1/2004
Fandom v datech (další)	(209)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Hvězdný bulvár

Odposlechnuto

Pane, já se smrti nebojím, já jsem ženatej...

11. prosince je už v Krakatitu trochu vánočně, dávám Egonovi Kdo je kdo pro Juraje Maxona a on mě zve na Vánoční schůzku KJV. Tom Němec pro mě má poslední Pevnost a dárek, který mě skutečně potěšil, přestal kouřit, že by v Pevnosti zavedli nekuřácké pracoviště? U stolu Peti Pavelka si povídám s Adamem Dobrowskim o jeho diplomce, vrací se na Vánoce domů, diplomka je hotova, stačí ji jen napsat...

13. prosince uspořádala rodina Čermákových Vánoční posezení pro spřátelené scifisky z Prahy a blízkého okolí. Když jsme s Michaelou dorazili, našli jsme obvyklou sestavu Dárečka, Peťi Pavelka, rodiny Netopejrových a samozřejmě Danu a Láďu Čermáka staršího. Jolana a Láďa mladší byli samozřejmě rovněž přítomni, ale první dvě hodiny spíše jako obsluha nespočetných hladových úst a žíznivých hrdel. Kéž by se i o mě někdy mé nezvedené ratolesti takhle staraly.

Když došlo na dárky, Karel Petřík odtajnil vydání nového hororu od A. Riceové Ramses prokletý a pak vyprávěl, jak bylo ve středu na Vánoční besídce Tritonu po našem odchodu. Katrin by asi měla být zařazena do našeho pomyslného seznamu fandomových světic. Já rozdával svůj obvyklý univerzální knižní dárek, letos to bylo vydání sociobiologické knihy Červená královna, jsem zvědav, zda si o ní budu moci s někým popovídat, je to docela náročné čtení.

Když jsme přišli, nějak se přede mnou objevila láhev Magistra, a když jsem zjistil, že je prázdná, a nevšiml si, že by mi s ní někdo pomáhal, poznal jsem, že je třeba myslet na odchod, do Ruzyně cesta dlouhá...

16. prosince jsem se dopotácel do Krakatitu v naději, že trochu rozptýlím depresi z přepracování, přiznám se, že se mi ani nechtělo pokračovat do KJV. Naštěstí jsem ze společnosti nezničitelného optimisty Toma Lasera Jirkovského a Lenky Bartůňkové načerpal novou chuť do života. Dal jsem Tomovi dárek pro Dárečka, to jsem ještě netušil, že jej uvidím ve čtvrtek, od Lenky dostal Bažiňáka, Tom nám ukázal nového Simonse, na kterého právě získal práva, a byl nejvyšší čas jít na mimořádnou schůzku KJV, mimořádnou i tím, že neměla určený program, byla věnována autorům a spolupracovníkům vydavatelství KJV, přišel Viktor Šanc a pití bylo zdarma, tedy na účet KJV. Vše v minulé větě uvedené spolu samozřejmě souviselo :-). Z autorů se objevil Mirek Žamboch s přítelkyní, Ivana Kuglerová, Ondřej Neff s Ljubou Krbovou, dále pak ilustrátoři Milan Fibiger a Jan Patrik Krásný. Bez programu se večer brzy zvrhl v tlachání a tak jsme se s Michaelou nacpáni výbornou večeří odkulili domů.

16. prosince byla na francouzském velvyslanectví v Praze předpremiéra dětského muzikálu Malý princ na motivy stejnojmenné legendární knihy Antoineho de Saint – Exupéryho. 19. 12. 2003 se konala oficiální premiéra tohoto muzikálu v pražském divadle Solidarita. Na obou představeních se na konci představení na pódiu zjevil mohutný kyberpunker, „problémový jedinec“ a občasný spisovatel Jirka W. Procházka. Nebojte se, nehrál v tom (zombie tam nevystupují), ale byl uveden jako autor libreta a písňových textů. Hudbu k muzikálu složila ruská skladatelka Elena Puchová, na tvorbě scény se podílel Leopold Zeman známý svou prací např. pro Národní divadlo, choreografii měla na starost Pravoslava Buřvalová a obrazy na scéně i plakát k muzikálu vytvořil malíř Zdeněk Hajný.

18. prosince zase v Krakatitu jsem potkal Pagiho a Honzu Kovanice, ukazoval mi Zápisky Mobi Dicka z Českých textáren, pak chvíli poseděl s Honzou Kantůrkem, Peťou Pavelkem, Tomem Jirkovským a Jolanou, předal Jiřině nějaké knihy, ubránil se její žádosti o porotění CKČ a pak prchnul na vzduch.

19. prosince vypukl nekorunovaný král letošní společenské sezóny VánočCon. Díky prostorám zde bylo značné množství hostů, srovnatelné s Mizerconem (tj. skoro dvacet), ovšem co do počtu tančících a svíjejících se byl tento překonán. Intelektuálněji založení se bez problémů mohli uchýlit do kuchyně a napomoci zmenšit baterii vín, která trůnila za oknem a každému příchozímu jasně signalizovala, že je tady správně. Navíc tentokrát byla akce pojata jako narozeniny tří oslavenců – hostitele Pitera a Rogera s Doktorem, kolektivní dary pak představovala skotská whisky Grant's 100 proof, tequila 4 pistolas a dvě „ne tak docela červená“ vína. Ostatního pití i jídla bylo, co hrdlo ráčilo a kromě tanečnější hudby zazněly i Draconské koledy a sbor Alexandrovců. Balónková bitva byla úporná a díky omezené odolnosti balónků vůči rozpálené žárovce či svíčce i milosrdně krátká. Přes výhrůžky v pozvánce nakonec došlo i na tradiční konfety, takže účastnící nějakou vytřepou z šatstva ještě o Velikonocích.

Marvin

19. prosince se u mě zastavili Richard Klíčník, Gudrun a Keplík, a tak jsem jim mohl ukázat návrh loga Parconu 2004 od Teodora Rotrekla. Večer jsem se pak zašel rozloučit s několika spolupracovníky do hospůdky Na dně v Opatovické ulici (mimochodem, pokud by se KJV muselo zase stěhovat, tak doporučiji, salónek je mnohem větší než V Žitě a vypadá opravdu jako kajuta ponorky). Bohužel jsem se proto dostal na Vánoční večírek u Hanky Klímové až před desátou, což byla rozhodně škoda, jak kvůli těm šťastnějším dříve příchozím, Frantovi Novotnému, Janišovým, Richardu Klíčníkovi s další svou přítelkyní, Honzovi Vaňkovi jr., Lence Bartůňkové a samozřejmě všem třem hostitelům. Ti připravili skutečné hody a kvůli večírku přestavěli pokoj tak, že každý mohl komunikovat s každým a vůbec vládla ta pravá vánoční pohoda. Richard Klíčník hrál na housle, Honza Vaněk jr. byl ukázkově jedovatý, František mluvil o moři a Josephu Conradovi, já připomněl zfilmování O'Braiena (Franta pak o něm napsal velký článek na Neviditelném psu), zkrátka všechno jak má být.

22. a 23. prosince jsme podvakrát navštívili RUR, ale v naději na předvánoční tržbu se tam i v pozdní dobu prodávalo, a společnost lidí, dožadujících se v lepším případě komiksů, hlavně ale Donutilova bestseleru Nikdo není dokonalý, nebyla právě inspirující. Přesto nás Filip příslibem medoviny přilákal i v úterý, ale kdyby nepřišel MB a nezačal kácet police s Cédéčky, ani bychom se nezasmáli :-).

29. prosince – na tento den jsem zorganizoval sraz za účelem návštěvy snímku Spy Kids 3-D: Game Over. Nakonec jsem kino kvůli nachlazení vynechal. Ohlasy byly nevyrovnané – od strašné až po stejné jako druhý díl. Přesto se pak účastníci dokázali v klubu po několik minut smát narážkám na vtipy a scény z filmu (což je pro člověka, který neví, o čem je řeč, dost matoucí).

Marvin

30. prosince jsem vyrazil do rachoty s pevným úmyslem vytvořit a rozeslat novoročenku, jak se mi to podařilo, mohla doufám většina čtenářů posoudit.

31. prosince jsem strávil Silvestra prací na Interkomu a sledováním filmu Z pekla, abych byl trochu připraven na četbu knižní předlohy, agilnější fanoušci, Pagi s Pagíčaty, Klíčník a další slavili u Peti Pavelka nebo Jiřiny Vorlové, Janišovi a JVjr. tradičně u Klímových na chalupě.

31. prosince nastal čas poslat ke dnu další rok, a tak se vybraní brněnští fanové uchýlili do bezpečného přístavu. Děla hřměla na oslavu, rum tekl proudem, metaly se vrchcáby – MilenýCon byl tentokrát pod vlajkou pirátů. Johoho!

Marvin

2. ledna 2004 jsme v restauraci (a zároveň Sportovním středisku) Radava oslavili Netopejrovy narozeniny. Všechno mi jelo, a tak jsem na místo dorazil minutu před sedmou jako první. Tedy hned po Karlovi, Katrin, konečně je na ní těhotenství trošku vidět, a Jenny Nowak. Karel pozval asi pětadvacet nejbližších přátel (takže např. Peťo Pavelko tvořil ideální 4% :-), spolupracovníků a bowlingových spoluhráčů, dostal nepočítaně lahví tequily (kdo se chtěl zavděčit a přinesl tu nejdražší, zlatou, se zlou se potázal, Netopejr preferuje stříbrnou, pozor ale, pije se jako voda, ale dlouho pak rozpouští žaludeční stěnu), od Zdeňka Rosenbauma obraz netopýra nad Hradčany, dále Bugse Bunyho, kterého musel rozpárat, aby se dostal k lahvičce absintu, nástroje usnadňující konzumaci kokainu a další praktické předměty denní potřeby. Největší radost mu ale zjevně udělal perníkový dort ve tvaru netopýra od Jolany, která přijela i s Láďou Č. starším. Ocenění ale došlo i DVD ZZ TOP, tuším od Wojty Běhounka, a album Alien Trilogy od Petra Litoše a Jirky Pavlovského...

Já konverzoval převážně s JWP, Silverem a Peťou Pavelkem, který znal (vedle Karla) asi nejvíc zúčastněných. JWP mluvil o chystaných kyberpunkových úletech, Jirka Pavlovský o Mandolíně kpt. Coreliho, buď na něho má kontakt s Viktorem Janišem takový pozitivní vliv, nebo viděl film :-).

Když došlo na objednávání, Karel usnadnil mladé šikovné číšnici práci tím, že každou objednávku převáděl na lahve, tedy místo mého bavoráka nechal přinést litrovku fernetu a tonik. Jen Katrin, která chtěla čaj, nedostala várnici.

Ochutnal jsem výbornou, ale trochu dražší radavskou kuchyni a s JWP jsme se jako dva starší a spořádaní pánové okolo desáté vydali k rodinám...

3. ledna se mi velmi časně (vzhledem ke včerejší oslavě) ráno ozval Teodor Rotrekl, že má hotovou definitivní verzi loga Parconu 2004.

5. ledna jsem v RUR distribuoval romány ze soutěže Trifid, zatím se spanilomyslným porotkyním nic nelíbilo. Po zbytek večera jsme hráli veselou hru Najdi povídku podle obsahu v posledním Vandrovci. (Když jsem se o tom za pár dní zmínil Tomovi Jirkovskému, vůbec o defektu nevěděl, zdá se, že zapálení Vandrofilové obsah nepotřebují.)

5. ledna bylo kino, což se v pondělí už stává skoro standardem. Kdysi dávno v Mexiku bylo pro mě docela zklamáním – děj byl překombinovaný, plno postav hrajících na dvě strany a přestřelky byly sice efektní, ale chyběla mi nějaká tak zapamatovatelná, jako byla ta úvodní hospodská v Desperadovi.

Marvin

6. ledna v Krakatitu chcípnul pes, popřáli jsme si s Michelle a já vyrazil, abych mimořádně stihnul Simpsonovi, a zjistil, že letos již v úterý neběží.

8. ledna již bylo v Krakouši živěji, Laser tam otevřel svou pražskou pobočku, na chvíli se zastavil (v Praze a Krakatitu) Adam Dobrowski, Pavel Weigel mi připomněl, že příští rok bude sté výročí smrti Julese Vernea (pořadatelé Parconu 2005, ať už to bude kdokoli, mají o čem přemýšlet), omlouvám se Peťovi Pavelkovi, že nebudu na Sklípkonu, a když už jsem rozhodnut, že půjdu, přijde Jolana Čermáková, a zase tam ztvrdnu málem do sedmi.

10. ledna uspořádal z čista jasna Miles bowling. Poněkud to příliš připomínalo sport, takže o tomto referovat nemohu, ale protože po Silvestru zbyly hory jídla a pití, tak jsem mu den před tím mailem navrhl, že po té mohou přijít k nám. Žádnou odpověď jsem nedostal, tak jsem to považoval za uzavřené. Takže SMS, ohlašující, že jsou na cestě, mě trochu zaskočila. Po drobném zcivilizování nepřipravených prostor se už hrnuli dovnitř. Celkem nás bylo šest, což je maximální počet hráčů Trans Ameriky – což je snadno pochopitelná a zábavná hra, takže jsme ji odehráli třikrát dokola. Předtím jsem namíchal Brasilian Sunrice, každý dostal dobře uleželou bowli s exotickým ovocem, dojedly se zbytky sýrů, popilo něco z baru (vážní zájemci si mohli nalít i Green Spot, což je jedna z mála pure pot still irských whiskey).

Marvin

11. ledna podnikáme další cestu k Teodorovi Rotreklovi, ale o tom více Pagi na straně 7.

12. ledna skládáme v redakci IK, pak se na chvíli změníme ve čtenářský klub, každý s obavami hledá, co jsem o něm napsal :-), jen JVjr studuje Respekt a Tiri čte další román z Trifida. Můj úvodník rozpoutal debatu o kvalitách románu Arien, musel jsem trochu upřesnit, jaký že je můj názor, tak jsem si vypomohl parafrází citátu budoucího klasika českého SF překladu. Arien je možná prohra, ale čestná prohra. Je lepší si zvolit vysoký cíl a pak nedosáhnout vrcholu, než se vesele (a možná i komerčně úspěšně) plazit v bažině pod horou. Nevím o jiném českém (ani slovenském) autorovi, který by se tak vážně zamýšlel nad postavou nadčlověka a jeho soužití s obyčejnými lidmi. Hrdinka románu (Desháel) oslňovaná černým světlem Ariena je jednou z nejlépe propracovaných postav naší fantasy, na kterou jsem zatím narazil.

Víc vám o večeru neprozradím, protože jsem ho celý vyplýtval na tvorbu přísného programu pro rozesílání IK, kterým jsem vyhrožoval v úvodníku právě zkompletovaného IK.

13. ledna jsem se v Krakatitu sešel s Honzou Adamčákem, Honzou Vaňkem jr. a Ivanem Kmínkem. Ivan právě domluvil s Pavlem Kosatíkem pro Reader Digest článek o Janu Masarykovi a dověděl se spoustu novinek. Velmi zhuštěně: Pavel nastoupí do HN, čekají druhého potomka a chtěl by se zase trochu věnovat SF. Ivan mi ukázal, jak teď vypadá RD, a já jsem zjistil, že nejen Honza Hlavička publikuje pod jmény svých byvších :-( literárních hrdinů :-). Ještě jsem zde měl schůzku s Ondřejem Kratochvílem kvůli členským příspěvkům jeho BJ klubu, ale Molír jen zaplatil a odpádil.

14. ledna jsem v poště našel pozdrav od jediného zimbabwského scifisty a od Michala „Vosáka“ Špačka sborník soutěže O Cenu Jima Dollara. A protože již Ivan Adamovič, Tom Němec z Pevnosti, Bouchiho z Dechu draka a Vlado Ríša poslali své seznamy, začíná mi peklo s tvorbou Orientačního seznamu Akademie.

15. ledna píše Šimon:

Na vedomosť sa dáva, že naša princezná Fandomu, členka Rady ČSSFF na Slovensku, členka klubov 451 F Košice, KPVPVF Banská Bystrica a Makropulos Šumperk Lucia Bocková (Lulu) dňa 14. 1. 2004 o 14.30 hod SEČ porodila krásnu dcérku Dominiku (3,6 kg, 54cm). Mamina aj dcérka sú v poriadku, otecko od radosti dočasne nezvestný.

Je to super! Blahoželáme!

Šimon

P.S. Ak všetko dobre pojde, obe hádam stretneme na Vartovke v BB na Porade.

Redakce IK se připojuje k četným blahopřáním.

Přes den se Eva a Bí zastavily pro svůj nášup románů z Ceny Trifid, konečně se objevily i doporučující hodnocení :-)

V Krakatitu bylo docela příjemně, dopoledne pošta dodala Interkom a odevšad se na mě hrnulo předplatné, snad jsem si vše správně poznamenal.

Poseděl jsem s Helenkou Šebestovou z Laseru, konečně se vyhrabala z nejhoršího, aby měla sílu a chuť s Tomem a Janou Laserovými přijet do Prahy. Egonovi Čiernemu došla informace, že NTM uvažuje o zřízení Filmového klubu věnovaného SF.

S Richardem Podaným (dal mi svůj překlad Bradburyho právě vydaný v Baronetu) hovoříme o nadcházející rachotě s Akademií, asi dáme i za cenu kratší doby k následnému hodnocení posoudit a doplnit seznamy všem minuloročním stěžovatelům, tedy pokud jsem na ně již nestačil zapomenout.

Tom Němec mi dal novou Pevnost speciál, jsem zvědav, poslední číslo mě moc nenadchlo, našel jsem tam jen asi na dvacet minut četby, která by mě alespoň trochu něco dala.

Přítomné vydavatele jsem požádal o seznamy produkce za uplynulý rok, majitel (a jediný zaměstnanec :-) Strak na vrbě mi řekl, že záleží na jeho časové zaneprázdněnosti… Aby se neopakoval případ s Ikarií, sedl jsem k prohlížeči a z Pagiho recenzí jsem během utěšené hodinky potřebné seznamy, odpovídající obsahům knih, vytahal.

16. ledna jsem do Tritonu zaběhl pro novou dávku románů ze soutěže Trifid. Už to nevypadá tak zoufale, snad mě porotci nic neudělají.

Večer jsme zašli do divadla ABC podívat se, jak se dnes hraje Charlieho teta, Hrušínského výkon jako lorda Babberleyho mě nenadchl, ale přece jen mě potěšilo, když jsme v šatně objevili Adélu Červenkovou (inspicientku fannastudování Pratchetta), scifista všude bratra (sestru) má.

ComxCon

17. ledna se s M. vydáváme na náš druhý ComxCon. První pořad, který jsme navštívili, byla beseda s harcovníkem našeho SF komiksu V. Tomanem, mnohaletým šéfredaktorem ABC. Pořad docela inteligentně moderoval povědomý mladík s vyholenou hlavou vylepšenou několika dredy. Musel jsem se zeptat Luda Platy, abych se dověděl, že jde o Hibiho Matějíčka. Pak vystřihli své parádní překladatelské číslo Richard a Viktor, většinou se jednalo o záludy při překladu Z pekla. O přestávce jsem si popovídal s Vlastislavem Tomanem, zdá se ale, že je to stejný comicsmaniak jako většina přítomných, ani mimo přednáškový sám nechtěl mluvit o ničem jiném než kreslených seriálech. :-) Pak se odněkud vynořili Heňka G. a Ivan Aľakša, provázení Peťou Pavelkem, u kterého pravděpodobně nocovali. Spolu s Vlastou Talašem zabrali největší stůl, od kterého se nenechali odlákat žádným programem. Následovala beseda s vydavateli, mocná hrstka Litoš, Pavlovský, Buchal nám vysvětlili, že Francouzi nejen nepochopili, co dělat v Iráku, ale ani jejich komiksy se moc neprodávají, a tak se budou omezovat. Pak jsem tam ještě zahlédl představitele alternativní kultury nakladatelství Labyrint a Bílý potok, snad jsem to nepopletl, přiznám se ke své akulturnosti, ale nikdy dřív jsem o nich neslyšel… Stačilo a zase skoro hodinová cesta domů, Orientační seznam Akademie se sám nenarube.

A ještě něco, Heňka mi po několika letech pokusů přivezla debničku starších Interkomů, před lety někde zabrložených. Zájemci o starší ročníky IK tedy zase mají možnost přijít takřka ke všem ročníkům od roku 1990.

17. ledna jsme se konečně vydali na hvězdárnu, na přednášku Marťanské písky. Pořad těží z aktuálního zájmu o Mars, počínaje jeho výhodnou polohou a konče nejnovějšími snímky z úspěšnější americké sondy. Některé záběry povrchu planety z oběžné dráhy byly skutečně fascinující a pár z nich působilo jako čistě abstraktní nebo dokonce op-artový obraz. Uprostřed pásma byla zařazena dramatizace SF povídky samotného přednášejícího. Ani profesionální přednes, ani slušný vizuální doprovod – nic z toho nemohlo zakrýt její celkovou slabou úroveň. I zkušení porotci CKČ okolo mě lehce trpěli. Výzva, že si v pokladně můžeme koupit celou sbírku autorových povídek, se u nás rozhodně minula účinkem. Proti dost dobrému pořadu o špionážních družicích to byl spíše průměr.

19. ledna měl v Design Centru Franta Novotný přednášku „K obrazu svému“. V rámci cyklu doprovodných přednášek k výstavě robotů tato jeho pojednávala o vztahu víry a robotů. I když názory, z kterých vycházel, znám, bylo celkem obtížné udržet soustředění, téma rozhodně nebylo nijak lehké. Mezi přítomnými byly k vidění i tváře některých fanů-zakladatelů legendárního SFK NYX. Až na Pet a moderátorku byli všichni přítomní účastníci muži, Frantu uvedl Karel Blažek, který ho na Fénixconu pro tuto akci získal. Samotný přednáškový prostor tvořila poněkud nečekaně chodba v patře, kdy byly tři řady židlí a přednášející se opíral o recepční pult. Po přednášce se ještě celkem dlouho diskutovalo a byla snaha udržet diskusi na přibližně stejné intelektuální úrovni, na jaké byla samotná přednáška. SF jádro se spolu s Frantou Novotným následně přesunulo do restaurace U dvou kozlů, což bylo kdysi po několik let místo klubových srazů. Zde již byla diskuse volnější a nostalgičtější.

Marvin

19. ledna My, co jsme nebyli v Brně, jsme se alespoň srazili v RUR. Donesl jsem porotkyním dalších pět románů ceny Trifid, ti, co ještě neviděli Návrat krále, dostávali informace od šťastlivců, kteří již ano, Honza Vaněk jr. přišel tak pozdě, že unikl kontrole Orientačního seznamu, a zase brzy pryč, aby Filipovi neujel vlak a on nám někde na nádraží nezmrzl.

20. ledna přivedl Silver do Krakatitu svou omladinu. Jméno jejich klubu jsem zapomněl, památný je ale i tím, že dnes prosperuje v místech, kde pod vedením strašného Veverky začínala dnes již bájná Spectra.

Snažil jsem se mládeži přiblížit, co obnáší život v SF komunitě, samozřejmě jsem se ve chvílích, kdy mě Silver pustil ke slovu, zdůrazňoval spíše ty příjemnější stránky.

Celkový dojem byl docela příznivý, a troufám si doufát, že oboustraně.

21. ledna si jedno ze štěňat u Podaných stouplo na dálkový ovladač a pustilo program o počítačových hrách, ve kterém mluvil Martin Klíma :-).

22. ledna v RUR jsme u stolu Peti Pavelka zanášeli korektury do Orientačního seznamu Akademie, Tom Jirkovský bedlivým okem střehl, abychom Laser neukrátili ni o jednu reedici, a pomlouval literární agenty, kteří prodávají Dickovy povídky bez ohledu na to, že zde vycházejí jeho sebrané spisy.

Pak jsem u stolu Egona a Vládi Kejvala zasedl na chvíli místo Mirkovi Žambochovi, kdosi to komentoval slovy: President, vydavatel a finančník, teď už tu pro ozdobu chybí jen nějaký bezvýznamný spisovatel.

23. ledna jsme s Michaelou navštívili Frantu Novotného a Lindu. Původní záminku, že jim trochu seřídím počítač, zhatil daremný Gates, ale vše ostatní včetně večeře a večera po ní dopadlo, jak bylo nejlépe možné. Věděli jste, že je Franta Vrátkař, tedy fanoušek Hvězdné brány?

26. ledna se v RUR zase ukázala Jana Šturmová, zdá se, že v ní získávám zdatnou porotkyni. Pak se na skok a pro peníze :-) zastavila Ivana Kuglerová a řeč se okamžitě stočila na různé způsoby nedobrovolného ukončování života.

27. ledna jsem před KJV zašel do Krakatitu, kde jsem měl schůzku s Pavlem Dobrovským, ten se právě vrátil z Mauretánie (tuším) a jako obyčejně přišel pozdě. Tak se stalo, že jsem musel sám přetrpět nepřeslechnutelný „dialog“ dvou mladíků v rohu. Dost dlouho mi trvalo, než jsem poznal, že hrají nějakou slovní obdobu Dračího doupěte, do té doby jsem je považoval za totální magory. Snad k mému dlouhému vedení přispěl i vzhled mluvčích, jeden si za celou dobu přes horko v místnosti nesundal hubertus, ba ani baťoh (takže by mě nepřekvapilo, kdyby se podobně vyjadřovali i mimo Krakatit). Když pak Pavel a po něm, celý vynervovaný ze zítřejší existenční zkoušky z harmonie, Richard Klíčník dorazili, byl už čas vyrazit do Žita.

Lukáš Doubrava si připravil přednášku Politika v životě a díle Julese Vernea. Na příkladu Pařížské komuny uvedl na pravou míru Vernovu za bolševika tak propagovanou levicovost, která u něho nikdy nepřekročila hranice francouzského vlastenectví. Předtím nás ale Egon seznámil se změnami v životě klubu. Chvilkou ticha jsme uctili památku nedávno zesnulého Slávy Martana; ač již není mezi námi, zůstává v KJV jako čestný předseda. Faktickým předsedou, pod podmínkou, že nebude muset nic dělat, se stal Honza Kantůrek a výkonným jednatelem klubu zůstává Egon.

Já bohužel musel běžet sázet dokumenty Akademie, a tak jsem hned po přednášce (jako jindy excelentní) zmizel, ostaní si to ale, jak mi na druhý den řekl Franta Novotný, užili.

28. ledna před obědem se u mě zastavil Richard Klíčník, zkoušku udělal, půjdeme to oslavit do Krakatitu a spojíme to s návštěvou Káji Soukupa v Praze.

Když jsem tam po čtvrté dorazil, vypadalo to tam jak na Richardových narozeninách, jen se nehrálo na housle. S Kájou tam vedle Richarda seděl Vláďa Kejval, Pagi a Silver, se mnou přišel Franta Novotný a pak i Jolana, která nás všechny sezvala. Když dorazila, zvedly se všechny přítomné dámy k odchodu (možná to byla náhoda, ale spíše jim došlo, že zde jim pšenka nepokvete). Do šesti hodin jsem popíjel výborného moravského vína a pak odkvačil na schůzku s plachými dinosaury Pavlem Houserem a Jirkou T. Pelechem do docela dobré restaurace U Kazdů v Karlíně.

29. ledna v Krakatitu dole jsem uznamenal dvě nové knihy Laseru, další pokračování Cardovy Enderovské ságy a opulentní Barkerův Utkaný svět. Dal jsem na to téma razantního lednového nástupu řeč s Janou Radoušovou a pak jsem navštívil křest Nepohádky Pavla Renčína. Poblahopřál jsem mu a zadoufal, že to není poslední jeho kniha a že se jeho přínos lidstvu nezredukuje na zásluhu o prodání půl miliardy tatranek či psích konzerv, a jeho osobní život na squash s creative directorem. No znáte ty hraběcí rady tak často splývající s kyselými hrozny :-).

Pak jsem ještě ujistil Peťu Pavelka, že si nenecháme ujít jeho nedělní soiree, a vypadl do ticha a čerstvého vzduchu noční Prahy.

Miro Beblavý

4. února mě František Novotný upozornil na velký článek v Lidovkách věnovaný jednomu z otců slovenské penzijní a daňové reformy Miroslavu Beblavému, současném státním tajemníkovi na MPSVR SR.

Zavzpomínal, jak jej potkával spolu s Janou Výraštěkovou na akcích SF&F Workshopu. Já si zase vzpomněl, že Miro nikdy nebyl ochromen autoritou protivníků, nejdřív se nepohodl s Vlado Srponěm a pak jako člen studentského stávkového výboru s dalším Vladem, Mečiarem.

Na Slovensku je zdá se opravdu ledacos jinak (nějaká špecifíka asi existují), náš současný ministr financí byl kdys také členem fandomu, ale těžko říci, zda bychom se tím měli někde chlubit :-).

Zdeněk Rampas

Pokračování příště