Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Škoda, že si nemohu nekupovat víc jak jednu Ikarii.

       ***

Mám-li si vybrat mezi Faltýnkem a Jirešovou hagiodysgrafií, nebudu váhat ani vteřinu.

       A ještě: RIP mi řekl, že jedno číslo revue Labyrint bude věnováno zkoumání fenoménu utopie, jsem zvědav, jak uspějí na poli, kterému se IK věnoval po loňský ročník.

       Když jsme se naprosto zničení v neděli večer loučili, byl stůl v SF archivu, na kterém se obvykle skládá Interkom, pokryt osmnácti sloupci jednotlivých ročníků CKČ (víc jsme nestihli), z nichž některé dosahovaly výšky osmdesáci centimetrů. Teď už jen zbývá každou složku otevřít, každou povídku zkontrolovat proti seznamu, vytřídit dvojáky, opatrně sklepat, desky popsat a uložit do sklepa. Doufám, že to stihnu do Vánoc.

       Odpoledne jsem v RUR pod vlivem článku v Respektu (a také následkem chvály slovenských scifistů na Tatraconu) zakoupil Šifru mistra Leonarda (jsem zvědav, zda se k ní dostanu před důchodem), a jel pokračovat v marném boji s CKČ, která jeví snahu vyplnit všechen prostor v domě.

       Když jsou hotové, okolo 17.00 se u mě zastavuje Mirek Dvořák, přivezl z Brna Mloky. Okem profesionála zkritizoval naše doposavad odvedené dílo, škoda, že nebyl autoritativnější, on jediný si dokázal představit jak velký se bude jevit text na placce, a cca za hodinu osvěžen želivkou z mého vodovodu (pravý kohoutek pro významné návštěvy) odjel domů, abychom se zase potkali v pátek.

       Richard Klíčník v klamném domnění, že Parcon už je v suchu, se věnoval spíše Šárce a jen občas někomu připomněl, co od něho fandom očekává.

       Když jsem Vilmě ukazoval stále se ještě na stolech vršící archiv, ukázalo se, při zalistování v povídce Jorikovo dobrodružství s panem Sakhim od Inky Hanušové, že povídka je to náramně věštecká, neb v ní vystupují sestřenky Alžběta a Hedvika (tak se jmenují dvě Vilminy starší), vedlo nás to pak k úvahám, zda Karolínku, která by se podle povídky měla jmenovat Emílie či Žofie, v porodnici nevyměnili a tak podobně :-)

       Byl to první večírek, kdy jsme se, co si pamatuji, bavili také o politice (déle než pět minut :-). Snad za to mohla přítomnost Tomáše Kohla, který v sobě objevil talent politického komentátora hlavně domácí scény. Martin si s ním vyměnil dojmy nad četbou životopisu baronky Thatcherové, rozvinula se debata o novém Bushově konzervatizmu, který se vyznačuje tím, že se vše dělá jinak než dříve :-), řeč přišla i na Klausovu pravicovitost, ta mi připomněla, tuším, Havlíčka, kterého jsem aktualizoval pro naše časy a poměry: Kéž by nám Bůh z huby do rukou tu pravicovost vraziti ráčil. Nicméně přítomnost Ivana Kmínka a Honzy Vaňka jr, přes absenci Janišových, udržela konverzaci v obvyklých SF a dinosařích kolejích.

       Doma jsem zhlédl poslední díl Unesených a zjistil, že nefunguje mail, nebo alespoň server Seznam. Naštěstí anotace došly okolo 22.00 přes Atlas a já se do dvou hodin bavil sazbou.

       Do BnL se dostáváme MHD, na Českomoravské se k nám připojil Miloš Ferko, obtěžkaný nákupem v Levných knihách. Vystupujeme na náměstí a bezradně se rozhlížíme.

       Nějaký rozložitý místňák se totiž uvelebil před šipkou Parcon. Když nabereme správný směr, míjíme bandu Brňáků chystajících se ubytovat na kolejích Ivana Olbrachta. Poradili nám směr a prozradili i vzdálenost, abychom se na Gymnáziu po prezentaci dověděli, že si všechny své rance odneseme zase takřka až na místo, odkud jsme před hodinou vyšli :-)

       Ubytováni (teď už věřím, že našemu školství k trochu slušnému stavu chybí ne miliardy, ale desítky miliard) a osvěženi se znovu vydáváme na Gympl.

       Před Mimořádnou poradou ČSF jsem, vedle přivítání s desítkami přátel (po letech jsem potkal Eduarda Martina), stihnul jen Pagiho přednášku o překládání, Honzy Kantůrka povídání o komiksech a zmatené zahájení conu. O vlastní schůzi fandomu si přečtete v zápisu Jiřiny Vorlové, řekl bych, že následkem všeobecném nedostatku spánku v minulých dnech to měl Vašek Pravda letos dost ulehčené. Škoda, že jsem kvůli schůzovámí nemohl být na pořadu Chvála jazyka Heleny Šebestové a Honzy Kantůrka.

       Následovala Valná hromada Akademie SFFH, i o té si přečtete jinde a je tu jedna hodina a potřeba se konečně trochu vyspat, že nefungoval výčep jsem v pátek nezaznamenal :-)

       Sobotní dopoledne jsem strávil na bloku pořadů Fantázie a jejich autorů, Juraj Maxon, Martina Pilcerová a Ivan Aľakša vyprávěli o návštěvě u R. H. Gigera, odkud se právě vrátili, a o příštích číslech Fantázie, musel jsem kvůli tomu vynechat pořady s Barbarou Kodetovou, vyhlašování ceny Trifid, o Kantůrkovu Hellboyovi ani nemluvím, začínal skoro, když jsem ještě spal.

       Něco času jsem strávil u prodejního stolku Tritonu/Trifidu, kde prodával můj starší synek. Dobrým pitím k optimismu přivedený JWP sem přivedl Ondřeje Jireše ve snaze nalézt porozumnění nebo alespoň vyvolat dialog mezi IK a Fantasyplanet. Marně samozřejmě, jedna strana považuje za nejdůležitější počet čtenářů a druhá jakési morální zásady. Alespoň jsem poznal zarputile se tvářícího Iva Poledníka, pokud ho potkám příště (a bude mít na sobě tričko FP), třeba si ho zařadím... :-)

       Odpoledne jsem zahájil přednáškou Richarda Podaného o narážkách a odkazech, se kterými se museli vypořádat překladatelé dodatků Ligy výjimečných gentlemanů II. Pak jsem měl vlastní pořad, který se protáhl tak, že jsem zmeškal přednášku Ondreje Herce, beseda s Vojtou Čepelákem a Mílou Kinclem také měla něco do sebe.

       Pak jsem nemohl vynechat Marvinovu přednášku o filku následovanou československou premiérou indického SF velkofilmu Koi... Mil Gaya.

       A bylo tu slavnostní vyhlášení, Jarek Mostecký a Martin Koutný předvedli svůj tradiční výkon, jen snad měli zařadit ceny fandomu na závěr ceremoniálu, jak by odpovídalo gradaci, o kterou se celou dobu snažili, odpadli by jim tím i problémy se sháněním Kantůrka nebo Čierného a možná by přišel i Zachodil :-)

       Hellboye jsme s Michaelou vynechali a ušetřený čas strávili u pivního stanu v rozhovoru s Jardou Olšou jr., Mosteckými, Stasem Juhaňákem, Františkou Velinskou, Honzou Kantůrkem, Bí, a asi ne jen s nimi, spát jsme šli někdy po druhé.

       V neděli jsem improvizoval přednášku o fanzinech, mějte se mnou trpělivost, podruhé to bude lepší, pak mě Pavel Weigel zatáhl na chůzi syndikátu SAF, vedle známých tváří, které potkávám v Praze, se objevil i Eduard Martin a mnohodesítkoletý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. A pak už jsme se v pohodlí vezli s JWP až domů, Parcon 2004 je za námi.

       Ivo Marek (známější jako E. Kocourek) zase spekuloval o tom proč dostal Parcon SFK Avalon, obvykle zapojováním do podobných diskusí neztrácím čas, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Chtěl jsem vás s průběhem seznámit, ale stačil týden aby zbytečnost a malost internetového tlachání dostatečně vyvstala a mažu všechny odstavce tomu věnované. Pokud jsem ve vás vzbudil zvědavost pak (se omlouvám) zmíněné komentáře najdete za články na Sardenu věnovanými Parconu.

       Karel se projevil ve své obvyklém svérázu, aby neměl starosti s dlouhými vlasy, přišel zcela vyholený, po něm dorazila stejně upravená Katrin a jak se ukázalo, strojku neunikl ani Simon Armin. Křest proběhl neformálně, nejprve nám Karel vynadal, že zase přišli jen známí a veřejnost, až na ženskou z Mladé fronty (Alice Horáčková :-), nikde, pak pomluvil nepřítomného autora jako ultralevičáka, kterého by se nedotkl ani klackem, ale Kafku má načteného a umí z něho udělat přelomový komiks, který asi nebude pro všechny čtenáře Crewe. Nakonec se ustrnul, dal nám autorské výtisky a symbolicky pokřtěný výtisk pak barmance kavárny Cyrila Samsy, kde se celá sláva odehrávala. Následovalo promítání filmu na motivy komiksu, ale to jsme již chvátali do Krakatitu

       V přeplněném Krakatitu jsem narazil na Jeho excelenci. Do týdne se vrací do afrického exilu, který potrvá, dokud se nevymění příslušný náměstek. Při žertu o jeho blahobytném zevnějšku prozradil, že se jej jeho žena pokouší polidštit. „Udělám z tebe něco mezi Grosem a Blairem,“ pravila. Po odpovědi „Docela ti to jde, už teď jsem něco mezi Grosem a Šrekem,“ odmítala po zbytek dne komunikovat a nejnutnější vzkazy vyřizovala přes komornou.

       Peťo Pavelko začal zjišťovat zájemce na Worldcon. Na místě jsme zjistili, že si to příští rok, kdy budeme přistavovat patro k SF archivu, asi nebudeme moci dovolit. Neměl jsem moc času, ale pokud jsem to správně pochopil, tak u jednoho stolu probíhala první schůzka SFK Islington, alespoň tak soudím z přítomnosti Adély Červenkové, Ellie Velinské, Lenky Weingartové a Franty Vlasáka.

       Odpoledně jsem zamířil do Krakatitu, kde jsem měl schůzku se Sančou Fülle, přinesla mi finální verzi svého románu Strážce noci, doufám, že si jej brzy přečtete v edici Trifid. Během příjemného posezení dorazil ještě Ivan Adamovič a Honza Vaněk jr., jen ohlášený Tom Laser Jirkovský se neukázal, ale jak s oblibou říkám, když Tom řekne, že bude v Krakatitu, je tento tím pravým místem, kam se můžete jít schovat, když ho nechcete potkat. Ivan (a pak i Honza) chválil knihu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, Sanča mluvila o knize Sladká apokalypsa (neplést s jednou fantasy fanynkou), já líčil nedávný křest Proměny, prázdninovou katalogizaci CKČ, a doporučoval Sanče literaturu, se kterou by si nejlépe odpočinula po psaní románu (a nabrala sil na nový:) Ivan mi připomněl, že jsem v minulém IK opomněl jeho výtvarnou účast na velkolepé silvestrovské fresce u Evy Hauserové. To mě na jedné straně mrzí, ale zase jsem rád, že proto vím, že čte náš Hvězdný Bulvár.

       Přítomný Havran nás pozval na MiniVampCon a líčil filmové (a rodičovské úspěchy) svých krys na Parconu. Opravdu vydařený večer, v takových vidím smysl svého účinkování ve fandomu a zároveň odměnu za ně.