Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

       To jak dnes ženy vypadají je tedy způsobeno statisíci roky mužského šlechtitelství, a alespoň za sebe musím výsledek celkem pochválit. (Doufám, že to přítomné dámy ocení, i když vím, že v reportáži o FF, na který vás tímto zvu, by to jako pochvala neobstálo :-)

       Před KJV jsem se s Lenkou Bartůňkovou zastavil v Krakatitu na lahvičku nízkoalkoholického cideru. Lenka se právě vrátila ze Zanzibaru a Zambie a tak jsem ji rovněž lákal do KJV na přednášku.

       Já byl trochu roztěkán a nemohl jsem se dost věnovat ani fanům, které jsem osobně pozval, ale snad se nikdo nenudil, Jan Vaněk jr. si dokonce ani nestihl přečíst Respekt, jak zajímavý mu připadl hovor u jeho stolu.

       Zpáteční cesta s Jirkou Doležalem, který byl na SSSR opravdu jen krátce, jen co by snědl porci špízu pro dva, byla příjemná, Jirka mě a JWP cestou ukázal, kde koupil nový byt a kde, až vyvrtá cca 6000 děr pro šrouby, bude mít svou knihovnu pro cca 15 000 svazků.

       Odpoledne již bylo veselejší, sešel jsem se v Krakatitu s Honzou Vaňkem jr., Tomem Jirkovským a Ivanem Kmínkem.

       Ivan mi vyprávěl o roztomilém příkladu jungovské synchronicity. Dívali se s dcerou na Věčný svit neposkvrněné mysli. Když si pak o tomto dost složitě konstruovaném filmu zabývajícím se vymazáváním paměti kvůli milostným záležitostem povídali, řekl Ivan, že něco podobného napsal již před dvaceti roky v povídce Buďmež zemi lehcí. Ještě téhož večera mu zavolali z amatérské scény divadla ve Velké Bystřici, že (konečně) inscenovali právě tuto jeho povídku. Ivan si pak dodatečně vzpomněl, že mu kvůli tomu kdosi odtamtud před lety psal :-)

       Ještě v knihkupectví jsem rychle prolistoval Líheň 2, sláva, žádná stránka nechybí a fotografie vyšly docela dobře…

       A málem bych zapoměl, s rovněž přítomným Vaškem Pravdou jsme podepsali smlouvu o Parconu. Někde v tomto čísle najdete přihlášku pouze na Parcon, takto první víkend Festivalu fantazie, abyste měli jistotu, že přijedete na to co chcete. :-)

       Nicméně k tomu, co jsme s Michaelou zažili osobně: nejprve má nic moc přednáška (Pepa Houdek ji srovnával s podobnou, kterou jsem měl na nějakém pradávném conu v Ú/L, a zdála se mu slabší, je ale i možné, že osvěta za tu dobu pokročila a zmíněná fakta a hypotézy již nejsou tak šokující), naštěstí byla ještě před Ivanou Kuglerovou, jejíž opět skvěle připravené přednášce o fetišismu bylo těžké konkurovat jak po rétorické, tak vizuální stránce. Dál jsem jako pokaždé lovil porotce CKČ, a docela úspěšně, přihlásila se mi Vanda Gabrielová, v erotickém kostýmu bych ji asi nepoznal, dále Leši, Míla Linc a nakonec i Františka Vrbenská.

       Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi některé kostými nelíbily více než jiné, můj typ pro případnou anketu byla démona Petry Třískové (znamější pod jakousi zeleninovou přezdívkou :-).

       Seznámil jsem se s autorem povýtce erotické SF Vladimírem Němcem, potlachal s hlavní organizátorkou Trpajzlíconu Stáňou Rimsak Lálovou, s Františkou Velinskou, Pagíčetem Ondřejem, a na odchodu nechal v Lucasově péči náš mladší výchovný neúspěch známější jako Elven.

Dopoledne se u mě zastavil Pavel Konečný (organizátor SF plesů v Olomouci, Parconu 1989 tamtéž, a po roce devadesát poslanec za moravské národovce), ukázal jsem mu fotky z Eroticonu a našel kupodivu zalíbení i v té mladší části fandomu :-). Odpoledne mi zase volá nešťastný uživatel Corelu kvůli fontům, z Bechyně, a jmenuje se Hanáček, tak jsem se zeptal, a opravdu byl to Jirka Hanáček z pravěkého SFK Quasar Bechyně. Už jsem jen čekal, koho potkám v Krakatitu.

       A i tam se sešla silná sestava. Na otevření Gigerovy výstavy do Prahy přijeli Juraj Maxon, Ivan Aľakša (slíbil, že přijede na Akademii) a Milan Dubnický. Moc jsem si jich neužil, CKČ volá (a já s ní: Jiřino, vrať se).

       Tam už byla shromážděna ta nejdinosaurovatější možná společnost. Franta Moravec (půjčil mi do SFM kroniku Malevilu), Hana Pěchulová (dovezla akademické i všechny ostatní Mloky, též pulce, čolky a skokany, co si toho jen Martin Koutný navymýšlel), Jarmila Plutová, Lenka Turečková, Standa Otava. Ale přijeli i mladí zástupci mladých klubů. Bidlo dovezl Silvera, Cellindru a Františku Velinskou. Lucas uhranul dvě děvčata, jejichž jména jsem stačil zapomenout, aby zavítala mezi nás a zkrášlila jednání. Chyběl nám milionář Kóši a vůbec Šumperáci, protože Víťa se v pominutí smyslů nejen oženil, ale vybral si k tomu dokonce víkend zasvěcený poradě. A samozřejmě Šimon, který volal, že mu ujel vlak.

       Pagi s Františkou Velinskou po večeři vyplňují formulář statistického úřadu o hospodaření fandomu. Jakmile se zorientovali v kolonkách, bylo docela snadné většinu proškrtat a do zbytku napsat nuly, až později jsem si všiml, že na mě zbyly položky typu „Popište co nejpodrobněji hlavní činnost, pro kterou byla vaše organizace zřízena“, a takové chuťovky :-(

       Následoval společenský večer fanů, kteří se neviděli nejméně půl roku; když jsem se okolo jedné chystal ke spánku, strašné chrápání silné trojky, ke které mě zlomyslný osud zavál, mě do třetí hodiny vyhnalo zpět do společnosti, kde jsem v klidu klimbal pod reproduktory, z nichž se snažila skupina Ramstein. Ráno jsem v jednací den vypadal poněkud somnambulně. Naštěstí Honza Macháček udělal podrobný zápis, doufám, že zachytil i vystoupení Lucase, Bidla, Celindry a Pavla Mikuláštíka, která na mě udělala opravdu dobrý dojem. Já se zmíním jen o několika maličkostech:

       Stále nemáme procedurálně zvládnutou situaci, jak hlasovat, zda budeme hlasovat. Skoro vždy je pak hlasování zmatečné.

       Odpoledne po poradě pak probíhalo jako svérázný Dinocon, já klábosil převážně s Mirkem Dvořákem, který se jako obvykle chystal odjet okolo osmé, ale v deset byl ještě v nejlepším.

        Ze soboty na neděli jsem už o opakování Národního festivalu motorových pil nestál, naštěstí mi Celindra ukázala uvolněné pokoje v jejich patře Pohody a noc proběhla skutečně v pohodě.

       Pagi na zpáteční cestě uvažoval o úspěších svého pontifikátu: Když jsem začínal, předsevzal jsem si, mezi jiným, že z porad vymýtím hádky a rvačky. A ony teď porady mladé fanoušky nudí a nejezdí na ně :-(

       Nakonec jsme se všichni sešli v Krakatitu a dohodli, že letošní Akademii bude moderovat Jolana a Richard Klíčník. Během jednání se vyskytla obava, jak to Roman přijme, Akademii se již nechtěně podařilo pár lidem ublížit, a protože jsem vyjádřil přesvědčení, že Roman není ješita a když říká, že na moderování nelpí, pak asi proto, že je to pravda, dostal jsem za úkol informovat jej o změnách já :-)

       Následoval klímovský večírek bez Klímových v novém bytě u Janišových. Viktor pozval ještě Rečkovi, Frantu Novotného a Lindu, ti se ale rozhodli šetřit síly na Wágnerův operní maraton, Honzu Vaňka jr. a Bidla, ten však musel brzy utéct na noční a tak přišel o čtyři krátké povídky Margaret Atwoodové. Viktor je nejen přeložil, ale svým osobitým způsobem i přečetl. Honza Vaněk jr. nás pak seznámil s jeho kandidátem na nejstrašnější povídku letošní CKČ a jak nám prozradil, i Šrámkovy Sobotky, kterou také porotuje a kde dotyčnou hrůzu rovněž našel, potažmo ona si našla jeho.

       Po přečtení několika opravdu štěpných úryvků kdosi vyslovil hypotézu, že takhle strašné povídky autoři píší již s myšlenkou na večírky, kde budou předčítány :-)

zemřel Josef Nesvadba, po Teodoru Rotreklovi a Báře Ježkové další autentický dinosaurus, ale (život jde dál a)

Jirkovi Vlčkovi, (vydavateli Líhně) potažmo jeho ženě Haně, se narodila dcera Markéta, 50 cm, 3,37 kg.

       Večer na KJV ale asi budeme mluvit spíše o té smutnější zprávě.

       V podvečer se v Krakatitu scházím s Romanem Lipčíkem a lámu jej k častější spokupráci s Interkomem, viz Průvodce, a pak k Vysmátému zajíci. Na přednášku Leona Křížka o jeho námořní cestě na jachtě ze St. Malo na Isles of Scilly a Lukáše Doubravy o vztahu Julese Vernea k mořím a oceánům bylo docela natřískáno.