Interkom: Avalcon speciál, aneb speciální přivítání…

V tomto dílu svých pamětí chci připomenout, že i Kritizátor má místy dobré nápady a jako kapitální člověk umí všeho využít. I když ho za to pak nemají rádi ani v Chotěboři.

Juj, Avalcon speciál. To bylo tenkrát, když nebyl Bohemiacon a v rozvrhu akcí nám vznikla díra. Byl by to nudný předpodzim, kdybychom se pospolu vidět a společně si připít nemohli. Ale naštěstí máme toho, kterého nemají rádi. Udělal ještě jeden Avalcon v roce. Zlí jazykové se začli sázet, v kterém že roce budeme moci navštívit Avalcony čtyři, ale mně to bylo jedno. Já se těšil až hanba.

Jestli se pamatuji dobře, jel jsem tenkrát ještě vlakem. Proč to zmiňuji? Z jednoho prostého důvodu. Oni totiž v Chotěboři na nádraží mají jednu věc, o níž stojí za to promluvit, abyste z toho taky něco měli. Oni tam vozí úúúžasné rohlíčky. Ještě teplé, rozplývají se na jazyku… Jedna báseň. Tedy vybaven jimi jsem se vydal na cestu. Až ke kulturáku.

Již při dřívějších návštěvách jsem se hlavního organizátora dotazoval, kde že jsou ty slečny, které se o mě budou starat, ale on jako by byl hluchý k mým ustavičným, leč tolik podnětným dotazům. Letos mne však příjemně překvapil. Jakýmsi záhadným způsobem se mu v klubu ocitla dvě moc roztomilá stvoření, která s ním nikdy nechodila! Já vím, zní to podezřele. Šestnáct jim tenkráte bylo! Všimnul jsem si jich už u schodu! Tedy u vchodů. No, vy už budete vědět kde...

Abych pravdu přiznal, moc programů jsem tento con nenavštívil. Slečny byly daleko zábavnější. Zabavily mě dokonale. Byly dvě, já jen jeden, bylo to fajn. Ale dodnes netuším, proč mi je někteří scifisté tolik záviděli! Vždyť to byly nejhezčí slečny na celém conu a já tam byl také rozhodně nejhezčí! Tak v čem byl problém???

Ale něco jsem občas navštívit šel. Třeba R. Claviculus začal otravovat ovzduší conů všech velikostí svým ohavným hroším náboženstvím. Vydržel jsem tam tenkrát deset minut a měl toho dost. To už jsem šel raději na dabing z Hvězdného dreku, kde všem strašně smrděly nohy. A to ještě jen proto, že holky musely být na baru.

Vzpomínám si, že jsem tenkrát poprvé spal v té skvělé tělocvičně. Tenkrát ještě na ochoze. A s drekistama. Povím vám, je to pakáž. Když jsem jim chtěl vylíčit jediný díl, který jsem kdy viděl, okřikli mne, že pokud neznám jméno stávající kapitoly, vůbec se nemusím snažit. To mě pochopitelně rozlítilo a položil jsem jim zásadní otázku, na kterou mi nikdo z nich nebyl schopen relevantně odpovědět. Bodejť by jo, když ani netuší, kde má ta jejich kocábka záchody. Já se jich ale zeptal: Když je Dat dokonalá napodobenina člověka, smrdí mu nohy??? Ti chudáci pak ani neusli! Já v pohodě.

On i Kritizátor tady ale bodoval, nemýlím-li se. Byl to jeden z mála conů, kam si nepřivezl slečnu, ale moje holky měly jakousi kamarádku, taky jí bylo šestnáct, a té asi něco nasypal do pití. Zkrátka, slavil na conu třicátiny a slavil je s touto mladou slečnou. Když jsem je tak uviděl kdesi stát ruku v ruce, doskotačil jsem k nim s pajdulákem v ruce, usmál jsem se a pravil asi takto: „Vašku, ono Ti teď už vlastně táhne na čtyřicet, což?“ Jeho pohled byl skoro tak výmluvný jako pohled té slečny a její pohled byl téměř tak výmluvný jako můj úsměv. Byl to skvělý con. Pokud si vzpomínám, obě slečny, se kterými jsem trávil víkend já, se docela slušně umístily v Miss Avalcon. Byl jsem na ně tenkrát hrdý. A mimoto jsem podplatil porotu.

Za zmínku stojí chotěbořská tombola, jež je stejně kvalitní už léta. Za celou tu dobu, co tam jezdím, se totiž snad ještě nestalo, abych něco nevyhrál. Z toho by si měli vzít příklad pořadatelé ostatních conů a zařídit to tak, abych si lístky nekupoval zbytečně. Nejsem žádný Mačásek, že bych musel chodit třikrát za večer, ale svou cenu mám, takže bych měl i nějakou vždycky vyhrát. Zamyslete se nad tím!

Kdybych já si ještě na něco zajímavého vzpomněl. To by bylo fajn. Jenže já tam měl opravdu spoustu zařizování okolo, jak už jste slyšeli, takže program se prostě stíhat nedal. Ještě bych měl vzpomenout, že jsem se podíval na Mravence Z a na příliš drsné Simpsonovy. To nebylo špatný. Já už psa jed. Ale nejvíce mi tam chutnal objev toho roku – čínské nudlové polévky. Tato spása avalconských opilců mne nadchla. Díky tomu, že jsem to měl dobré u děvčat, mohl jsem si později i dojít do kuchyňky a jednu si udělat, když byl bar plný. Takže pořád. Pak už byl zase nějak podivně konec. Uteklo to bleskurychle, políbil jsem slečny na rozloučenou a rázným krokem vyrazil na nádraží. Když to stihnu, dojdu tam dřív, než scifisti vykoupí všechny teplé křupavé rohlíčky…

V příštím díle se dozvíte, pokud budete chtít, jaké to bylo s nesmrtelností na Draconu, jaký to byl starý dobrý Dracon a jak jsem na něm neměl vůbec žádnou a ani v nejmenším slečnu.