Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Vytři si zrak, Smutnej klaune, protože máš mizernej vobraz!

       

       Sad Smiley alias Michal Klodner strávil půlden v masochisticky rozjívené „kritice“ časopisu Živel, jehož mám tu čest být přispěvatelem. Zdá se přímo, že četbou Živlu utrpěl notný psychický otřes, nebot jeho plytký a hrůzný obsah á la TV NOVA a Bravíčko ho donutil vypustit názory, které, cituji: „vždy nevyjadřují jeho osobní stanovisko“. Navíc podsunuje Živlu výroky, kterých se v něm vůbec nedočtete a to ani mezi řádky. Ignoruje taky fakt, že větší část Živlu obsahuje ryze informativní články bez jakéhokoliv ideologického obsahu, dále příspěvky značně polemické a kritické k tomu, co Klodner-Smiley považuje za hlavní trend časopisu. Zatímco celkový, přiznejme dosti experimentální, design Živlu dělá žena (je na obálce č. 2), Klodner kvílí, že mu tam chybí EROS (tj. ženský princip) a přebývá LOGOS (tj. mužský princip). Místo pečlivé analýzy daného rozvíjí své vlastní spekulace, které jdou většinou spíše od věci než k ní. Pokud Klodner a jiní obvinují Živel z propagace drog a dalších „špatných“ věcí, pak Živel nic takového přímo nepropaguje, pouze o tom píše. Řekněme, že základním trendem Živlu je New Breed, Cyber-něco a jeho estetika je částečně postmoderní. Není to ovšem celá pravda, a proto vyjmenuji články, které se z tohoto schématu vymykají:

       Číslo l- Rozhovor se Sterlingem obsahuje dost tradicionalistických prvků - články o Internetu jsou hlavně technické, podobné dnes, po roce, vycházejí i ve Vesmíru, T 96 či v Týdnu.

       - Africká hudba

       - články o Twin Peaks jsou hlavně informací pro ty, kdo Lynche začínají objevovat

       - manifest Enfantismu

       - recenze „Podivných časopisů“

       - překlad z Schlainovy knihy „Umění a fyzika“ se o žádné -ismy nezajímá

       - Smart drugs čili nootropní látky jsou věcí z oblasti biochemie a lékařské neurofyziologie (a nejsou to drogy)

       - S/M comics by mohl nasytit touhu některých jedinců po něze (co, Smiley?)

       - recenze na Tao fyziky, Tao přírody, ambientní hudbu Areciba, ufologickou koninu

       

       Číslo 2 - rozhovor se Stanislavem Lemem, kritikem virtuální reality

       - varování před technologickým peklem od A. Krokera

       - rozhovor s kapelou Laibach

       - Branwynův článek o neurohackerech je sice kontraverzní, nicméně nikoliv nadšenecký

       - článek o nanotechnologiích je pouze (a nic mín!) informací o vzrušujících objevech s nedozírnými následky.

       - Lemovy příspěvky opravdu nepasují do Smileyho schématu- je snad Lem oním nedospělým puberťákem, který nyje po kyberprostorových eskapádách?

       - Magie + média se věnuje hermetismu a kabale

       - Podivné filmy objevují B-filmy u nás téměř neviděné (vč. E. Wooda)

       - žánrové obrázky z Kalifornie Ivana Adamoviče-koho to může urazit?

       - články o Ecstasy a S/M dominách jsou spíše kontrapropagační

       - fotoseriál o Sedlecké „Kostnici“- je to opravdu Cybershit?

       - recenze v Kompostu a Mc Ewanův „Skříňák“- dá se to opravdu zaškatulkovat, Smiley?

       

       Zkrátka Smileyho elaborát musím označit za hluboké nedorozumění a nepochopení. Jsem dalek toho, abych každý příspěvek v Živlu chválil, jenže kdo nepochopí, že Živel není monolitní instituce, ale záležitost značně Živelná a hlavně, VE VÝVOJI, tomu není pomoci. Je to zárodek společenské revue pro 21. století, která se může stát budoucím mainstreamem, adekvátním situaci složitého a dynamického světa a jako takový je prvním svého druhu u nás. Pokud je mi známo, uvažuje Smiley-Klodner o vytvoření v podstatě podobně zaměřeného časopisu NEW CULTURE. Bylo by proto lepší, Smiley, kdybys místo kafrání nad tím „zmetkem-Živlem“ napsal nějaký lepší příspěvek kamkoliv včetně Živlu nebo konečně přišel s tou svou slavnou NEW CULTURE podle Tvého gusta a obrátil v řádné konkurenci Živel v prach. Jalovými řečmi to totiž nedokážeš. Vem si příklad z Rigor Mortis - to jsou sice hulváti, ale zároven něco dělají, takže je to částečně omlouvá.

       

       

P.S. Pro některé koumáky upozornění - nebyl jsem, nejsem a nebudu postmodernista /viz mé „Úvahy nad knihami... č. 2 a 3 v IK/l994 čísla 6 a l2/ a to, že Živel odráží postmoderní dobu, z něj nedělá postmodernistický časopis. Se stejnou logikou by pacifistický časopis, píšící o armádě, nutně musel být časopisem armádním. Živel č. 3 vyjde v březnu až dubnu, takže bych poradil čtenářům Interkomu, aby si udělali názor sami, nikoliv z pochybných a mnohomluvných recenzí. (č. 2 je tu a tam ještě vidět- v Praze např. u Fišera v Kaprově ulici.)

       (překlad Pavel Křepelka)

       

       Nevím, milý Starlingu, proč si dopisujeme přes jakýsi středoevropský fanzin, když jsme oba Yankeeové, takže by byly na místě spíš N. Y. Times, ale když už jsi začal (pozn. překl. - v angličtině je vykání a tykání totéž), nedá se nic dělat. Z Tvého Vosáka jsem nabyl dojmu, že máš jistý smysl pro humor, ale vidím, že jsem Tě přecenil. Musím uvést na lepší míru některá Tvá matoucí tvrzení. Předně nevím nic o nějakém grafomanovi jménem Vachtl. /až na to, že die Wachtel je německy křepelka, cos tím sledoval?/ Totéž se týká výstředníků Rigor Mortis - to jsou nějací lidé, kteří se navzájem uvádějí do posmrtné ztuhlosti? Tvrdit, že Tvůj Vosák jedná promyšleně, je nesmysl - jedná naprosto impulsivně a chaoticky - zcela pudově vyprovokoval kováře Macháněho, nesmyslně se poblije po úmyslně objednaných eklhaft-drincích, lidsky s námi zarezonuje jeho přirovnání Slunce k děvce a jeho erotická zoofilní konfabulace. Hnusák sice o sobě tvrdí, že dělá dobro, ale to neznamená, že si to myslím také já. Jeho logika není nesmyslná, je to logika vůle k moci- nad ženami, nad dětmi, nad černochy a nad Vosáky. On ví, že zlo nemusí dělat vědomě- totiž jakékoliv „dobro“, prosazované dostatečně razantně se změní ve zlo. Ostatně, myslíš si, Starlingu, že Dobro a Zlo jsou jako nějaká houska na krámě? Že můžeš na něco ukázat a říct, to je Zlo, tamto je Dobro a vybrat si? Nemůžeš, stejně jako nikdo na světě. Dobro a Zlo jsou spolu propleteny, jsou pouze relativní. V tomto smyslu je Hnusák jedním z nás, je stejně tak bělochem jako černochem. Pokud je Tvůj Vosák také životná postava, má cosi společného i se všemi ostatními lidmi a postavami - Donem Quijotem, Švejkem, Ubu-em, Zarathuštrou a také - s Hnusákem. Hnusák je Vosákovým kontrapunktem, zvýrazněním toho je jejich opačný vztah k mléku. Zbytečně se rozčiluješ, Starlingu, nevěděl jsem, žes až tak malicherný a cílem Hnusáka nebylo Tě provokovat, ale rozvinout téma ve variaci, protože cokoliv je variací něčeho jiného. Od autora Vosáka jsem nečekal takovou podrážděnou potrefenost. Doufám, že Ti snad začíná být jasno, že protiklady se nevylučují: Flusák, který nefluše, ale přesto plivá, je například oblíbená postava jisté extremistky jménem Carola B, v její představě je každý muž, který neplive, Flusákem, který plive. Boháče, který je zase v jiném smyslu chudákem, si snad každý umí představit. Ochlasta, který pije, je zase abstinentem myšlení atd...

       Sice's mně nepochopil, Starlingu, ale je mi to jedno. Jak říkal můj kámoš Norman Mailer, kterého při natáčení jednoho undergroundového filmu někdo praštil kladivem do hlavy: „Víš, Paule, ten svět je stejně zkurvenej, i když si to nechce přiznat. Ale to nám nezabrání ho zkurvit ještě víc.“ Naznačovat si budu, co budu chtít. Mimochodem, ani jsem nenaznačoval, že bys měl s Hnusákem cokoliv společného, kromě té základní roviny, o které jsem už mluvil, to sis vymyslel. A Vosákovi s Hnusákem je společná jejich absurdita, i když se projevuje různě. Mluvíš o míru a zároven vyhrožuješ banálním stříkáním krve z držky. Vidím, žes mne nakonec přece jen pochopil, ty jeden starej intelektuále. Loučím se s Tebou slovy mého dávného kámoše Orwella:

       „Válka je mír

       

K příspěvku Pavla Housera dodávám pouze tolik, že tibetští závodníci na sáňkách nejsou příliš kompetentní k posuzování záležitosti Vosák versus Hnusák. Pan Houser zřejmě bude tvrdit, že z larvy se nemůže stát motýl, že z grafitu nelze vytvořit diamant, jako že tvrdí, že z Vosáka, který málem dostane smrt z požití mléka, se nemůže stát jedinec vůči mléku odolný až laktofilní. K volbám - ať už vyhraje kterákoliv strana, vždy se v jejím čele nakonec objeví Hnusák.

O „své“ nemoci - Chronickém únavovém syndromu s imunitní dysfunkcí /CFIDS/ jsem se před třemi roky rozepisoval v Interkomu proto, že se nabízela paralela s Pecinovského povídkou „Nos to závaží“ a že to vypadá tak, že se tato nemoc může stát noční můrou blízké budoucnosti, tedy že jde vlastně o sci-fi nemoc, ale reálnou.

       Nevíš-li, Michale, co je patafyzika, vezmi do rukou ročník Světové literatury z roku l969, tam to je. Nebo vydání Jarryho „UBU (nikoliv Bubu, Michale!) a doktora Faustrolla, patafyzika“ z 6O. let.

       K mému hodnocení argenitových románů Vilmy Kadlečkové-nejsem zase takový ignorant, abych hodnotil něco, o čem nevím vůbec nic. Četl jsem kdysi rukopisnou verzi „Na pomezí Eternaalu“ a po jeho přečtení jsem zjistil, že to není má káva. Známý znalec fantasy a můj dobrý známý z matfyzu, jemuž důvěřuji, Petr Habala, tuto věc označil za nejlepší román z trilogie a další, konkrétně „Stavitele věží“, označil za úpadek. Jestli člověk, který se na tento druh literatury specializuje a díla Vilmy K. hodnotí celkově daleko výše než já, prohlásí něco za nekvalitní, nemám důvod mu nevěřit. Navíc jsem „Meče Lorgan“ i „Stavitele“ dosti zevrubně prolistoval v knihkupectví Magnet-press a dosti podrobnou analýzou jazyka zjistil, že výsledek mi nestojí za tu námahu, čas ani peníze. No, tak to chodí. Je pravda, že jsem kdysi prohlásil, že se nebudu vkládat do sporu mezi Vilmou a Rigor Mortis. Taky jsem však nereagoval na žádný Vilmin příspěvek, ale pouze na fanatické adorace jejích obdivovatelů. Tedy má kritika se netýká Vilminy osoby (i když ta to zřejmě osobně brát bude, navíc ten Vachtl je pěknej křivák), ale jejích románů, které jsem sice všechny nepřečetl od začátku do konce, ale všechny jsem měl v ruce a pročítal jsem je. Takže tímhle přiznáním jsem si naběhl, takříkajíc intelektuálně... Nemusím číst stohy červené knihovny, abych si o tom pomyslel své, jako nemusím čumět na všechny díly Dallasu, abych byl kompetentní to posoudit. Tímto neříkám, ať argenitové romány nikdo nečte, to je zbytečné, říkám jen, že já to číst nebudu, protože degustace „vína“ nevyšla... Některé povídky Vilmy K. se mi zdají mnohem lepší.

100 mikrorecenzí jsem psal proto, aby se do Úvah č. 4 vešlo co nejvíce knih, s tím, že se jedná pouze o upozornění na zajímavé tituly. Nebylo mým cílem podrobně rozebrat všechno jednou větou (ono to taky nejde) a taky jsem byl úmyslně subjektivní i ironický. Sheckleyho zmíněné romány se mi líbí právě proto, že jsou ÚMYSLNÝM řetězcem nekoherentních anekdotických epizodek (ostatně stejně dělá romány i Vonnegut). Zpochybňování věrohodnosti postav je totiž hlavní Sheckleyho zábavou (i mou). Nepovažuji za nejzajímavější to, co je nejnovější, takže se omlouvám, že to nebylo „up-to-date“.

       K Trefilově „1000+1 věci, kterou byste měli vědět o vědě“: Milý Jane Vaňku jr., to o dokonalém zvládnutí pěti vědních oborů po přečtení 250 stran jsem samozřejmě nemyslel vážně. To bych musel mít IQ menší než dnešní datum. Jelikož studujete fyziku na MFF UK, pro úvod do fyziky se mj. doporučuje (a i já jsem dostatečně okusil) desetidílný Landauův „Kurs teoretické fyziky“, což každému stačí na několik let... To, že jste upozornil na mlhavá a podezřelá místa v Trefilově knize, Vám samozřejmě slouží ke cti. Jenže Trefil má v druhém případě stejně svým způsobem pravdu-odpor v opékači topinek je poměrně vysoký proto, aby se omezila velikost protékajícího proudu a tím i Joule-Lenzova tepla-výkonu a aby se proto vodič v něm neroztavil. (Odporové teplo Q= U²/R, kde U=220 V a R asi 500 Ohmů)

       Jinak, postmodernista nejsem (viz mé „Úvahy nad knihami č. 2 a 3 v IK 6 a l2 z r. l994), vědu mám raději než postmodernismus. Jsem liberál ovlivněný modernistickými směry a pokud se mi nějaká postmoderní záležitost líbí, je to proto, že je průkopnická, nikoliv proto, že je postmoderní. Ocenuji hlavně originalitu a analytickou schopnost. Takže, Jene Vaňku, jr., příště bych prosil méně spekulací a více informací.