Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Potkal jsem ho u nás v zádveří. Stál na poličce, měl bílou plastovou pokožku a ve žluto - červeno - zeleném dresu vyřvával do světa své ochranářské přednosti. Vzadu na spodním prádle pak měl drobným písmem napsáno:

       „Postřikový neselektivní herbicidní přípravek pro aplikaci bez ředění k hubení vytrvalých a jednoletých plevelů na loukách a pastvinách, v ovocných sadech, vinohradech a na nezemědělské půdě, pro ničení nežádoucí vegetace kolem chodníků, budov, pomníků a podobně ...“

       Pěkný prevít.

       Nebudu vám předstírat, že miluji plevel. Naopak. Kdyby mi někdo poradil, jak se ho zbavit snadno, rychle, levně a navždy, navrhl bych ho na Nobelovu cenu.

       Co však by mělo být řečeno jasně a zřetelně je, že i plevel jsou rostliny. A že když ho hubím, potom zabíjím, ne chráním. Hlavním proviněním kopřiv, pýru, svlačce a dalších drzých vetřelců na naší zahradě je, že je tam nechceme. Musí pryč. Záškodník, který si hledá své místo na slunci uprostřed mého záhonu růží, se prostě jenom objevil v nepravý čas na nepravém místě. Dokážu-li to (což vůbec není jisté, jak byste seznali již při zběžné prohlídce naší zahrady), zničím ho. Nezdráhám se použít konvenční, chemické i biologické zbraně.

       Nebudu se však přitom pokrytecky tvářit jako neviňátko. Chci pěknou zahradu. Čistou, úpravnou, milou na pohled. Inklinuji k přirozenému vzhledu rostlin a ponechání všeho nerušenému vývoji, výsledkem ekologicky čistého hospodaření by však byla v mém případě neprostupná džungle plná křoví, ostnů, drásavých úponků a klíšťat.

       Před něčím takovým se chráním a při té ochraně zabíjím a ničím. Možná z nutnosti, možná z lenosti. Ale rozhodl jsem se něčeho dosáhnout a snažím se toho dosáhnout i na úkor plevelů. To, že chodíme po dvou a zahaleni v syntetických tkaninách, neznamená, že přestaly platit zákony džungle.

       Jedy potřebuji a používám. Říkat, že tím chráním rostliny, je však stejná pravda, jako tvrdit, že s kopřivami jednám výhradně v rukavičkách.