Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

       Pak se tam objevila ještě Dagmar Krásná (žena J. P. Krásného), společně jsme pak odjížděli a v tramvaji litovali draka, který by zůstal opuštěn, pokud se bude Krakatit stěhovat.

       Martin byl ostatně v Praze už v úterý, někde na vrcholu Žižkov toweru demonstroval nový produkt fy AltarInteractive, hru UFO. Narychlo jsem pozval obvyklou sestavu a přibral Sanču Fülle, Pavla a Wandu Dobrovských a dva padesátiprocentní Ivany (Kmínka a Adamoviče, oba slíbili účast tak na 50%). RIP byl někde na překladatelské konferenci, Jolana mimo Prahu, Haničku bolel zub moudrosti, Franta Novotný nejspíš zapomněl a pravděpodobnostní vlna obou Ivanů byla současně v mínusu, ale aspoň se na každého dostala židle. Zpočátku se mluvilo o počítačových hrách a o kuriózní knize vydané Leonem Křížkem dokumentující úspěchy habsburských a později rakousko-uherských armád. Martin ji redigoval a Viktor mu přinesl jeho autorák, se zájmem jsme prohlíželi křídový tlustospis velkého formátu se spoustou map a obrázků, který by podle našich chabých dějepisných znalostí měl být vlastně prázdný.

       Viktor přinesl svůj nový objev, český a anglický překlad japonského autora Haruki Murakamiho, a se Sančou rozebírali (ne)potřebu překladů mezi češtinou a slovenštinou.

       Pavel Dobrovský si na poslední chvíli vzpomněl (možná nešlo o zapomnětlivost, ale skromnost), že má s sebou plný baťoh fotografií z cest po Iránu a Turecku (tam si tuším Wanda na rovince zlomila nohu, být to na Tatraconu, Cena Joži Girovského by ji neminula). Hanka se zrovna chystá do tamních krajů a Pavlovy zkušenosti jí docela pomohly.

       Honza Vaněk připravil četbu z románu Matta Ruffa Sewer, Gas & Electric: The Public Works Trilogy, pozoruhodného tím, že je zde na čtyřech stránkách úžasně převyprávěn román Ayn Randové Atlas Shrugged.

       Ovšem nejen rozprávěním živ je homo večírkový, Vilma z Brna dovezla dva druhy burčáku, což asi způsobilo, že Honza rozbil talířek z Hančina památečního servisu a Martinovi se zase podařilo přerazit obří svíci ve tvaru Plečnikova hradního obelisku 1:10. Své ostatně vytrpělo i křeslo, které jako první rozbil již před lety Jarek Reček. Snad nás k sobě Hanka ještě někdy pustí.

       Na chvíli se zastavili i Pavel Dobrovský s Lenkou Bartůňkovou, ale brzy zmizeli na nějaké zjevně satanistické orgie, kterým říkali promítání Indiana Jonese (jak se později ukázalo, zapomněli u nás tašku a trvalo pak skoro 14 dní, než jsme se domluvili, jak ji předat, částečně za to mohla i katastrofa, která postihla můj mail). Pak snad jako poslední dorazil Honza Vaněk jr., nemohl se utrhnout z práce. Při hořekování nad trvalým úpadkem lidstva si Eva vzpomněla na citát, který jsem neznal: Platón umísťoval duchovní střed člověka do hlavy jako sídla rozumu, pak přišel Kristus, který jej posunul do srdce, Marx pak vyzvedl úlohu žaludku a Freud šel ještě trochu níž...

       Odpoledne jsem zaskočil do Krakatitu, kupodivu Egon, kvůli kterému se hlavně měnil termín schůzek, se neukázal, Tom Jirkovský už byl na veletrhu ve Frankfurtu, ale nevadilo to až tak, příjemně jsem si popovídal s Jolanou Čermákovou, která mi mimo jiné líčila úžasné Plzeňské pivní slavnosti, které s Dárečkem absolvovali. Zmínila se i o dovětku k recenzi na Hegemonův stín (IK 8-9/2003), o psaní slova blitzkrieg, který navozuje dojem, že překladatel neznal správný pravopis tohoto vojenského termínu. Ve skutečnosti však jde jen o překlep, který neodchytila redakce. Musím víc kontrolovat dovětky :-)

       Po tříměsíční nebo ještě delší cestě do USA se objevil Richard Klíčník, bohužel nebude zítra na Podzimní poradě, musí se ukázat mamince... že to přežil. Tento důvod jsme chtě nechtě museli uznat za legitimní a tak jej alespoň Jolana vyzpovídala ohledně příprav na Parcon, abychom mohli poreferovat na poradě. Richard nám ukázal nové pokračování Ligy výjimečných gentlemanů, pojednávající o útoku marťanských nestvůr. Nejzajímavější ale bylo, že se dali do hromady Mína a Allan Quotermain :-). Pagi fotil jako vzteklý, takže vše bude dokumentováno na Sardenu a možná i v Ikarii, VR projevil o fotky zájem.

       Martin Koutný a Pepa Kodym (to je skutečný fan, ač člen klubu, odebírá ještě svůj IK) se předháněli v obětavosti při dopravě fanoušků z nádraží a okolních lesů (to v případě Honzy Macháčka).

       Nešťastnou shodou zrovna v pátek běžela na TV Princezna Mononoke, ale dívat se na ni v hospodském prostředí by bylo zločinem jak kulturním, tak proti lidskosti.

       Radní Gudrun, která je teď pracovně v Německu, dovezla až v sobotu ráno Jolana. Dáreček protelefonoval podstatnou část karty, než vysvětlil, kudy a jak do Jalovce.

       S malým zpožděním začala porada, na kterou se dostavili i zástupci Avalonu bratři Bačkovští maskovaní jako zástupci LPN. Dost brzy se pohádali s Pagim, když nedokázali pochopit, kdy je na programu bod Parcon 2005, který přijeli nabídnout uspořádat.

       Podrobněji o poradě Jiřinin zápis a můžete si přečíst i mou dlouhou řeč o vrcholných cenách fandomu.

       Oběd byl spojen se soutěží v lukostřelbě, kterou organizoval jeden z třebíčských porotců CKČ Jarda Bašta, a ve které jsem s přehledem a zaslouženě zvítězil. Stačilo si jen představovat, co by udělal Slávek Švachouček, a jako terč si zvolit Vaška P., opravdu to pomohlo, i když měl hlavu o dost menší než Šimon či Martin Koutný, a neptal jsem se, zda se počítají i zásahy do pionýrského šátku. Po obědě jsem využil nabídky Vaška Fořtíka, že s ním a Jiřinou odjedu do Prahy, něco na mě lezlo. Ale ještě předtím jsme volili Radu Čs. fandomu v ČR a zamítli pořádání Parconu 2005 v Chotěboři. Mám ale dojem, že ne definitivně, jen jsme většinově chtěli dát šanci více kandidátům.

       Ve stejné posluchárně (vlastně, co to povídám, třídě) pak přednášel Pagi, s výsledkem jen o to lepším, oč Silver zlepšil své donucovací metody. Pagi přednášel o vztahu tištěných a internetových médií a i já jsem se něco nového dověděl a pár věcí si budu muset ještě promyslet.

       Bohužel na přednášky Pavla Šuchmana a Vaška Fořtíka už jsem nevydržel a vydali jsme se k domovu. Snad z nich vyrazím text a někdy přetisknu v IK.

       Protože je Richard podobně jako Rama všude žádán a všude doma, musel nás již v osm opustit pro nějaký houslový koncert a Egon požádal Leona Křížka, aby i on zavzpomínal na svou cestu po USA, byť se z ní vrátil skoro před deseti roky. Leon se projevil jako konzervativní Britofil se slabostí pro Ameriku, které sice již odpustil její iredentistické extempore, ale Austrálie je pro něj stále ještě trestaneckou kolonií vlády Jejího Veličenstva.

       Večer se podle mě neobyčejně vyvedl, nevím zatím přesně proč, bylo nás zhruba jako jindy, ale snad že Egon zapomněl ukončit diskusi následující po Leonovi, všichni až do konce večera se svými příspěvky čekali, až předřečník domluví, a ač nešlo vždy jen o perly ducha, stále to byla velká radost proti obvyklému šumu každého s každým vyměňovaných banalit.

       Pak konečně dorazila moje žena Michaela a po ní se osmělili další: Egon, Jolana, Petr Biedermann, leč ten si přinesl opičku již odjinud a brzy odešel. Pak jsem se dověděl o velké zradě „otce zakladatele“ JWP, který dal před naším sjezdem přednost baculkám z Peréz Alvaréz, na jejichž vystoupení jej zrádně do Brna odlákal Netopejr. Musíme co nejdřív uspořádat další SSSR, abychom nezapomněli na usnesení našeho kolektivního orgánu, že se Jirka může vykoupit jen pivem pro každého. Salónek může zamluvit Miloš Albert Podpěra, ukázalo se, že bydlí jen několik pater nad námi.

       Okolo sedmé, když nás bylo asi dvaadvacet, jsme dosáhli asi maxima, co se účasti týče. Přišel i zcela fosilní dynos z druhé generace Villoida Vláďa Pastrňák, bohužel Petr s Inkou, se kterými se neviděl celé věky, se rovněž nějak nedostavili.

       Filip Gotfrid přinesl na ukázku Sestrálii, kterou Triton uzavírá sebrané spisy Cordwainera Smithe.