Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Třeste se, bezbožní, invazní vojsko zlodějů mateřského jazyka je na postupu! Zbraně se lesknou v purpurovém slunci, víření bubnů, troubení polnice a bojovné skřeky děsivých stvůr Chaosu znějí stále blíž a blíž, výzva byla učiněna, není cesty zpět. Po nenápadných vyzvědačích v podobě počítačové hantýrky, kde mnohdy ani nebyly po ruce české ekvivalenty (pardon, chci říct protějšky – a ještě jednou pardon za pardon), po vcelku nevinném předvoji útočníků typu know-how a sexy, jež by v překladu nejspíš připomínaly neblaze proslulé klapkobřinkostroje a rozhodně už by nezněly tak libě našemu sluchu, po tom všem nyní přicházejí hlavní voje zrůdných bojovníků, kteří už nemají zapotřebí se úlisně vtírat a pokoutně plížit, kteří mohou na oslabené dušičky zaútočit morovými meči a hnilobnými střelami zcela bez zábran. Bojovníků, využívajících osvědčeného pravidla, že nevzdělaný blbec, chce-li vypadat chytře, komolí angličtinu, a pokouší-li o totéž vzdělaný blbec, obrátí se k latině. A že v tom obvykle není příliš velkých rozdílů. Nejen z toho důvodu, že angličtina značnou část své slovní zásoby právě z latiny vykradla.

       Bývaly časy, kdy jsme území, kam putuje karavana, vojenská či jakákoli jiná výprava, nazývali místo určení nebo krátce, prostě a jednoduše cíl. Tohle slovíčko je tak trochu ošidné, neb také nepochází z našeho rodného jazyka – jenže proč se hněvat na naše dobromyslné předky? Mysleli to přece dobře. Hledali docela obyčejné, snadno vyslovitelné a bez obtíží zapamatovatelné slůvko, aby nám usnadnili život, nalezli ho, nechali zdomácnět a spokojení (právem) se svým dílem se odebrali do věčných lovišť. Snad mohli být alespoň trošičku předvídavější, mohlo je napadnout, že něco tak jednoduchého, nenáročného a pro každého vidláka snadno pojatelného jako cíl záhy přestane být hodno společenské a intelektuální elity. Mohli přijít na něco maličko důmyslnějšího – ale mohli také předvídat, že i po tolika letech zůstane stále nehodnou popelkou sama čeština? Ne, nehněvejme se na ně, za cíl ani za nic jiného.

       Nu, máme tu destinaci – pojem to patřičně largózní, přiměřeně komplikovaný a užívaný už nikoli pouze vocasionálně, ale zcela běžně i mezi persónami non-intelektuálskými. Takže co s ní dál?

       Hrstka lidí snad udělá v odpovídajících kruzích odpovídající dojem, když vysloví místo jedné slabiky čtyři a ještě se jí podaří vyhnout češtině. Až začneme na cedule závodních drah místo cíl psát destinace, budeme možná potřebovat větší kus plátna a víc práce, takže si výrobci takových cedulí vydělají o pár drobných víc. Napadá vás další využití? Pokud ano, dejte mi vědět, já už asi na nic nepřijdu.

       A nyní mě prosím exkúzujte, je ývnin a já odcházím slípovat. Vritování tohohle artiklu rekvírovalo mnoho efortu a jsem rádrově egshostován…