Interkom: Koniáš jubilující

Na Avalconu Speciál 28. prosince byly vyhlášeny výsledky Koniáše 2001 (nebo 2?). Čtenářům Interkomu možná není třeba připomínat, že je to anticena pro nejhorší překlad knihy fantastického žánru, ale asi jen málokdo by věděl z hlavy, že poprvé byla udílena na Parconu 93 za knihy s vročením 1992 (odtud ta věčná nejistota, kterou přinejmenším já trpím ohledně datace, ale správnější zřejmě je řídit se rokem vydání), a ještě méně si z tohoto údaje odvodí, že donedávna poslední ročník, vyhlášený na pražském Parconu v červenci 2001, byl devátý (přehled prvních osmi, prorocky předjímající i tento, lze najít v IK 9-10/2000) a že tedy v roce 2002 se čekalo kulaté výročí. A čekalo. A čekalo...

Musím sebekriticky přiznat, že loňský Koniáš nabral zpoždění, které je v jeho historii bezprecedentní. Richardovi Podanému, jeho zakladateli a hybnému duchu dosavadních ročníků, postupně – zvláště od doby, kdy se ujal nemalé agendy spojené s předsednictvím Akademie SFFH – docházela energie a chuť cenu organizovat a dokonce zvažoval, že ji úplně zruší. To jsem pokládal za nepřípustnou ztrátu, a jelikož jsem byl v pobízení a urgování nejaktivnější (a beztak už jsem mnoho činností jako nominace, psaní posudků a dojednávání s pořadateli conů vykonával), situace se nakonec vyřešila přirozeným fandomovým způsobem v duchu maxim „kdo, když ne my?“ respektive „kdo to dělá, ten to řídí“: neoficiální a tudíž vlastně nepojmenovaný post předsedy, hlavního organizátora či snad manipulátora jsem převzal já. Richard ovšem zůstal členem (neméně neformálního) přípravného výboru, tj. promptně vypracoval posudek na zadané dílo, za což mu srdečně děkuji (o tom, co všechno vykonal ve svém „funkčním období“, ani nemluvě, ale doopravdy neodchází, tak proč se loučit). Předpokládal jsem jaksi samo sebou, že nás na triumvirát doplní mladý oceněný překladatel a kritik překladu (který, abych byl spravedlivý, v minulosti prokázal Koniáši cenné služby), ale jeho již příslovečné udávané pracovní zaneprázdnění dosáhlo loni takové míry, že neměl čas ani mi jasně říci, že nemá čas; proto se zde s jeho jménem nesetkáte (aspoň protentokrát, cesta k nápravě mu zůstává otevřena).

Soustavná práce na Koniáši tak začala až na podzim. Díky šťastné shodě okolností, s níž se naskytl con na samém konci prosince (ale samozřejmě především díky Vašku Pravdovi osobně, který mi dovolil na reprízové akci vystoupit s takovýmto pořadem, nepožadoval vyplňování desítek kolonek ve webové přihlášce týdny předem a dokonce poskytl velký sál v prime time sobotního večera – i když návštěva byla dosti slabá nejen v porovnání s vyhlašováním tamtéž na Parconu 98, ale za to už nemůže on, ale složení účastníků a typ conu), to stačilo, a tak se nakonec s bohatou rezervou tří dnů podařilo odvrátit hrozící ostudu toho, že by Koniáš nabral roční zpoždění. V tomto článku vycházejí souhrnné výsledky, jednotlivé obžalovací spisy potažmo znalecké posudky budou následovat postupně (podle toho, jak se mi podaří masu poznámek převést do publikovatelné podoby).

V roce 2001 přeložil Ivo Reitmayer pro nakladatelství Perseus další, tentokrát jedinou knihu Dana Simmonse (Děti noci); tato skutečnost sama o sobě je dostatečným důvodem k nominaci. Zároveň ovšem fakt, že je už dvojnásobným držitelem Koniáše, vedl k rozhodnutí neházet perly sviním (nebo to má být „hrách na zeď“?) potřetí a nezpracovat ani podrobnější kritiku (pokud by se toho chtěl ujmout někdo ze čtenářů, originál můžeme poskytnout). Dvě přesvědčivá upozornění, od veřejnosti i (ex)člena výboru, jsme obdrželi na Čtvrtý rozměr noci od Deana Koontze (Lucie Pilátová, Knižní klub), ale konkrétní obžalobu se získat nepodařilo; možná se toho ujmu aspoň v omezené míře dodatečně. Na překlad románu Odkaz Heorotu spoluautorů L. Niven, J. Pournelle a Steven Barnes od Martina Tkaczyka pro tradičně chameleónské „classsiky“ (na hřbetě uvedeno Classic Books, v copyrightu Banshies ve spolupráci s Classic) byl posudek vypracován a ukázal, že za více než nominaci nestojí. Konečně nominována byla i Simona Kučerová za překlad románu Takový jiný svět (Harry Turtledove, Classic books a Wales), respektive za přemrštěnou sebedůvěru (viz polemiku v Ramaxu 10/01- 1/02; bohužel zkrachoval dříve, než stačila vyjít hlavní část mého příspěvku, který tak bude publikován až zde).

2. místo: Silvie Šustrová a Talpress, Lois McMaster Bujoldová: Vorova hra za pologramotnost a hochštaplerství. (Obhájce sl. Šustrové, ať přítomné na vyhlášení, nebo ne, upozorňujeme, že toto hodnocení se vztahuje pouze na její konkrétní projevy před cca dvěma roky; její obecné a zejména současné vlastnosti nekomentujeme, nemajíce je ani jak posoudit, a jsme první hotovi uznat, že aspoň o tom, že mezi výrazy „lights out“ a „všude se svítilo“, „sensible“ a „citlivý“, „physical“ a „psychické“ je vztah opaku a ne ekvivalence, se od té doby už mohla poučit např. v rámci přípravy na maturitu.)

1. místo: M. (plné jméno není nikde v knize uvedeno) Kraus a Wales, Larry Niven: Neutronová hvězda za zkalení křišťálové studánky: zprznění jedné z nejvýznamnějších hard SF v historii žánru, jejíž půvab tkví z velké části v průzračné jednoduchosti vyprávění, kvantem nesmyslů i v nejtriviálnějších vědeckých aspektech, posuvem do zcela neadekvátní stylové roviny a vynecháním či zabitím vtipů.

Přípravy letošního ročníku začaly skoro okamžitě po uzavření loňského; vynasnažíme se tentokrát skluz dohnat, i když vyhlášení na Parconu raději slibovat nebudeme. Při této příležitosti upozorňujeme čtenářskou veřejnost, že uvítáme veškeré podněty a upozornění na knihy vydané v roce 2002 spadající do záběru Koniáše. Můžete nám je zasílat např. prostřednictvím redakce IK.