tažení za spravedlnost podle vlastních představ užijí, jistě ani Arkan se tak nenasmál.