Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Klapka, kamera, jedem. Tentokrát se vše odehrálo v klubu Prosek. Kus cesty odkudkoli. A prosečtí zírali, měli na co. Zíral i president fandomu, který přišel v civilním oblečení. Na to, že na cony chodí lidé v divných hábitech, jsme si zvykli, ale to nic není. Na Eroticon pokud možno nazí! Ano, naše postmoderní omladina dospěla do stádia, kdy je jim málo slepit si uši do špičky a dělat ze sebe elfy. Kam to ten svět jen spěje? Za všechno může Irisa Wilhelmová. I za to, že se to lidem líbilo. I proseckým. Tedy převážně obyvatelům, kteří potkávali pány, již si vedli polonahé dívky na řetízku. Ale do klubu se nikdo neodvážil, na to měli ještě dost rozumu.

       Necudné dívčiny s výstřihy leckdy až na pupík (mluvím o hlavní organizátorce), spousta mládenců v kůži, dlouhých pláštích, s nahými hrudníky, s řetězy… Převládala černá. Ale i slečna v koženém spodním prádle a v modrých háčkovaných šatečkách se objevila, jedna v podvazkovém pásu… No zkrátka a dobře, nuda, nuda, šeď, šeď, a proto vás nebudu zdržovat popisy toho, co se tam všechno na chodbách dělo, kolik ženských se na mne vrhalo, kolik jsem jich musel odvrhnout, kolik jich nemělo podprsenku, chápu, že to je nezáživné.

       Program byl o něco málo lepší. Zdeněk Rampas měl opět zajímavou přednášku o sociobiologii, tedy rozuměj opět o sexu, pak přišla na řadu Ivana Kuglerová se svou přednáškou o fetišismu, nejvíce na ní zaujala Ivanina zasvěcenost, informace byly přímo z první ruky, dalo by se říci, doprovodila je ilustračními fotkami, ale jako slabší povaha jsem sice přežil muže s penisem ve výfuku, ale slečnu s desítkami injekcí v zadnici už jsem nerozchodil a musel to jít rozchodit na chodbu, kde se na mne vrhla nějaká slečna, která mi dala v mravním bahně zapomenout na tu hrůzu.

       Nějak v mezičase jsem se zúčastnil i kreslení aktů, od gymnázia jsem nedržel tužku v ruce s jiným záměrem než psaní, o to více mne překvapilo, že jsem nakreslil něco, co doopravdy vypadalo jako nahatá slečna v náručí nahatého muže. Divili se i ti nevěřící Tomášové kolem.

       Takže pokud chce nějaká sličná čtenářka akt, ať se ozve v redakci, můj email jim prý vydají. Budu ji kreslit, jak nejlépe dovedu. Z aktů nás pak vyhnali, Ivana se po své přednášce v soukromí s Rajčetem a Klou (dvě to dívky sličné – a polonahé) oddávala body-paintingu, na který prakticky nikoho nepustila, takže všichni mohli až večer vidět výsledky (nebyly tak špatné).

       Mezitím Františka Vrbenská přednášela o manželství a svatebních zvycích s nadhledem ženy, která toho hodně ví a zná. Vyprávět o něčem takovém párům zakutým v kůži a řetězech, to bylo odvážné, ale všichni se tvářili zaujatě, já jsem také vydržel celou dobu, pro případ potřeby slečnu, která by mi pomohla rozdýchat další hrůzný zážitek, pevně vedle sebe. Nic se však nestalo, dopadlo to dobře.

       Mistr Medek pak přednášel o tvorbě markýza de Sade, připravil se pečlivě, chvílemi to sice vypadalo jako čtení statistické příručky sexuálního úřadu Francie, ale jinak byla celkem stravitelná, i když tématika sexu při bůhví kolikáté přednášce už poněkud ztrácela na atraktivnosti. Ale co, jednou do roka se to dá zvládnout, ne?

       Pak nějak bylo představení břišních tanečnic, kde účinkovala i Irisina spolubydlící Hexe. Tři dívky byly svůdné, vrtěly boky, ňadry, pohledy… Nuda, nuda, šeď, šeď, už jsem to psal. Pak přišly dívky s těly pokreslenými jako fénix a had, slušelo jim to. Po dražbě nakreslených aktů se všichni těšili na koncert mladé kapely Hagga, která sice ještě není vyhraná, ale s o to větším nadšením hraje. Bohužel koncert byl kvůli nočnímu klidu krátký, jako byl krátký celý den na Eroticonu.

       Málem bych zapomněl, že Richard Klíčník zkazil mnohým přítomným radost svým oficiální dementi, že se nemusí ženit, protože týden před tím, kdy se ona zvěst rozšířila po fandomu, byl Apríl. To byla také velice sexuální novina, jako ostatně celý program, na kterém slintalo spousta scifistů (nejvíc slintal Gotfrid).