Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

       Instalace tiskárny nemohla být dokončena, nainstalujte si vyšší verzi Internet Exploreru a opakujte instalaci.

       

       ČS fandom umírá ... jediné, co dělá, je CKČ, Akademie SFFH a vydávání Interkomu.

       Když jsme tam ale s Michaelou dorazili, vše se v dobré obrátilo. Přišel Honza Kantůrek, všichni jsme byli rádi, že už je mu lépe a je pochůzný. Pak jsem uviděl Jarka Mosteckého, an se baví s Tomem Němcem. Jarek přijel obětavě z Olomouce jako předseda SAFu, tedy spolupořadatelské organizace.

       Dále se přišli podívat Franta Novotný, Pagi s Evou, zahlédl jsem J. Jirana, an se baví s Fialou z MF, tomu jsem poděkoval za knihy pro SFF v Liverpoolu. Drobné pozdvižení způsoboval Silver a jeho děti, které se vydrželi docela dlouho nepošťuchovat. Dále se objevil Vlasta Talaš, Slávek Švachouček s manželkou a řada mně neznámých ctitelů J. Vernea a jeho díla.

       Program zahájili Pavel Weigel a ředitel Národní knihovny, pak o Vernovi a jeho vynálezech držel řeč Ondřej Neff.

       JVjr. vyslechl všechny proslovy, ale když M. Matoušek zahrál minimalistickou kantátu na lodní šroub kpt. Nema, požádal mě o Respekt, který jsem včera zapomněl vzít do RUR :-)

       U občerstvení se otáčela Petra Třísková, zjevně se nechala zlákat RK, příště již si na něj dá pozor :-)

       Honza Kantůrek se nám pochlubil, že si pořídil úžasný nový klobouk, že mu ho bude závidět i Jarek Reček, že je ale hnědé barvy, takže k němu nemá oblek a tak musí již jít, aby si naň vydělal. My ostatní jsme ještě zůstali a s Honzou Vaňkem jr., RIP a Jiřinou Vorlovou tlachali o všem možném.

       Při odchodu jsem si povšiml, že si famózní klobouk opatřil i ON, jistě nejen z marnivosti, při deseti pod nulou by mu snadno mohl namrznout jeho pracovní nástroj, nazývaný též myslivna.

       Docela jsem se už těšil do Krakatitu, obrazce na mém náhradním monitoru mi připomínají tamní kouřem rozostřené siluety. Připadal jsem si jak Ježíšek, Pagimu jsem nesl recenzní výtisk Simaka: Zvláštní mise (a dostal od něho pro SFF v Liverpoolu Pražskou odyseu) a pro ostatní jsem měl Interkomy a první kolo Akademie SF.

       Ještě v přízemí mi svou ochotou udělal radost Máša, když nám v tom ruchu rozměnil, aby mi Martin Šust mohl zaplatit za IK. Mimochodem Martin byl perfektně oháknut s pečlivostí, kterou v dnešní době i skutečný gentleman věnuje svému odění snad jen u příležitosti souboje či pozvání ke královně. Snad za to mohla jeho průvodkyně skromně se držící stranou.

       Asi bych strávil velmi příjemnou hodinku s Kryštofem Kudláčem, Pavlem Weiglem, Dárečkem, Jolanou či Dášou a Honzou Krásnými, kdybych Orientační seznamy neukázal Tomu Jirkovskému a Ondřeji Jirešovi, kteří k nim náhle měli spoustu poznámek.

       Zvláště připomínka Ondřeje Jireše, že ze seznamu teoretických prací zmizel jeho doslov k Jizvě, mi připadla značně nepřípadná. Je sice pravda, že titul vypadl následkem mé nepozornosti při kopírování, na druhou stranu, kdyby byl Akademií oceněn, asi bychom sošku museli předat autorovi Miévillova interview pro levičácký webový časopis Fantasy and revolution (pubs.socialistreviewindex.org.uk/isj88/newsinger.htm), jehož špatný překlad tvoří podstatnou část doslovu. Nemám nic proti práci s prameny, když jsou tyto uvedeny, v této podobě má ale zmíněný doslov velmi blízko k plagiátu. Ondřej by mi tedy jako nevědomé ruce prozřetelnosti, která jej chtěla chránit před následky mladistvé nerozvážnosti, měl spíše poděkovat.

       Takový večer jednoho opravdu povzbudí v touze táhnout akademickou káru dál. Najměte si, panáčkové, agenturu nezaujatých a dobře placených ouřadů, jistě oceníte objektivitu danou už tím, že vás nebude nikdo znát, tedy ani brát ohledy na vaši finanční situaci (mimochodem v posledních dvou letech přispěli na provoz Akademie jen Triton a Leonardo), ale počítejte s tím, že vás jeden ročník přijde nejméně na tolik, kolik utratila Akademie od svého vzniku před deseti roky.

       K metru jsem se vracel s Fladem a Cellindrou, kteří mi v neděli večer pomáhali na poslední chvíli seznamy kompletovat. Ani jim část debaty, které byli bezděčnými svědky, zbytek dne příliš neprojasnila. Lenka vyjádřila své podivení nad projevy nedospělosti ve fandomu, kterých byla právě svědkem. V tom jsem s ní musel souhlasit, na druhé straně jsem ale dodal, že skutečně dospělí lidé by si nikdy nevydělávali na živobytí tak nejistým a nebezpečným způsobem, jako je vydávání SF, takže si nemáme nač stěžovat. (Navíc sociobiologie říká, že samo polidštění člověka bylo zařízeno jistou mírou neotenie, ponecháním si některých dětských rysů do dospělosti :-) Obvykle, když mi někdo pokazí den, pomáhá mi vědomí, že jsme na tom nejspíše podobně, dnes jsem z toho rozhodně radost neměl.

       Odpoledne jsem pomáhal Netopejrovi nainstalovat novou tiskárnu, veselá epizodka zmíněná v Odposlechnuto, byla jen jednou z mnoha.

       Spolu s dalšími akvizicemi tak způsobily, že standardní blended whisky jako Grant's se na baru ocitly v roli opomíjených popelek. Nějak se ten koníček utrhl z řetězu. Jídlo se nám tentokrát nějak povedlo udržet pod kontrolou (i když např. já kvůli dodání ještě teplé šunky z alternativní akce dorazil s hodinovým zpožděním), takže žádné hory nezbyly. Pochopitelně v průběhu večera došlo na všechny tradiční atrakce, počínaje pinkáním balónků a pouštěním maďarského disca konče. Lze konstatovat, že se tato akce za ta léta svou společenskou prestiží stala pro brněnský fandom tím, čím je pro Vídeň ples v opeře.

       Pak dorazil Tom Němec s autorskými výtisky Tváří budoucnosti, Kryštofovi připadala kniha tlustá, shodli jsme se, že není objemnější než PunkFiction, ale že je trochu přenošená, aby ne, když jsem ji lektoroval o prázdninách roku 2003. Tomovi Jirkovskému už nešla akademická pára z uší, za týden trochu vychladl, ale moc jsme toho spolu nenamluvili :-)

       Kavárnu „14“ v Opatovické jsem našel hned na druhý pokus, ale Longin nikde. Naštěstí jsme se všichni poznali i bez svolavatele schůzky a když Longin s devadesátiminutovým zpožděním dorazil (byl u nějaké přespolní punkové kapely, tak chudé, že neměli ani telefon a jeho byl vybitý :-), většina přítomných měla dojem, že jsme se dohodli na projektu ohledně zfilmování zatím neurčeného počtu českých SF povídek. Mně sice připadalo, že jeden chce něco jako „Zóna soumraku“, další příběhy s filosofickým poselstvím či alespoň podtextem a třetí uvažuje o průřezovém seriálu mapujícím skrze povídky napsané v různých desetiletích myšlení a problémy druhé poloviny minulého století. Ale kdo jsem já, abych posuzoval takto široce pojatý čtenářský konsensus.

       Večer jsme s Michaelou navštívili výstavu „Obrazy moci a moc obrazů“, jde o výbornou sbírku bolševických plakátů doplněnou komentáři a najdete ji v galerii U křížovníků hned u Karlova mostu a lze si v ní prohlédnout i základy mostu Juditina. Galerie je majetkem církevního řádu, to nejspíš vysvětluje poměrně jednoduché vysvětlování vzniku a úspěšnosti totalitních režimů jako následek odklonu od boha. Řekl bych, že to nebude tak jednoduché, vždyť třeba v Evropě po druhé světové válce tak důkladně potřený fašismus úspěšně dodnes přežívá v mnoha arabských zemích.

       Nicméně i mimo přednáškové sály se bylo na co podívat, ženský a dívčí prvek se na podobných conech prosazuje stále více a nevěřili byste, na jaké kreace se dají přešít mamčiny svatební šaty. A setkání s Tomem Štipským (u stánku Walesu), s Islingtonem, Václavem Kubou a jeho dívkou, Tiri, Jirkou Doležalem, Radimem Kastelánem, JVjr., Ivanem Kmínkem, Milanem Pavlíčkem a dalšími za to vstupné jistě stálo, zvláště když se mi podařilo z Vaška Fořtíka dostat předplatné IK.

       Na zpáteční cestě jsem ještě potkal Ondreje Herce (měl ale přednášku až někdy v noci, raději si ji časem přečtu v IK) a s Kóšim, vracel se z nějaké TV soutěže Jeden proti stu či tak nějak, ale na rozdíl od Milionáře moc neuspěl…

       Co jsem pak ještě dodatečně zaslechl, zážitkem bylo promítání tureckého SF filmu, viz článek Slávka Švachoučka.

       Přednáška Martina Corna byla skutečně na úrovni. Protože se v místnosti s golemem a obrazy Rudolfa II. nedalo promítat, rozdal Martin všem účastníkům miniaturní skripta, která dostatečně ilustrovala jeho slova a do nichž jsme si hned mohli dopisovat své poznámky, případně dotazy pro besedu, která následovala. Martin přiznal, že je tankoholik, ale věnoval se poctivě všem složkám pozemního boje budoucnosti (tedy pokud jednou z válčících stran budou USA, boje naostřenými motykami, jak budou i v tomto století válčit chudí, pominul).

       Ceny snad ušly, dostali jsme za ně kvalitu, jen bavoráka si tam snad raději nedávejte, stál mě jako jinde večeře.

       Abych přišel na jiné myšlenky a přestal myslet na věci, které obvykle nacházíme pod lopuchem, zaskočil jsem odpoledne do Krakatitu. Vlasta s Michelle tam pořádali slavnostní ochutnávku pěti druhů cideru (fermentovaného jablečného moštu), který dovezli odkudsi z Británie. Sešla se tam skutečně vybraná společnost: Patricij se svou drahou polovičkou, Peťo Pavelko, Honza Poláček, Máša, Silver a několik novinářů.

       Posadil jsem se s Honzou a Tomášem Kropáčkem, šermířem, malířem a vůbec všeumělem a za postupného ochutnávání všech pěti druhů cideru jsme si povídali o formativních filmech našeho mládí, jako byla Rudá kápě, Brancaleonova armáda či Bergmanův Rytíř a smrt (Sedmá pečeť).

       Prozradil jsem mu, že základem ilustrací Cesty jsou nastříhané fotografie ze (západo)německého katalogu průmyslového designu, Martina to jako výtvarníka zaujalo a byl dost zklamán, když jsem mu řekl, že jsem ten katalog viděl před cca 25 roky v antikvariátu a jako chudý student jsem jej tam nechal.