Interkom: Povodňová zpravodajství od vašeho neofana

Když jsem přijel do svého moravského městečka, všechno zrovinka začínalo. Bude stoletá voda, uklidněte se. Jojo. Stejně jako v každé slušné SF se setkalo mnoho vzácných jevů a spustilo to, o čem už všichni víte. Povodeň se dokonce zdála ohrozit můj vinný sklípek v městečku Drnholec nedaleko Mikulova. Vydal jsem se zkontrolovat jeho stav, ale byl jsem uklidněn, neboť byly evakuovány pouze dvě ulice nejblíže k hrozící Dyji. Byl jsem tím tak nadšen, že jsem s úspěchem zatopil svoje játra.

Po návratu domů jsem nadále sledoval všechna možná zpravodajství a děsil se. Za prvé mě děsily hrůzné záběry z naší domoviny, za druhé, a přiznám se, že nemenší měrou, čeština všech rádobykomentátorů. Jedna z našich redaktorek poznamenala, a já s ní směle souhlasím, že nejlépe mluvili hasiči a nejhůře tiskoví mluvčí. Tak kde to jsme, přátelé? Nejvíce mě ale znechutil objev, že voda už opadává. Hrůza! Jak může opadávat? Ze stromů budiž. Někdo by měl lidem z Novy vysvětlit, že voda opadá, nanejvýš klesá. Veselejší už je prohlášení, že Špidla s Grossem se budou snažit, aby se obyvatelé mohli co nejdříve vrátit do jejich domovů. To bude mít paní Špidlová radost…

Sledování televize mne vedlo k jedinému. Zvedl jsem telefon a zeptal se známého, jestli u nich mohu přespávat a pomáhat při odklízení škod. Můj nový pan domácí už pomáhat chodil, a proto ho můj nápad docela potěšil. Jelikož jsem četl všechny Kulhánky, byl jsem na cestu připraven docela brzy. Pevné boty, nůž a jiné nezbytné propriety pro přežití v džungli bezpráví a bezelektří.

Chrabře jsem si v tramvaji cvakl lístek, a ani po zjištění, že zbytečně, mi to nevadilo. Nevím však, jak DP Praha těch 12 Kč pomůže. Pak jsem se jel ubytovat a přivítal mě bahenní muž. Začal jsem chápat, že to bude opravdu ostré. Dalšího rána, i když 6:00 je pro slušné lidi noc, jsme vstali a odjeli na MÚ Prahy 6, kde jsem dostal průkaz povodňového dobrovolníka a místo práce – Sedlec. Byli hodní a dali mi i holínky. Pak cesta v korbě dodávky, žádný strach z policie, neboť ta, když vidí nálepku Povodňový štáb, zvesela mává a povzbuzuje k větší rychlosti.

Byli jsme na místě už asi v osm a docela dlouho trvalo, než se začalo něco organizovat. Nakonec jsem byl s několika dalšími přidělen jakémusi pánovi, který si nás odvedl do svého obydlí cca za 10 milionů. Bylo nás tam asi dvacet a mně se to přestávalo líbit. Pomalu jsme si překáželi, jak jsme horečnatě pobíhali na majitelovy rozkazy. On sám popocházel od ničeho k ničemu a povídal, jak je zdrcen. Nevím jak kdo, ale já mu to nesežral. Nepřekvapilo by mne, kdyby měl pěkně tučné konto. Proto jsem znechucen přešel o dům dál do britské školy Inside River. Tam to bylo dost hrůzné. Pomůcky a nábytek, které před dešti patřily k těm nejdražším, se válely v blátě, viditelně na odpis. Mezi tím vším však leželo mnoho věcí, které by šly zachránit. Pan správce nám vše osvětlil. V té škole platíte za rok studia vašeho mazlíka 8000 dolarů. Mimo jiné zde můžete potkat i ratolest Lenky Filipové a haranty pražské smetánky. Z Británie týden před potopou přivezli dva kamiony nových věcí, které nestihl nikdo uklidit. A rodiče odmítají možnost, že by se jejich děti dostaly do kontaktu s něčím, co mohlo třeba jen trošku kontaktovat kontaminovanou vodu. Ta byla všude. Naprosto. I na školním dvorku jsem nalezl mrtvou škebli, kterými se jinak zhuntovaný břeh Vltavy jen hemží. Takže pokud se nám něco líbí, je to naše. Jelikož jsem muzikant, zachránil jsem hudební nástroje v hodnotě asi 3000 korun. Připadal jsem si vážně divně, když jsem je nesl pryč, celé od bahna, měl jsem obavy, aby to někdo z místních neshledal rabováním. Když se ale dozvěděli, odkud všechno mám, měl jsem pocit, že bych toho měl nést víc…

Druhý den jsem pracoval v další škole. Tentokrát pro mentálně postižené. Zde to tak veselé nebylo. Když jsem tamnímu řediteli řekl, že jsme vyházeli židle, o kterých hygienik řekl, že by se i daly zachránit, byl opravdu sklíčen, že neměl možnost je odnést. Hodily by se. Zatímco první škola vše pořídí bez problémů, státní škola pro postižené vůbec netuší, jak a kdy začne fungovat.

Odpoledne jsem likvidoval podlahovou krytinu v prvním patře domečku, u kterého se místní vsázejí, zda spadne, nebo ne. Tito lidé potřebovali pomoci daleko víc než předchozí majitel. Majitelova dcera se chvílemi smála, chvílemi plakala. My, když jsme se konečně dostali na vrstvu skelné vaty, jež dům izolovala, jsme k pláči neměli také daleko. Vata držela asi pěticentimetrový sloupec vody a rodina opět měla soukromý déšť v bývalém obýváku… Hrůza. Pozitivní zpráva: Zachránili jsme na břehu 23 raků! Živého raka jsem před tím viděl asi 2x v životě. Byli vypuštěni do nedalekého potoka a prý se jim tam líbí.

Den třetí. Děvčata, která se starala o občerstvení, jela na víkend pryč, další onemocněla. Není nikdo, kdo by se postaral o nakrmení dobrovolníků. Naštěstí obsluha předchozích dnů byla opravdu velmi milá a krásná, takže jsem dostál svému jménu a důkladně jsem se s děvčaty seznámil. Proto jsem zhruba věděl, jak to fungovalo, jelikož jsem jim v odpočinkových chvilkách pomáhal. Mj. jsem už od začátku věděl, že policie ani vojáci nedostávají nic k jídlu! A taky jsem věděl, že když jdou kolem, musíme na ně volat, ať si jdou vzít jídlo. Sami by nepřišli… Začal jsem tedy zařizovat stánek. Najednou jsem byl v povodňovém štábu, byl jsem tu třetí den a „věděl jsem, co a jak.“ Zajišťoval jsem věci, co docházely, obtelefonovával koordinátory a následně vodil nové dobrovolníky tam, kde jich bylo potřeba. Odmítl jsem dát další lidi pánovi, u kterého jsem první den pracoval, a s hnusem jsem sledoval, jak se nestydí a bere si jídlo určené dobrovolníkům a další nese domů. Ani jsem mu radši nic neřekl. Prosákly zprávy, že místní hostinský chtěl poslat tři vojáky známému na výpomoc do tiskárny. Ta byla mimo zaplavenou oblast! Kdosi ukradl jednomu z vojáků mobilní telefon. Tamten člověk je tu už osm dní, ale dál dře do úmoru. Dodávka energie se opět zpozdí. Klady i zápory… Pak nás, co jsme tu déle a ještě tu zůstaneme, sebrali do aut a odvezli na infekční. Stát nás odměnil, dostali jsme injekci proti žloutence v hodnotě 1600 Kč.