Interkom: Koniáš vs. King

Nakladatelství Beta Dobrovský už roky vesele exploatuje Kingovy horory. Literární agenti ovšem mají ten nepříjemný zvyk, že když od nich berete pomeranče, musíte odebrat i adekvátní množství mrkve. V případě Kinga u Dobrovského to znamená vydat občas i nějakého Petera Strauba a od Kinga vydávat i knihy s menším vejvarem, jako je třeba právě ta výše zmíněná.

Dobrovští dlouho nemohli nalézt překladatele až, umluvili (s pomocí Evy Hauserové) Ivu Pekárkovou. Ta bohužel doložila, že překladatelství a spisovatelství jsou dost rozdílné kvalifikace a úspěch v jednom nic neříká o kvalitě druhého, což zase doložila anticena Koniáš, kterou dostaly překladatelka/kniha/vydavatelství Koniáše. Nevím jak, ale doneslo se to až k někomu v USA, kdo rozhoduje o právech na Kingovy práce, a firma Dobrovských obdržela ultimátum, které pod hrozbou zákazu vydávaní dalších Kingů nařizuje stáhnout a zničit dosud neprodané výtisky O psaní a knihu vydat znovu v důstojném překladu.

Tuším, že se již obrátili na Viktora, ale ten je příliš zaneprázdněn :-). Pan Dobrovský, co jsem zaslechl, se cítí jako oběť okolností, knihu vydávat nechtěl, byla mu svýn způsobem vnucena, zvolil překladatele se jménem, které dávalo naději dobře odvedené práce, a navíc stejně jako každý z nás je schopen vyjmenovat desítky daleko hůře přeložených knih.

Já jej přesto nelituji. Jeho situace mi připomněla veselou scénku z filmu Život a doba soudce Roye Beana, kdy tento přijede do městečka, zrovna když nějaký místní flákač odpráskne indiána. Soudce ho po rekordně krátkém procesu dá vysadit na koně pod šibenici, kde chlapík takřka do poslední chvíle vykřikuje, že to není fér, že si myslel, že negři a indiáni se střílet smí. V duchu si ale přiznal, že zabil i pár bílých, a tak že mu vlastně tolik neukřivdili.

Podobně si myslím, že Beta Dobrovský několikrát zaměstnala Ivo Reytmayera a navíc, a to je asi podstatnější, větší část chyb, kterých se Pekárková dopustila, by každá slušná redakce textu odchytila a napravila.