Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Jedním z nejtěžších oříšků SF je odlišit skutečné neologismy od výrazů, které jsou sice nesmírně exkluzivní a málo frekventované, ale přesto reálně existují (pěkným příkladem je výraz cenobita, použitý v Barkerově Hellraiserovi, který mnozí považovali za novotvar a překládali „cenobit“, ačkoli jde o výraz z rodu slov „adamita“ či „sodomita“; je to ve slovníku a znamená to „člen mnišské nebo jiné uzavřené komunity“). V Diamantovém věku tuto kategorii kupodivu přes celkový duch viktoriánský zastupují reálie antické. Hoplita je starořecký těžkooděnec. Thét je (v Šanghaji 21. století i ve starém Řecku) příslušník nejnižší společenské vrstvy. Fýly jsou prostě kmeny. Tady jsem se musel uchýlit ke lsti. Protože nominativ toho slova není ten fýl, ale to fýlé, což v běžném textu, neřkuli v dialogu vypadá debilně, jako by se s překlepem psalo o filé, v celé knize jsem se vyhnul všem užitím tohoto výrazu v nominativu singuláru. V těch několika případech, kdy by to přineslo významově nežádoucí přeformulování věty, jsem je nahradil výrazem kmen, protože autor ty dva termíny (phyle/tribe) používá evidentně jako zástupné. Zato umělým výrazem je „clave“, který převádím jako rezid. Tady jsem si nevymýšlel, ale logicky rozvinul řešení Tomáše Hrácha z románu Sníh. V tom se tyto enklávy nazývají anglicky „burbclaves“ a v českém překladu „rezidia“. Proto se nedalo nic než i v českém řešení výraz trochu zkrátit (ostatně Diamantový věk se odehrává v možná tomtéž světě o pár desítek let později a takové zkrácení poněkud toporného slova je jazykově víc než očekávatelné).

       Zmíněné dvě kategorie, neologismy a skutečné termíny, se však dokonale rozmazávají u terminologie nanotechnologické. Spousta výrazů, jež Stephenson používá, existuje v odborné i popularizační literatuře o nanotechnologii, ale je to málo platné, protože k nim neexistují české termíny. Když mi jistý vysokoškolský vědec odmítl pomoct s vytvořením české terminologie, že se na to necítí, lehce mi zatrnulo, protože jak se na to nám cítit já, pro nějž již logaritmy jsou šamanským mumláním? Nicméně jsem za pomoci asi tak deseti procent drzosti a devadesáti procent neocenitelné pomoci Pavla Šuchmanna (jemuž si dovoluji touto cestou ještě jednou co nejsrdečněji poděkovati) platnou nanoterminologii pro příští tisíciletí vytvořil (ha, ha). Snad bude dost jasná z knihy samotné, dovolím si jen poznámku k několika termínům. Začnu termíny Céva a Setba, kde se jednalo o volbu z jednoho z ne zcela ideálních řešení. Originální Feed a Seed do sebe krásně zapadají a navíc nabalují sekundární významy (feed je kromě krmiva či krmení i nápověda a dokonce komik-přihrávač); nějakou dobu jsem si pro Feed pohrával s výrazem Živa, ale Pavel Š. mi to naštěstí rozmluvil. „Rod logic“ jsem na Pavlovu radu převedl jako „molekulární logiku“. Jde o nanopočítače. Ty fungují vlastně mechanicky, jako kuličkové počítadlo: je to obrovský počet tyčkovitých makromolekul, které se šoupou sem tam a tím svými výběžky převracejí jisté sousední čudlíky z polohy 1 do polohy 0 či naopak. „Tyčkové“ či „táhlové“ počítače nám přišly směšné, tak jsme to vyřešili takhle. Dost urputně se překladu bránily i „mites“, což jsou „roztoči“ nebo „drobky“. Zde ovšem jde o nepatrné přístrojky. Hledal jsem nějaké slovo, které by mělo cosi s říší hmyzu, ale zároveň působilo dojmem čehosi maličkého. A za záchranu tu vděčím své temné akvaristické minulosti: výraz „mikry“ (říkalo se tak krmivové směsi z drobných vodních živočichů) se jevil jako ideální řešení. Co se týče dalších už nyní existujících nanovýrazů, nezbývá než se modlit, aby byl zásah aspoň přibližný: „machine-phase“ = fázomechanický, „phased-array“ = zfázovaná soustava a tak dál. Hopefully...

       Co se týče kyberpunkového kontextu, kde to šlo a bylo třeba, držel jsem se starších úzů, ale v jedné věci jsem si přece jen dovolil změnu. Jde o výraz „geodesic dome“. Tuším, že v některém z překladů Johnnyho Mnemonika se to vyskytuje jako „geodetický dóm“ (bez záruky, nepodíval jsem se). Nicméně jde o druh klenby, který vymyslel architekt Buckminster Fuller (v Evropě k vidění např. v panoramatickém kině Géode v pařížském technickém muzeu v La Vilette) a kvůli kterému se elegantní makromolekula C60, od které se všechno to nadějné blouznění o nanotechnologiích tak trochu odvíjí, jmenuje „buckminsterfulleren“. Geodetický je „týkající se geodézie“, tady však slovo znamená „podobný geodě“: překlad tudíž musí znít „geodová klenba“.

       Kuej-luo (gwailo) je doslova „cizí ďábel“, kdokoli kromě Číňana, ale speciálně Zápaďák. Nicméně sinologové tvrdí, že to Číňané nepoužívají nijak hanlivě (na to mají silnější jazykovou munici). Všechna místní i vlastní jména i jiné výrazy jsem převáděl v českém fonetickém přepisu dle tabuleček; sinologové už sice připouštějí i anglické přepisy v pchin-jinu, ale ty mají jednu drobnou vadu: Čech z nich ani za boha nepozná, jak to má vyslovovat. Nicméně i součástí tohoto mého skvělého systému, jako každého systému, je určité procento výjimek. Zde nastaly u názvů čajů a jídel, které jsou vlastně obchodními značkami, jež už náš spotřebitel zná v pchin-jinu z obalů (lapsang souchong, keemun, polévka wonton), takže by jiným přepisem byl jen maten.

       Zajímavé je, jak pojal Stephenson vzbouřenecké hnutí Pěstí spravedlivé harmonie. V podstatě totiž jen převzal hnutí tzv. boxerů z roku 1900. Jenže překládat z čínštiny jest prožluklé, takže původní výraz I-tche-tchuan najdeme tu jako Svaz pěsti spravedlnosti a míru, tu jako Boxeři spojení spravedlností. Proto jsem se spokojil s významovým překladem z anglického Fists of Righteous Harmony. V běžném textu mi ale nezbylo, než o povstalcích mluvit jako o „boxerech“ (v originále „Fists“), protože boxeři jsou muži a pěsti jsou rodu ženského. „A pak tam vběhli tři Pěsti...“ blbost, račte uznat.

       Jai alai je baskická míčová hra podobná pelotě, hraje se v jámě v zemi a míče se odpalují jakýmsi košíkem navlékaným na paži. Jak se dostala do Šanghaje, bůh suď. Dále se tu vyskytly dvě existující kolektivní hry, bohužel zatím bez českých ekvivalentů. Tetherball ani fieldball nic neříká odborníkům na míčové hry na FTVS, nicméně na síti si klidně najdete jejich pravidla a vůbec kdeco o nich. Tetherball je mičuda uvázaná na pružném laně ke kůlu, hrají to dva, kteří mičudu odpalují tak, aby ji ten druhý nechytil a mičuda se omotala kolem kůlu. Fieldball je kříženec amerického fotbalu a házené s košíkovou. Asi dvě nanosekundy jsem zvažoval, že jim vymyslím české názvy, ale shodli jsme se s pedagogem FTVS, že v drtivé většině případů stejně v Česku lidi jen přejmou anglické názvy tak, že škrtnou to zdvojené el ze slova ball (korfbal, basketbal). A bylo. Co se týče her deskových, nedovolím si podezřívat čtenáře, že neznají go nebo madžong. Na pomezí hry a společenské zábavy je karaoke: blbost dočista neuvěřitelná, kterou vymysleli Japonci. To si páni a dámy koupí spodek nahrávek nějakých populárních melodií, chopí do pazoury text na papíře a zpívají; ostatní jim tleskají a vesele se smějí. Už se to provozuje i v některých pražských diskoškách, ale jejich majitelé to neumějí ani opsat a říkají tomu karioke. Princip voloviny zůstává stejný.

       Pobavil jsem se při pátrání po slově „tuple“. Nakonec jsem v A/Č slovníku zpracování dat, telekomunikace a kancelářských systémů našel, že tuple, či n-tuple je n-tice, „v relační databázi část relace jednoznačně popisující entitu a její atributy“. Když jsem to ale předtím hledal na síti, našel jsem jediný výskyt v češtině. A když jsem si tu stránku natěšeně otevřel, stálo tam: „Nevíte někdo, co to je tuple? Já to nemůžu nikde najít...“

       Ten prožluklý břečťan, se kterým tak bojuje strážník Moore, je kudzu tropická, Pueraria lobata. Původem z Japonska dostala se kudzu do Ameriky a tam tropí v cizím ekosystému neplechu. Je agresivní a jak ji necháte být, obroste vám celý dům, že z něj je vidět jenom komín. Ale Američané jsou čímani, a tak na internetu na heslo „kudzu“ najdete spíš desítky návodů, jak tu pohromu obrátit v dobré: návody na kudzumarmeládu, kudzučaj, kudzuratanový nábytek, kudzusiláž...

       bych chtěl s díky vyhodnotit poznámky přátel. Především je tu názor Martina Klímy, že se román měl jmenovat Doba diamantová. To má samozřejmě logiku, protože jde o významně zastoupený materiál (i když můžu oponovat tvrzením, že zdaleka ne tak zastoupený jako železo v době železné), takže lze vyjít z precedentů typu doba kamenná, bronzová a podobně. Nicméně zrovna tak (a na duchu mě posiluje, že to tak pochopil i JVjr) tu jsou sousloví typu „zlatý věk“. Evidentně se ocitáme před jedním z problémů, kdy oba významy originálu české řešení nepostihne. A já se bez mučení přiznám, že zřejmě je ve mně ještě dost z praktičnosti nakladatelského redaktora, abych u takového dilematu dal bez zaváhání přednost té verzi, která jako titul knihy líp zní. Martin se rovněž, nejspíš oprávněně, domnívá, že kniha by na jazykové úrovni měla být „viktoriánštější“. Potíž je v tom, že použitím archaického jazyka český text učiníte maximálně „obrozenečtějším“. Abych byl zcela přesný, poctivě jsem to zpočátku zkoušel a vypadalo to blbě. Zbytky této snahy při redakci vybil Viktor a dobře udělal. Takže co se „zviktoriánštění textu“ týče, jsou jen dvě možnosti: buď to nejde, nebo to nedokážu já. Každopádně se můžu hájit dvěma věcmi: 1: problém je zřetelně nad rozlišovacími schopnostmi 80 % čtenářů a zbylá pětina asi bude s to si přečíst originál a 2: prakticky všechna viktoriánská literární díla zpracovali velikáni českého literárního překladu za poslední půlstoletí soudobou češtinou s mírnými charakterizačními prvky archaizace, takže asi nejsem první, kdo na tu bariéru narazil.

       A teď fatální přiznání: slečny Disherová a Bowlwareová se tak možná jmenují náhodou, co já vím, ale dish i bowl je mísa či talíř a já nevydržel a přejmenoval jsem je Meesová a Custrollová (čti mísová a kastrólová). Ractives jako zkratku z „interactive“ jsem taky nevydržel, snad proto, že mě učili nedělit slova jinak než po přirozených kmenech, a protože „r“ je součástí předpony „inter“, udělal jsem z nich místo raktivů terakty. Ilustrovanou čítanku (pro) mladé dámy jsem v podtitulu taky nějakou dobu měl, ale pak mi to přišlo chudé, i udělal jsem z toho Obrázkovou čítanku pro urozené slečny (detailnější výklad dodám na požádání, ale hlavní stejně je, že se mi to víc líbilo).