| | 8-9/2003 | |
Fandom v datech
(další)
|
(205)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
Hvězdný bulvár
19. června jsem cestou do rachoty sledoval v metru čtenářku Divokých a zlých. Každou chvíli jí cukaly koutky v nezvladatelném úsměvu, ale občas to nevydržela a rozesmála se. Vzhledem k tomu, že šlo o ženu v bezmála mém věku, potvrzovala tak můj názor, že Jirka Kulhánek vlastně píše humoristickou literaturu.
Odpoledne jsem v Krakatitu poseděl s Richardem Podaným (štěňátka už skoro zdvojnásobila porodní váhu, teď mají 35 dkg, jen nevím, zda dohromady či každé zvlášť :-), s Honzou Vaňkem jr. a Richardem Klíčníkem, ten odjíždí na čtvrt roku do Ameriky a se všemi se dojemně loučil.
Zahlédl jsem i Martina Šusta a redakci Laseru, ale než jsem se vzpamatoval, byli všichni na odjezdu.
20. června jsem zaskočil do Tritonu s objevem Pavla Weigela, knižně v roce 1924 vydaným fejetonem Josefa Čapka Umělý člověk. V podvečer jsme uspořádali menší posezení u ohníku s Frantou Novotným, Lindou Kosatíkovou a mládeží z RUR.
Mezitím probíhala v Olešnici v Orlických horách NOC ARBEZ. Co jsem zaslechl, tak si tam Honza Škorpík začal pěstovat plnovous, a Pagi na pohostinném conu porušil všechna svá stravovací předsevzetí.
20. června jsem byl na noční turnaj v pétanque moc líný, takže jen stručně: týmy Pochmurné neděle sice nepostoupily do finále, ale prohrát lehce také nedokážou, takže návrat se uskutečnil rozjezdem ve dvě v noci.
21. června zorganizovala HT expedici za kulturou. Nejprve jsme vyšplhali na Špilberk za účelem návštěvy výstavy „Římané a Germáni – nepřátelé, rivalové, sousedé“. Hned úvodní čtveřice panelů shrnovala dějiny Říše římské a bylo to strhující čtení (asi to nepsal žádný autor učebnic dějepisu). Výstava navíc byla umístěna v prostorách obranné věže, kaple a relikviáře, což je tzv. rekonstrukce – čti: gotická novostavba, na níž všichni daňoví poplatníci přispěli, aby tak kompenzovali komplex brněnských konšelů z Pražského hradu. Vyčerpáni expozicemi jsme se uchýlili na oběd do restaurace Pandur Trenck, abychom poté navštívili Moravské zemské muzeum s výstavou s překvapivým názvem „Římané a Germáni ...“ – jednalo se o druhou část, takže jsme po předložení předchozích vstupenek měli slevu. Obecné texty se poněkud opakovaly (ne každý navštíví obě výstavy), exponáty byly zaměřené více na Germány. Protože hranice vlivu obou národů ve své době procházela i jižní Moravou a Slovenskem, bylo zajímavé pozorovat na exponátech, kam až Římané došli a naopak, kde měli Germáni svá, Římem ovlivněná, sídla. I když sil ubývalo, zmohli jsme se ještě na „...vlastně malý zázrak“ (aneb O živůtcích, spodničkách, košilkách a jiných kouscích oděvu pod šatem ukrytých, jak zněl podtitul výstavy v Etnografickém muzeu). Výstava byla naštěstí celkem komorní, doplněná kuriosně znějícími dobovými reklamami a ukázkami z tisku: „Výrobu živůtku zvládne každá hospodyňka a hodinka vyšívání je příjemným odpočinkem po úmorných domácích pracech.“ – to je ta legračnější, naopak z popisky dvou pečlivě nažehlených komínků prádla lehce zamrazilo: „Svatební výbava, slečna Marie ji vyšívala dva roky čekajíc na své milého, který bojoval ve světové válce. Milý padl a slečna Marie se už nikdy neprovdala.“ – válka je svinstvo. Celou výstavu zakončovalo pár exponátů pro pravé (spící) gentlemany – síťka na vlasy, páska na knír apod. Osvěžení v Charlie's hat bylo nezbytnou (i když nepříliš účinnou) tečkou za vyčerpávajícím kulturním zážitkem.
22. června pořádal Robo „Doc“ Kačur párty na oslavu pozitivních událostí (bydlení, práce a Piškotka – nikoli nutně v tomto pořadí). Byt se nacházel v pátém patře v domě bez výtahu, takže si účastníci užili i vysokohorské turistiky. Podávala se studená mísa skládající se z uzenin, sýrů a výborných smažených řízečků, k tomu vhodně zeleninový salát (paprika speciálně zvlášť). Vhod přišel i meloun a olivy. Kromě piva a nealka zde byl dostatek velmi dobrého vína, z whisek stojí za uvedení Glen Rose (hlavně protože to byl nový vzorek). Robo byl obdarován sadou vypečených dárků (to má z toho, že si neobjednal něco užitečného): mucholapka na španělské mušky, gumová pizza, spermie (1 ks), kamenné bonbony (přidáno několik skutečných kamenů), tzv. „čaj“ Don Juan. Vytříbená konverzace složená z mírných invektiv, dadaistického rozvíjení témat na základě přeslechnutí či doslovného chápání tématu a lehkých společenských pomluv napomohla příjemnému plynutí zábavy. S ohledem na následující pracovní den se společnost s příchodem noci odebrala domů.
Marvin
23. června jsme se v RUR loučili před prázdninami. Loučení mohlo být bujarejší, kdyby Eva „říkejte mi Pat“ nezapomněla donést finální verzi cukroví ze svatby svého bratra. Příští týden má Filip dovolenou a pak vypuknou prázdniny a kdoví, jak to bude dál. Dá se dokonce očekávat větší přítomnost Jirky Pavlovského v obchodě, nechal si tam totiž zavést internet. Jak ho znám, zákazníci by ho jen rušili, a tak se před nimi nejspíš bude zamykat :-)
24. června opět V Žitě klub Julese Vernea. O Životopiscích Julese Vernea přednášel Lukáš Doubrava a Jan Kantůrek se nás ptal, zda známe Edgara Rice Burroughse v přednášce Carter, Tarzan a další. Ze vzpomínek prvního překladatele Tarzana Matěje Kuděje, jsme se dověděli jak vydávání Burroughse u nás souviselo s rodinou našeho minulého presidenta Havla, a dokonce i s boji o Lidový dům. Mně se konečně ozřejmila záhada, proč se v mém vydání Tarzanovi říká Bílá růže místo Bílá kůže.
Zpočátku to vypadalo, že nás počasí udolalo, bylo dokonce několik volných míst. Potom ale přímo z vandru dorazili ještě ověšení krosnami Gudrun a Keplík a na chvilku se zastavil Vašek „Chucpe“ Pravda a dokonce donesl k podpisu smlouvu. Takže Parcon bude!!!
26. června jsem si v Krakatitu obsadil pohovku v galerii a přijímal zde prezidentské návštěvy. Úplně jsem zapomněl, že o patro níž probíhá podpisovka Mirka Žambocha. Domlouvali jsme se s Laserem, které dny budeme na Parconu, celý určitě ne, už jsme zkrátka pohodlní pánové...
26. června – sotva se našemu prvoligovému týmu začalo v pétanque dařit, tak přišla prázdninová přetržka (letos se hraje liga v pétanque od jara do podzimu, s pauzou uprostřed). Takže Pochmurné koule porazily v posledním zápase této části ligy soupeře 3:0 a to dokonce na jeho domácím hřišti, kde jsme doposud vůbec nehráli.
30. června platilo: když „veselé pondělí“, tak pochmurný film – na Equilibrium jsme zajeli do Olympie. Film vyvolal rozporuplné reakce, což se promítlo i do dvou protichůdných recenzí na Sardenu.
Marvin
30. června jsem se po ránu zastavil v nakladatelství Triton, blíží se vyhlášení jeho horentně honorované soutěže Trifid o fantastický román, pak se zase u mě zastavil Mirek Dvořák, přivezl z Brna letošního Mloka, takže jsem asi první Pražák, který na něj popatřil, a nakonec jsme s Honzou Vaňkem jr. přeci jen zašli do Čáslavské, aby nějaký nevarovaný fanoušek neutrpěl šok ze změny obsluhy. A věru opatrnost byla na místě, pravděpodobně kvůli velkému horku poslal místo sebe Jirka Pavlovský své rodiče. Honza to komentoval nějak jako, že se ten Jirka od minula změnil, ale jeho vkus zůstal stejný.
3. července jsme si v Krakatitu užili poklidné posezení jako za starých časů :-). Obvykle zde halasící omladina odjela dílem na prázdniny, dílem do Chotěboře, a tak jsme mohli vyslechnout Netopejrovy (ne)veselé historky o životě v domě, kde jim majitel přestavěl jedno patro na bordel, Tom Jirkovský líčil zážitky z nedávné cesty do Polska na polský literární con – 10. festival fantastiky v Nidzici, s Richardem Podaným jsme dali řeč o debatě ohledně Akademie, kterou rozpoutal Martin Šust, s Jolanou Čermákovou a Vlastou Talašem o chystané cestě za Teodorem Rotreklem, pak se objevil ještě Peťo Pavelko a Ľubo Plata a odpočinout si do baru přišel i Máša z knihkupectví v přízemí. Později se objevil ještě Milan Fibiger a Vlado Ríša. Já s Honzou Vaňkem jr. jsme ale nemohli vychutnávat atmosféru letní pohody, museli jsme prchnout dříve, ke mně do práce, kde mi Honza přeložil něco pro Corel a přispěl tak k ještě větší kvalitě a slávě DRAW 11 CZ.
5. července na skok na Parconu. Pořádnou reportáž přináší Miles Teg, takže se omezím jen na pár postřehů:
Nechtěl jsem riskovat nějaká dobrodružství okolo ubytování, a tak jsme s Michaelou, Ivanem Kmínkem a JWP přijeli jen na sobotu. I tak jsme ovšem museli vyplňovat přihlášku, a způsob, jakým k tomu drábi u vchodu vedli Jirku, který byl nadto uveden v programu, tento jen špatně rozdejchával. Pak jsem se dověděl, že podobný problém měl o den dřív Tom Jirkovský a chvíli po nás ještě Jolana s Dárečkem (a ten by měl, už pro svůj světový názor, mít pro byrokratitickou buzeraci pochopení :-). Tam to bylo o to pikantnější, že by i klidně vyplnili a podepsali cokoli, co se po nich chtělo, ale přihlášky zrovny došly. Pokorně tedy čekali, jak byli vyzváni, až se natisknou nové. Pohár Jolaniny svaté trpělivosti přetekl, když je biřic seřval, proč překážejí u prezence.
Já zatím v minibaru ve druhém patře poznával druhou, příjemnější tvář chotěbořské pohostinosti, když jsem se seznámil se sestrou bří Bačkovských. Možná by pomohlo, kdyby jmenovky nosili nejen hosté Avalconu, ale i pořadatelé. Snad by lidem nepřipadali jako monolitická banda drábů a začali by si více vážit jejich práce, a naopak někteří biřicové by se bez své anonymity chovali slušněji. Ale je to jedno, zdá se, že všichni, kvůli kterým bych ještě do CH. někdy jel, se tam již neukáží.
Z programu jsem mimo bar pobyl jen na besedě s Garry Kilworthem, byla výborná, od setkání s Ianem Watsonem jsem nezažil tak příjemnou atmosféru (ovšem to bylo na zahradě Evy Hauserové a za přítomnosti spousty dobrého piva). A pak jsem pobyl na besedě s autory českého Marka Stonea (nechtěl jsem riskovat, že mě JWP nepustí do auta :-)
Samozřejmě jsem nevynechal ani udělování cen ČS fandomu a Ceny Karla Čapka. Toho se opět ujali Martin Koutný a Jarek Mostecký. Ten pocítil potřebu jakéhosi prologu akce a tak na počátku slíbil, že na rozdíl od vyhlašování Akademie SF nebudou nic prozrazovat dopředu, ani nikoho urážet. V následujících minutách Martin Koutný budoucímu držiteli Skokana řekl, že si za chvíli popovídají podrobnějí, a když předávali Mloka Skrblíkovi, naznačili zcela nedvojsmyslně, že si libuje v dívkách pod zákonem :-), a pak zapomněli předat diplomy držitelům Ludvíka a Mloka. Ale to jen na okraj. Určitě to bylo jedno z těch lepších předávání cen a v Brandýse musíme uspořádat alespoň tak dobré.
7. července se v RUR po prvé po skončení civilky objevil Honza Macháček. Byl už nejvyšší čas, za dlouhých nočních služeb navymýšlel spoustu spikleneckých teorií :-)
S Filipem a Bí jsme si vyměňovali dojmy z Parconu, oni doplnili o zážitky ze skoro týdenního Festivalu fantazie.
Čtvrtek před dovolenou
10. července jsem se vydal do Krakatitu podoben nákladnímu velbloudu. Pro Hanku Musilovou jsem tam vlekl korektury, jimiž se nám připomněl ve Frisku dlící Richard Klíčník, Egonovi nějaké originály Milana Fibigera, použité na obálkách knih Poutníka, a aby toho nebylo málo, ještě opravený certifikát Akademie SF pro nakladatelství Beta – Dobrovský. Ač jsem „přiběhl“ co nejdříve, stejně jsem zastihl Frantu Novotného a Pagiho již na odchodu do Rybky. Pagi mi konečně :-) předal fanzin Třesk (tedy nechal mi jej u MichELLE).
Nahoře bylo zase plno, asi měl minulotýdenní útlum přeci jen něco společného s Parconem. Egon mi vysvětlil, jak došlo k nemilému nedorozumění se Slawkem Sączkem, ale o tom jindy, a protože zrovna přišel Richard Podaný a Pavel Weigel také nebyl daleko, byl certifikát podepsaný raz-dva a neprodleně předán Laseru, aby jej v Plzni odevzdal (doufám, že na to Jana a Helena dohlédnou, známe Tomáše). Nadlouho jsem si ale nepolepšil, Tom Němec mi na dovolenou přinesl rukopis své antologie mladé SF s pracovním názvem Tváře budoucnosti. Ke třem kilům to nemělo daleko.
Peťo Pavelko mi připomněl Demen(t)con, nevím, jestli stačím ještě před dovolenou zjistit, zda najdu čas.
S Vlastou Talašem jsme zavolali Teodorovi Rotreklovi ohledněvá víkendové návštěvy u něho, ale nedopadlo to nejlépe, Teodor něco má v sobotu a já v neděli budu již na týdenní zostřené dovolené s ostrahou. Mimochodem Teodor byl trochu pohoršen, že mu nikdo neřekl o použití jeho obrazu jako obálky Ikarie, asi někde selhala komunikace mezi Vaškem a Vladem. Nejvíc se ho ale dotklo necitlivé oříznutí.
Po několika měsících se v Praze a v Krakatitu ukázal Vašek Pícha, přemlouval jsem jej k založení nějaké rubriky podobné byvšímu Slovíčkaření, asi jsem nebyl moc úspěšný, ale aspoň nás napadlo nabídnout Slovíčkaření někde jako knihu.
Pak se přihrnul můj mladší diablopařan doprovázený mou sestrou, která jej přivezla od babičky. To mě na chvíli vytrhlo z SF dění, které bylo i tak dost obtížné sledovat, protože přítomné trekkyně dělaly svým štěbetáním hrozný kravál. Trochu k tomu asi přispěly i holé zdi galerie, nejspíše obrazy tlumily odrážené zvuky a nebo si v jejich přítomnosti lidé nedovolovali tolik řvát :-) Všiml jsem si jen, že Jolana s Tomem Jirkovským ukazovali JVjr. korekturu jakéhosi Dickova překladu. Původní text pod opravami skoro nebyl vidět.
Když se galerie trochu vyprázdnila, objevil se Ivan Adamovič. Ivan nás upozornil na svou recenzi
Dalšího dne Valhaly, vyjde v sobotních Lidovkách. S Richardem Podaným a Honzou Vaňkem jr. jsme si povídali o posledním Palahniukovi
Zalknutí a nepochvalných reportážích dinosaurů. Ano, to je doslovná citace z VP komentáře ke článku na
Sardenu. Potom, co se už nikdo neodvažuje Vaška kritizovat (vzpomínáte si ještě někdo, že se původně jemu samému říkalo „kritizátor“), pokročil dál a popuzují ho již i
nepochvalné výroky jeho k jeho konání :-).
Oklešťování jazyka a naopak vznik novoslov mně a Richardu Podanému připomněl román Jako o závod od René Depestreta. RIP jej překládal a já jej nyní čtu. SF to není, možná trochu šmrcnuté magickým realismem, ale vřele doporučuji, jakož i další knihy z odeonské edice Světová knihovna. Zvláště náš dorost tím získá alespoň nějakou představu o hrůze a zároveň komičnosti totalitního režimu.
Ivan Adamovič sháněl svůj překlad R. Sheckleyho, který cca před deseti roky vyšel v Playboyi. Nemáte ho někdo?
Na chvíli se ukázali Robert Rameš s Ondřejem Neffem, ten poděkoval Honzovi Vaňkovi jr. za redakci sbírky jeho povídek, kterou se chystá vydat Egon.
Bylo by tam příjemně, leč
IK 7/2003 se sám nevysází, co se táhlo dva týdny, musí být hotovo dnes večer, v pátek mám poslední možnost zadat tisk.
Marvin
20. července jsem se cestou z dovolené zastavil v MB pro originály předvěkých Interkomů, které Zdeněk Randa převedl do textové formy. Já to pak převáděl od Vánoc do HTML, ale zadrhl jsem se na častém využívání azbuky a řecké abecedy (ten Olša nám zavařil). Teď, když uvidím, jak má výsledek vypadat, snad se to konečně pohne.
21. července jsme se za úmorného vedra sešli v heroickém počtu k finalizaci IK 7/2003. První dorazila Andrea, a pak (už bez pořadí) tři Honzové: Adamčák, Vaněk jr. a Macháček (ten radikálně změnil image, kdo zná jen tu jurodivého věrozvěsta, ten by jej vůbec nemusel poznat :-).
Když byla práce hotová, došel i Filip Gotfrid a Bí a málem bych zapomněl na Mirka Hokeše. Šli jsme si užívat na zahrádku, leč několik zákeřných kapek nás zahnalo zpět do redakce. Protože bedna z MB byla ještě navrchu, bavil jsem společnost ukázkou několika Interdrbů z osmdesátých let. Úspěch byl nečekaný a vyskytly se četné (dvě :-) žádosti o reprint podobných klenotů (typu veřejné diskuse Václava Soukupa s Vladimírem Veverkou na téma pořádaní knižní burzy, kde by nikdo nebyl nespravedlivě zvýhodňován či by na ní dokonce vydělával). Jinak se hovořilo hlavně o Parconu, dosavadní organizátoři Manga–bloku se již budou Chotěboři vyhýbat obloukem, o filmech, o mé dovolené a jak jsem ji dokázal přežít a tak.
21. července folkověji založení fanové navštívili koncert Roberta Křesťana s kapelou, který se konal na nádvoří brněnské Staré radnice. Pro trekkies bylo zajímavé, že zámořským hostem koncertu byl Charlie McCoy – čiperný stařík, jehož hra na foukací harmoniku byla ďábelská. Hned si od nás vysloužil přezdívku „Kostra“ McCoy.
Marvin
22. července se mi ozval jeden z bratří Bačkovských, na jaké konto mají Čs. fandomu poslat poplatek za využití známky Parcon. Rychlost, kterou nelze než pochválit.
24. července jsem šel do Krakatitu raději dříve, měl jsem tam schůzku s Tomem Němcem ohledně jeho SF antologie, zatím jsem přečetl první polovinu a bez podstatných výhrad prošel jen Petr Kaufner. Vlasta již uzavřel Galerii a Internetovou kavárnu, takže jsme se smáčkli v baru. Netopejr právě vydal dalšího svého utajeného autora Petra Jagoše a dal mi pro Interkom recenzní výtisk jeho Vězňů času. S Egonem si pak vyjasňoval otázku, zda je větší hajzlík autor, který potom, co z něho jeden vydavatel udělá hvězdu, přejde k jinému, či zda je stejně morálně pochybné, když jej ten jiný nakladatel bez dohody s původním převezme. Pagi hájil zásady tržní ekonomiky a převáděl situaci na otázku nabídky a poptávky, my ostatní se snažili neohluchnout. S Tomem Jirkovským jsme odložili návštěvu u Teodora na dobu postTatraconí. Když přišel Richard Podaný, dal jsem mu pro Helenu kus sukulentu od Honzy Macháčka, který se mi za dva roky dost rozrostl, a na oplátku jsem dostal nového Palahniuka Zalknutí. Varoval mě, abych to nenechával volně ležet před dětmi, na což jsem odvětil, že podle mých synů vzniklo přísloví: Mě nevyděsíte, já mám děti. (A navíc už v mé knihovně, kterou jinak okázale ignorují, objevili Brunettiho komiksy od Netopejra.)
Ivan Aľakša nás takto informoval o dění na síti: Dnes, vo štvrtok 24. júla medzi 13. a 15. hodinou môžete položiť otázky na všetko, čo ste sa nemohli alebo nemali kedy spýtať absolútnej víťazky tohtoročnej Ceny Karla Čapka, autorky šiestich knižiek, dvojnásobnej Lady Fantasy a držiteľky mnohých ďalších ocenení Alexandry Pavelkovej.
24. července multiplexy konečně vyplivly film Telefonní budka do širší distribuce. Kino Morava je příjemné a pokladní nás ujišťovala, že by hráli i pro jednoho diváka, což ovšem v tomto případě nehrozilo. Nízký rozpočet dohnal i Joela Schumachera k mimořádnému výkonu na postu režiséra (zatímco vysoké rozpočty na něj účinkují zpravidla opačně – viz jeho Batmani). Originální thriller stojící na hereckém výkonu Colina Farrella. Doufám, že film neviděl nikdo z marketingu Českého telekomu.
26. července uspořádala Pet párty za účelem dotažení nového projektu s pracovním názvem: Fanové, fanouši a futuristé. Kupodivu se podařilo vše víceméně dotáhnout do konce, přes střet systematického a anarchistického přístupu a to za pouhých šest hodin. Namíchaný Bermudský trojúhelník na začátek napomohl k získání inspirace, tradiční pochutiny nás nenechaly trpět hladem a stavební ruch pod okny navodil patřičnou atmosféru. Tvorbu zpestřila diskuse nad významem slova „ambivalentní“, každý měl podle svého přesvědčení o něm zcela jinou představu, při porovnání těchto představ se ukázalo, že všichni říkají jinými slovy prakticky totéž. V průběhu práce jsme s překvapením zjistili, že pomocí hrací kostky a kartiček lze značně věrně simulovat mnohé fandomové mechanismy. Teď nastane náročná fáze výroby, ladění a testování prototypu.
27. července v Úžicích. Místo obvyklého popisu dopis do USA Richardu Klíčníkovi otročícímu na tamních plantážích:
Ahoj Richarde,
také jsem v sobotu makal jak barevnej na našem domečku v Poříčanech, ale neděle byla naopak velmi pohodová u Klímových. Mé pohodlí zajistil Karel Petřík, který pro mě a Michaelu dojel s Ketrin až k nám, Honzu Vaňka jr., Viktora a Hanku skoroJanišovy přivezla Martinova sestra a jako turisti v šortkách se pak odněkud vynořili Franta Novotný s Lindou a nakonec se zastavil i Ivan Kmínek. Ale ten jen na chvíli (tak tři hodiny), spěchal na Valící se důchodce na Letnou. Snad tam nedostal úpal kombinovaný s promoknutím.
Zhruba ve stejnou dobu jako loni nás déšť odehnal od grilu k návštěvě vnitřních prostor haciendy, kde Vilma za ten rok udělala zase kus práce. Po dešti jsme absolvovali prohlídku zahrady, a kdo se dost nebránil, odnesl si plné květináče skalniček.
Mluvilo se o dreadnoughtech a superdreadnoughtech (Franta Novotný), o překládání Z pekla (Viktor a Netopejr), o Dickensovi (Martin o Viktoriánech), o psících s rodokmenem (Nepopejr a skoroJanišovi, vedle Edy strašilo přítomné děti i štěně kokršpanělka ve společné péči Viktora a Haničky), o perfidnosti Francouzů (všichni až na Hanu, pracuje ve francouzské firmě a není to prý tak strašné :-)
Vzpomínali jsme i na Tebe, jak sázíš brambory, hned nám ty lupínky lépe chutnaly :-)
Končím, jdu sázet... Interkom.
28. července mi David Horák dodal doplněnou verzi seznamu všech výsledků všech ročníků CKČ. Svůj podíl na tom má i Marvin, který nás upozornil, že už tam chybí dva roky :-)
Večer mě v RUR bolela hlava, ani Filip neměl nejlepší náladu, nějaký zákazník odešel s podstatnou částí tržby, tak jsem mu tam pro útěchu nechal tisícovku za knihy a brzy jsme se, ač přišel i Honza Macháček a Pavel Komárek, rozešli. Předtím jsme ale řešili problém stability dvou planet pro nový román Vládi Kostihy.
31. července – čtvrtek v Krakatitu byl ve znamení nového Jakuba Vandrovce, s ještě ostřejší a stříbrnější lopatou, kterého dovezl a recenzentům distribuoval Tom Jirkovský, a ve stínu loučení před Tatraconem, kde jsme se měli z velké části zase sejít (Pagi, Vlasta Talaš a Michelle, Silver a dokonce i Egon Čierny, kterému se podařilo svolat rodinnou dovolenou klanu Čierných, černý vzor na černém podkladu, hned do sousedního údolí.
Zastavil se i JWP, který mně a Netopejrovi svěřil, že byl angažován do nového dobrodružství filmařského dua Dobeš-Kopřiva. Svůj zpustlý vzhled zdůvodňoval jako přípravu na roli zombie.
Pak se objevila i Dana Krejčová, až při odchodu mi došlo, že by její přítomnost mohla mít něco společného s právě vydaným Sláinem, kterého jsem viděl dole na pultu knihkupectví a kterého přeložila.
Doma jsem pak našel pohlednici od šumperácké vodácké výpravy sjíždějící, či vzhledem k trvajícím suchům s lodí na zádech překonávající Hron.
3. do 8. srpna Tatracon, ale o tom jinde a asi až příště, doufám, že o něm nebudu psát sám..
9. srpna jsme se živí a celkem v pořádku (ČD a SD se o to ale příliš nezasloužily) vrátili z Tatraconu (budiž pochválen on i jeho prorok Mio Butora :-) a v korespondenci jsem našel i novou knížečku Jaroslava Velinského Divnobraní.
11. srpna byl vedle vítání po Tatraconu hlavní atrakcí RUR Richard Šusta, který se přišel pochlubit s obálkou druhého dílu Doteku nulačasu.
12. srpna jsem se dověděl, že tento víkend je poslední příležitost navštívit letos ještě jednou Klímovy, i začal jsem vyvíjet příslušnou pozývací aktivitu. Protože je ale toto číslo věnované hlavně CKČ, dovíte se o tom více až příště.
Pokračování příště
