2/2002
Fandom v datech (další)	(191)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Hvězdný bulvár

BRNO

15. prosince se u Záviše konala sýrová party s dvěma novými druhy whisky, překřtěná na místě na SyrCon.

16. prosince navštívila část trekkies dabování poslední epizody Voyageru ve studiu Drak. Transparent s nápisem „Voyager go home!“ bohužel chyběl.

21. prosince Piter pořádal tradiční VánočCon spojený s kolaudací jeho nového bytu, strategicky umístěného na dostřel od mešity. Tradice pouštění hořících svíček většinou nepředpokládá jejich umístění v nočníku a také neříká nic o tom vosku, co ho musel hostitel uklízet ze všech možných i nemožných míst.

24. prosince PeS a Pet navštívili vánoční krmení zvířátek v Zoo. V tisku pak proběhla zpráva o hojné účasti dětí. O tom, kolik jich bylo odloženo do nádrže s našimi piraněmi, tam nebylo nic.

26. prosince bylo úterý ve středu, tj. tradiční úterní klub byl z důvodů svátků přesunut na středu. Při čtvrthodinovém čekání fanů spolu s personálem na otevření restaurace jsme se dozvěděli, že G+1 letos končí. Po několika letech si tak brněnští scifisti budou muset najít novou hospodu.

2. ledna bylo opět úterý ve středu a navíc se testovala nová restaurace U růžového pantera (Pionýrská ulice naproti parku Lužánky). Premiéra dopadla dobře – Maestro je nejen potěchou pivařů, ale díky lavinovému efektu si lze užít i pouhého pohledu na něj. Velký výběr jídel a nápojů alko i nealko, jen Canada dry a šipky nám budou chybět.

3. ledna pořádal Filip Münz v kulturní kavárně Hamlet večer věnovaný 110. výročí narození J.R.R.Tolkiena a 10. výročí založení Společnosti přátel díla pana J.R.R.Tolkiena. Za účasti okolo dvaceti lidí, včetně zakladatelů, bylo přečteno několik ukázek z díla a zaznělo něco písní. K vidění bylo mnoho fanzinů Společnosti, včetně úplně prvních Palantírů i Thorinů. Mnozí přítomní (zvláště z okruhu Altaru) se pak v následné neformální diskusi domluvili na společné půlnoční návštěvě premiéry filmového Pána prstenů.

Marvin

6. ledna (neděle) dokončuji lednový IK, takhle brzy jsme ještě nevyšli. Hlasem Sirény mě láká Richard Klíčník na večírek k Pavelkovi, ale já znám svou povinnost (Vláda Jeho Veličenstva musí...). Protože jsem mu dal špatnou mailovou adresu, musel se ke mně osobně dopravit Honza Vaněk jr., aby dodal svou polovinu článku o zvěrstvech v Ramaxu 11. Našel mi pár chyb a tak jsem musel přetisknout pár stránek (ten toner je stále dražší), pak se z výstavy o Švabinském vrátila Michaela, přečetla pár článků a já musel přetisknout pár stránek (ten toner...).

7. ledna jsem ještě v RUR měl s sebou maketu Interkomu, dal jsem ji na chvíli Honzovi a našel mi pár chyb a tak jsem doma musel přetisknout pár stránek, aby to bylo symetrické, dal jsem IK ještě Michaele... mám se ještě opakovat? A má ta práce vůbec smysl? Onehdá jsem se pár fanoušků zeptal na Omon Ra (úžasný román, který jsme s velkými obětmi vydávali na pokračování), a co byste řekli, ti hajzlíci to neznali, protože nečetli.

Ale ještě k RUR. Místo Filipa se na nás mračil Jirka Pavlovský, Jana Šturmová objevila v antíku Žuravlevovou – Těndrjakova: Cestu na jednu století, navíc předchozím majitelem komentovanou (neznámý glosátor opravdu nesnášel to bolševické pokrytectví, maskované naivitou, s níž se extrapolovaly rysy budoucího sovětského člověka v éře kamunisma).

Janě Sajnerové nedalo svědomí a vnutila mi předplatné i za loňský rok, kdy měla čas si ještě své výtisky odpracovat.

8. ledna jsem ráno na BBC zaslechl, že Zemanova vláda zaplatila za napsání a vytištění propagační knihy o třinácti našich krajích (na křídě, trojjazyčně a jistě s množstvím fotografií) 18 000 000 Kč. A pak že se u nás vydáváním knih nedá slušně vydělat (zdravím české SF vydavatele :–). Stejně bych chtěl vědět, kam se ztratilo těch cca 15 melounů vývaru.

10. ledna jsem dorazil do Krakatitu jen asi o dvacet minut později, než jsem chtěl. I tak to bylo brzy, protože scifisti ještě nezabrali místa kuřákům. Přisedl jsem si k Jolaně, u vedlejšího stolu rozmlouval Franta Novotný s Rečkovými, Jana mi hned na místě předepsala prášky proti blbosti na čtvrt roku, Franta se chystal do kavárny Rybka, přes Pagiho byl spolu s Ondřejem pozván do Sauny na Primě, Tomáš „Laser“ Jirkovský, když okolo mě chvátal do Plzně, mi přátelsky vyčinil, že jsme v debatě nad Říší víl nedali prostor k vyjádření i vydavateli, Richard Klíčník k našemu stolu ještě stihl přitáhnout (svým charismatem a jediným pohledem) dvě neofanky, a pak ještě přinesl Ramax, koupil si ho, protože je tam jeho foto jen v klobouku (je tam i Honza Kantůrek, ale jen černobíle).

Já jsem přítomným propagoval knížečku Petry Procházkové a J. Štětiny „Utřete tělesné šťávy“, opravdu, zvláště první povídka s jedním zacloumá. Pak dorazil Richard Podaný, i ten měl zajímavou knihu, katalog Olšanského hřbitova z roku 1930, vypracovaný s pečlivostí bibliografie (+11. 5. 1920, na kříži mylně uvedeno 17.5...)

Pak mi začala práce, MiB mi předal seznam své produkce za rok 2001, Vlasta Talaš sponzorský dar Akademii SF, vyřídili jsme tím jedno papírování, a s Mášou, kterému jsem dodatečně potvrdil odvod do pokladny fandomu za použití chráněné značky PARCON, druhé. A pak už jsem musel jít domů vychovávat...

11. ledna se u mě v práci zastavil Richard Klíčník se scénářem nové hry Muži ve zbrani. Několik hodin převáděl polovinu původně v T602 napsaného textu do strukturované tabulky ve Wordu. Poradil jsem mu, jak zbytek dokončit během 15 minut.

12. ledna plná Mladá fronta scifistů a všichni o fantazii a fantasy. Přetiskujeme článek Viktora Janiše. Vedle něho zde vyšla esej Ivana Adamoviče, Jana Jandourka a dalších...

14. ledna snášíme první letošní IK. Sešlo se nás méně a i ti, kdo dorazili po sedmé, se už příliš nenapracovali. Odnesli to vlastně jen Richard Klíčník, Bí, Mirek Hokeš a moje maličkost.

Pak dorazil Viktor Šanc a Filip, ten mi z knihkupectví dovlekl Kdo je kdo a Ramax 12. V něm vyšla Honzova opravdu vyvedená odpověď Simoně Kučerové, která byla tak hloupá, či odvážná, že se opovážila hájit AG Šunt.

Pak už jsme se jen bavili a ukázalo se, že jsme asi banda nepolepšitelně konzervativních dinosaurů (včetně Doreen, která je v prvním semestru medicíny). Komu jinému by se mohl pro označení příslušníka dnešní živloidní (to je jen příklad ze sousedství) avantgardy líbit termín frikulín (když oni jsou tak FREE, COOL a IN).

Marvin dostal žádost o registraci nového SF klubu Rebelion z Litvínova.

16. ledna Jak jsme se minulý čtvrtek v Krakatitu dohodli, uspořádali jsme velkou výpravu na Zahradní město k Viktorovi Janišovi. Leč: Jana Rečková na poslední chvíli ochořela, RIP nemůže opustit chorobnou Helenu, Cyril Brom a Jolana také něco mají... Nakonec nás u Viktora bylo i s Hanou pět a i ta nás (jej) brzy opustila (jó doba zkoušková je doba zkoušková, jak říkával pan Huml z Macha a Šebestové). Přítomný člen redakčního kruhu IK Richard Klíčník nastínil, co nového pro nás chystá (příznivci Hawkwooda?? těšte se). Honza Vaněk jr. naznačil, které neumětele napíchne na rožeň příště, a já se snažil popohnat příspěvky do tohoto čísla. Pohovořili jsme o nové Chiangově povídce, kterou chystá Ivan Adamovič do Ikarie i se zajímavým doprovodným textem, esejí, která Ikarii dává právo nazývat se literárním SF časopisem, těšte se.

Něco tomu ale stále chybělo, nebudu už plakat za Vilmou, slevím, a řeknu, že chyběl centralizující ženský princip salónu.

17. ledna se v Krakatitu sešla pestrá skupina Klíčníkovy kočovné divadelní společnosti. Richard žhavil mobil a popoháněl opozdilce k hromadnému odchodu do zkušebny na FF. Ukázalo se, že Vlado Ríša nemůže zkoušet v tradiční SF dny Po a Čt, a tak přišel o roli trolla Navážky. Na můj návrh se Richard pokusí angažovat Vláďu Kejvala, uvidíme, zda to vezme. Na první zkoušku Mužů ve zbrani jsem se nedostal, ale zaslechl jsem veselou historku z rozdělování rolí, to když bylo v nejlepším, přihlásila se Tereza Nekovářová, zamávala řasami, upřela na Richarda pohled, že nevinnější si už neumíte představit, a pravila: „Ale říkal jsi, Richarde, že když se s tebou vyspím, tak Navážku budu hrát já.“ Chybělo jen, aby Tereza byla blondýna, a bylo by to dokonalé.

Poprvé od návratu z Indie se v Krakatitu objevila Lucka Lukačovičová, spolu s Richardem jsme z ní mámili reportáž pro IK. A ještě jedno poprvé nastalo, Peťo Pavelko přišel dřív než já. Aliatel asi vyhořel, jiné vysvětlení mě nenapadá. Pavel Weigel s Františkou Vrbenskou pořádají další SF výstavu podobnou té k Lemovským oslavám. Bude potřebovat pomoc fandomu, například artefakty z Euroconů (ceny, visačky, odznaky atd.).

19. ledna se konal ve Stodůlkách v kulturním zařízení Mlejn druhý ComXcon. Protože jeho pořadatelé asi nikdy neslyšeli o Pagiho metodice, nedověděli jste se o konání ani vy. Chtěl jsem se tam původně podívat, ale jednak to nebylo tak blízko jako minule a druhak jsem musel zajistit návrat ratolesti z lyžování.

20. ledna jsem se s Michaelou zúčastnil malého vinného večírku u Peti Pavelka. M. si prohlédla fotky z Islandu, já ochutnal pár specialit a přelétl, co Richard Klíčník chystá do IK. Vlasta Talaš si se zájmem přečetl mnou donesené články z magazínu LN o těch bláznech okolo fantasy a Krakatitu. Pak dorazil ještě Bedřich „Vinotéka“ a po něm Bedřich „Karotka“, ale to my se už zase brali k domovu.

21. ledna dodatečně propukají oslavy 50 Slávka Švachoučka. Zastavil jsem se předtím na chvíli v RUR, minul všechny, se kterými jsem se chtěl setkat, vyzvedl v 18.00 na metru Michaelu a jal se hledat čínské bistro v Obloukové ulici. Ta ulice je opravdu do zákeřného oblouku a tak jsme přišli z druhé, samozřejmě delší, strany. Naštěstí jsme potkali Pagiho a ten potvrdil náš směr, dřív než jsme to vzdali. Uvnitř nás přivítala pí Švachoučková, popřáli jsme Oslavenci a přivítali se s J. W. Procházkou (píše teď se Slávkem povídku) a redakcí Světelných roků a zároveň představiteli Ertaru (Borek vše dokumentoval videokamerou). Posadili jsme se s JWP a komentovali nově příchozí, zda jsou za scifisty nebo sportovce, Slávek je aktivní lukostřelec. Když dorazil Honza Kantůrek, zařadili jsme ho mezi koulaře. Byl chudák celý zplavený, rovněž špatně odhadl Obloukovou a zastavil ho až potok. Pak přibyl ještě Ivan Adamovič, Egon Čierny, Filip Gotfrid, Standa Čermák a Pavel Beneš. Toho jsem se vyptával, jak je daleko a kdy bude hotová jeho Encyklopedie filmových příšer. Dověděl jsem se, že se doma pustili na tenký led rozmnožování a rizikové těhotenství ho skoro o rok zdrželo. Jako asi poslední dorazil Ivo Železný, zakládá novou distribuční firmu a bylo vidět, že má za sebou pracovní den. Slávek zavzpomínal na byvší Ivova zhodnocení jeho tvorby. „Když jsem se zeptal poprvé, řekl mi: éPíšeš o tom, jak jsou na začátku chudí, pak je honička a střílení a na konci jsou zase chudí`. Na další dotaz, jak píšu, řekl již jen lakonicky: éMálo.`“

Byl to velmi příjemný dinosauří večer. Všichni jsme si libovali, že se ještě potkáváme i jinde než na pohřbech. Rozešli jsme se s tím, že zítra je KJV Pod úrovní.

22. ledna Dorazil jsem s Richardem Klíčníkem o chvíli dřív, abychom si ještě užili čerstvého vzduchu, než to rozbalí kuřáci, ale ti se celkem krotili, takže do osmé bylo vše celkem v pohodě. Až po nás se objevil Egon a Pravdovi. Jana v manželství (lze-li vůbec ještě) zkrásněla, Vašek vypadá, jak to říci, blahobytněji. Bavili jsme se o starostech pořadatele Euroconu a věru mu je nezávidím. Pomozte mu, pokud víte jak, stačí i to, když někde udělají pořadatelé chybu, tak že jim nevynadáte, ale upozorníte je na ni. Když dorazil zbytek KJV (Biedermannovi, Petr Brodský, Leo Křížek a další), pokusili jsme se Vláďu Kejvala přesvědčit o jeho životní příležitosti v roli Navážky, no nepochopil to tak a musíme sehnat někoho jiného. Dorazil sice Slávek Švachouček, který má pro roli předpoklady, ale obávám se, že by neměl dost času. Pak přibyli ještě Pagi a Jitka, Rečkovi, Viktor Šanc s Luckou a Jirka Kulhánek a začala osvětová část večera.

Přednášky byly zaměřeny na zvířata v díle Julese Vernea a na psy i mimo dílo. Nejprve proslovila svou část čekatelka Gudrun. Hojně citovala z 20 000 mil pod mořem a Tajuplného ostrova a občas docházela k originálním vyústěním „A protože byl Nautilus považován za obrovského kytovce, máme za sebou vlastně první zvíře“.

Vlasta Talaš pak hovořil o soužití člověka a psa od pravěku po současnost. Velmi užitečné pro všechny přítomné jistě bylo vyvrácení 20 nejobvyklejších pověr a omylů tradovaných o psech (pes, který štěká nekouše, pes nežere trávu, protože bude pršet, ale nejčastěji proto, že na ni má chuť, atd.)

24. ledna bylo v Krakatitu docela rušno, neboť se zde opět sešli herci před zkouškou. Než jsme vyrazili na paedagogickou fakultu, kde Richard zajistil zkušebnu, povídal jsem si s Frantou Novotným o Valhale, s Jolanou a Raven o divadle, s Jirkovskými o Cardovi, vybral jsem za pár Interkomů a už v šest jsme si odepřeli v místě dostupné požitky a vyrazili zkoušet. Pokud si pamatujete minulé obsazení, tak přibyla hlavně Hanička v roli Angui (a také jako pomocná režisérka, všichni doufají, že usměrní zkoušky do efektivnější podoby, ale neříkejte to Richardovi), Láďa Čermák jako Navážka (snad už o tom ví, na zkoušce nebyl přítomen) a pak můj mladší syn Pavel jako Poznámka pod čarou (ale to jen, když se naučí mluvit dost nahlas). Ze známých tváří připomenu ještě oba Bedřichy, Martičku, Gudrun a Keplíka, Raven, Netopejra a Katherin a samozřejmě hvězdy minulého představení Vlastu Talaše a Jolanu.

28. ledna jsme v RUR střídmě a dodatečně oslavili mé jmeniny.

Zdeněk Rampas

Pokračování příště