| | 10-11/2004 | |
Fandom v datech
(další)
|
(215)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2004
Hvězdný bulvár
Odposlechnuto
Eto kak Matrica (Je to jak Matrix).
Komentář ruské delegace sledující, jak
Honza Macháček instaluje Linux
Vysvětlivky:
Praha (nepodepsané ZR),
Brno,
jinde
9. září dopoledne s Pavlem Houserem u Stasa Juhaňáka, vzájemně se posílit při poprázdninovém rozjezdu letními vedry utlumených projektů.
Odpoledne do horka Krakatitu, Vlasta s Michelle mi ukázali pár příspěvků do soutěže o prattchetovskou fotografii, některé jsou opravdu vydařené.
Minul jsem se s Pavlem Kouckým, byl tam již déle a nechtěl ohluchnout, což já také ne, a tak jsem jen požádal Leonarda o jeho recenzi Niekedy, předal Interkomy novému klubu Islington a pozval jej do SF archivu, dostal od Laseru nového Pohla (druhý díl Gateway), promluvil s Ondřejem Holanem o práci na Kdo je kdo, dole se vyptal, zda mi Přemek Houžvička něco nenechal pod pultem (nenechal), a byl jsem rád, když jsem se dovlekl domů :-)
13. září jsem v RUR zaznamenal nový překlad Gibsonova Jak vypálit chrom. Suchánek/Návrat to zadal Rauvolfovi, což je doufám záruka když ne zcela věrného, tak alespoň pěkného a expresivního překladu. Pokud to tím neskončí, měli bychom uvažovat, zda nevyškrtnout Návrat ze seznamu lotrovských vydavatelství.
10. září bylo po delší době navštíveno jedno z posledních menších kin, v Lucerně dávali Lupiče paní domácí. Měli trochu příliš líné tempo, ale zase gang byl pěkná sbírka týpků a nakonec se to docela hezky rozběhlo.
11. září jsme šli na Riddick: Kronika temna. Původně jsme byli domluveni už na pondělí, ale nějaký hňup, navíc důsledný, nahlásil do obou multiplexů bombu, tak jsme museli vzít za vděk sobotou a slevami od Jirky Brenera. Kdyby se vypustila ta monumentální část se Smrtivládci a rozvinula se ta část na vězeňské planetě, která stejně tvořila tu zajímavější třetinu filmu, tak to mohl být zajímavý a nepředražený pokračovatel Černočerné tmy.
Marvin
13. září jsem vytkl Martinu Koutnému uveřejnění kompletních výsledků CKČ na FantasyPlanet. OJ jako vždy vzal zaslaný soubor a bez jakékoli úpravy jej vrhl na stránku. V náhodném čtenáři by taková prezentace mohla zanechat dojem, že celá CKČ je dělána se stejným nezájmem a je (jak to nazvat) stejně ušmudlaná. Tady je někde ten rozdíl mezi profesionalitou (či snahou o ní) a jenom oháněním se tímto pojmem. Ono se stačí podívat na Pagiho Sarden hemžící se tabulkami, aby byl text oku čtenáře srozumitelnější a četba méně namáhavá.
16. září jen na skok do Krakatitu, Vlado Ríša urgoval SuperMaxiMloka a pak s JVjr. do hospůdky U Kazdů na kus řeči s Pavlem Houserem a Jirkou T. Pelechem. Téma večera: jakou silou udeří moucha do čela motocyklistu jedoucího rychlostí 80 km/h?
18. a 19. září trávíme víkend na chatě u Katrin a Netopejra na Sázavě. Cesta Posázavským pacifikem proběhla celkem bez nehod (průvodčí nás nevysadil, ač náš lístek neodpovídal všem drážním nařízením), i když tak docela nechápu legendu o přírodních krásách viděných z jeho oken. Asi ji vytvářejí extrémně vyhladovělí Pražáci se zeleným deficitem. V údolí Sázavy u chat či srubu Netopejra a Zdeňka Rosenbauma to ovšem krásné bylo. Asi (či hlavně) proto, že jde o místo nedostupné jinak než pěšky či za větší vody loďkou. V podvečer jsme provozovali případný zoologický experiment. Vrhají se netopýři po kolmo vzhůru hozeném tenisáku, jak praví místní legenda? Vrhají, zjistil Karel, když dostal tenisákem a netopýr mu proletěl kousek od obličeje. Další zoologický poznatek dne či spíše noci bylo, že Eda chrápe hůř než Egon (ale ne tak strašně jako Šimon). Jak já se těšil, že se třeba rozpláče Simon a Edu vzbudí, ale během noci ani nekníkl, mimiňák nepřející :-)
18. září se konal v Lužánkách turnaj v pétanque O pohár barona Trencka. Nakonec jsme dali dohromady jednu trojku a A+A taky sehnali spoluhráčku. Naše trojka nepostoupila ze základní skupiny, ale pěkně jsme si zahráli a na turnaj B se nám už nechtělo zůstávat.
19. září bylo datum 3. ročníku Pochodu k budoucí rozhledně V. Menšíka na Hlíně u Ivančic. Loni nám tento podnik nějak utekl (a to jsme ho vedli v patrnosti), letos se nás díky Pavlovi Mikuláštíkovi s dětmi sešlo na srazu osm. Samotná akce byla trochu zklamáním, oproti prvnímu ročníku žádné klobásky ani vysokozdvižná plošina, jen projevy vysvětlující, proč ještě nic nestojí, a dřevěné kolíky zatlučené v místě budoucích základů. Ale počasí bylo hezké, procházka příjemná, ještě tam byl turistický kvíz a měření tlaku a tuku (někteří zjistili, že jsou vlastně docela hubení). Dospělá část pak výlet zakončila v koktejl baru.
20. září dávali v multiplexu Já, robot. Když se divák moc nesoustředil na volné vazby na I. Asimova, tak si užil solidní a dobře natočený akční sci-fi thriller.
Marvin
21. září svolal Pagi do Krakatitu poradu o míře angažovanosti Rady fandomu při organizaci programu Parconu. Probírala se asi dva roky stará myšlenka Vaška Fořtíka, aby si Fandom pořádal Parcon sám.
24. září uspořádal Honza Vaněk jr. večírek na rozloučenou se svobodou Viktora Janiše. Vždyť to znáte, striptérky vyskakující z dortu a tak. Samozřejmě jsme si tento fádní program upravili po našem…, nešlo o dort, ale o Honzovy oblíbené zlevněné záviny a místo lepých děv odevšad vyskakovaly překladatelské historky. Tentokrát i z japonského prostředí, Honza Adamčák dokončuje překlad povídky o svatém ovčím muži… To vše doplněné vybranými víny a vybranou literaturou.
25. září slavil Robo „Doc“ narozeniny, a tak uspořádal Docon. Piškotka naše poznámky, že je hostitelka, vzala vážně a tak nás na přivítanou čekal dort a po něm ještě pečená kachna. Pití bylo hlavně ve znamení vín, občerstvení tvořila klasická kombinace sýrů, uzenin, chipsů a nakládané zeleniny. Kolektivním darem byla dvanáctiletá single malt Glenfarclas. Z individuálních darů byl hvězdou večera Spider-man – plastiková figurka s ohebným pasem a koncem končetin pokrytým lepivou hmotou – jeho akrobatické sestupy po rámu dveří bavily celé osazenstvo. Taky dostal od vydavatele Milese jeden z prvních exemplářů ročenky našich akcí Krach, která pak šla z ruky do ruky (není nad osvěžení některých vydařených akcí a vypečených fotek). Byla to příjemná pohodová akce, jen jsme zjistili, že v říjnu nikdo nic neslaví, ale s tím si nějak poradíme.
28. září bylo využito úterní volno a přebytky z Doconu a tak jsme se u Pet sešli odpoledne před klubem na deskové hry: Trans America a rozšířené Carcassone. Zatímco první hře prakticky kraloval Amis, u druhé se vítězové vcelku střídali. Popíjela se vína a nakonec jsme se i přesunuli do hospody na klub.
Marvin
28. září jsem objevil ztracený ročník 1993 a inventura archivu CKČ získala radostnější atmosféru. Ach ta touha sběratelů po kompletnosti a dokonalosti vůbec. Nicméně spousta povídek z jiných ročníků je ještě nezvěstná, seznam uveřejním co nevidět.
29 . září vyšel nový Interkom, na poslední chvíli jsem doplnil adresy porotců CKČ o PSČ a zajistil jeho odvoz do zásilkové firmy. Dvojčíslo věnované CKČ vyšlo v nákladu skoro pěti set kusů a to bych už asi neunesl.
Islington v SF muzeu
30. září jsem si v Krakatitu vyzvedl členy SF klubu Islington, abych je provedl po SF archivu a redakci Interkomu. Smutnou shodou okolností byl zrovna v Praze Jarek Mostecký, ale stihli jsme se jen pozdravit. Bylo velmi zajímavé a svým způsobem povzbudivé konfrontovat generační zkušenost s členy nového klubu: Adélou Červenkovou, Lenkou Weingartovou, Ellie Velinskou a Frantou Vlasákem. Překvapilo mě, když Adéla (mimochodem stejně jako ostatní členové klubu sečtělejší, než si o čtenářích Fantasy a Star Treku obvykle myslíme) znala třeba Evu Hauserovou jako feministickou spisovatelku a nevěděla skoro nic o jejím mnohaletém angažmá ve fandomu a Ikarii. Nebo porovnat zcela jiné sledování 2001: Vesmírné odysey. Já to chtě nechtě konfrontoval se zážitkem před třiceti roky, tuším že Adéla to naopak viděla poprvé…
1. října nás Inka Hanušová pozvala do Kulturního centra Novodvorská na vernisáž své výstavy Vnitřní zrcadlení. Výstavu uvedl mroži podobný ředitel centra a o hudební vložku se postaral Ondra Pastrňák (syn Vládi P. z Villoida).
Obrázky jsou povýtce depresivní, Inka má asi čtyři paralelní zaměstnání, v nichž pomáhá lidem, kteří jsou na tom psychicky hůře, než je ve společnosti (i fandomu) běžné. Malování je asi způsob, jak pomáhá sama sobě.
Půjdete-li se tam (nebo do Faustova domu, kde výstava pokračuje) podívat, vzpomeňte si u obrázku Zlámané kosti, že si Inka ráno před výstavou zlomila žebro (už zase) a při zavěšování obrázků zažívala doslovná tvůrčí, potažmo aranžérská muka.
Po návratu jsem v poště našel nové vydání fanzinu Marduk vydávaného Annou Šochovou a Libuší Čermákovou. Dík, děvčata, jen tak dál a častěji (šlo o číslo 1/2004 :-).
2. října jsem se nechal vytáhnout na vlastivědnou procházku do Mekky českého konstruktivismu – do vilové kolonie Baba. Pořádal ji Zdeněk Lukeš (rád poslouchám jeho fejetony na BBC), který byl asi sám překvapen velkým zájmem o krychlové bílé baráky s pásovými okny. Nejspíše pěkné podzimní počasí, možná letos poslední, přilákalo snad šedesátihlavý dav zájemců o pražskou architekturu, pamětníků, venčilů, rodičů s dětmi a ošklivých děvčat. Na startovní čáře U Matěje jsem byl trochu překvapen nepřítomností známých tváří, scifisté se přeci zajímají o vše, ale pak jsem se pozdravil s panem Šírem z KJV, ptal se mě, zda již Egon našel náhradu za Žito, a na konci procházky u zříceniny nad Vltavou s výhledem na Zoo a čističku se ke mně přihlásil jeden fan ještě z Villoida, z doby, Ferdy Šediváka a Martina Klímy. Těch dvacet let se na nás obou podepsalo, on mě ale poznal, já se mohl jen dohadovat, že to byl Standa Jelen (+ 40 kg :-).
Zdeněk Lukeš architekturou žije a v jeho podání se mění v působivý příběh lidských osudů. Jména jako Josef Gočár, Pavel Janák, František Zelenka či Hana Kučerová-Záveská pro mě získala lidský rozměr.
2. října vrcholil Brněnský pohár v pétanque. Le Dimanche Maussade hráli baráž o postup do první ligy, zatímco pánské Pochmurné koule hrály doplňkový Ligový pohár určený pro ty, co už mají postup, umístění či sestup jasné. Děvčata nakonec skončila třetí (rozhodovalo jen skóre) a zůstala tak v druhé lize. Pochmurné koule tradičně prohrály se silnějším soupeřem hned první vyřazovací zápas, na jejich sestup to stejně nemá vliv. Takže pokud se zúčastníme i dalšího ročníku, tak po roce zase nebudou hrát oba klubové týmy ve stejné lize.
Marvin
4. října se nás v RUR sešlo jen pár, ale zase Honza Vaněk jr. přišel asi po půl roce včas, tak se to trochu vyrovnalo. Filip už na něj čekal, celý den dostával od zákazníků zprávy, jak se Honza opřel do jeho recenze Archiváře. Pak se ale ukázalo, že jen popisoval znechucení svého otce, který vůbec nepochopil Filipův pokus ozvláštnit report o sbírce, jejíž jednotlivé povídky všichni čtenáři Ikarie již znají.
4. října jsme se vydali do Vesnice. Tedy do multiplexu na stejnojmenný film.
Upoutávky pěkně klamaly tělem, bylo to o něčem jiném než se snažily předstírat, výsledek byl originální s několika výbornými místy a celkem průměrnou pointou.
Marvin
7. října jsem se zastavil v Krakatitu, původně jen na chvíli, bych promluvil s přítomnými členy Islingtonu a s Frantou Novotným o svatebním daru pro Janišovy, mou nejlepší snahou bylo dorazit do klubu Fraktál na pařbu s Tomem Němcem, Martinem Šustem a JWP, ze které se pak vyklubalo setkání redakce Pevnosti a překvapení večera, když Petra Neomillnerová a Karel Kadlec přinesli ukázat svoje mimčo. Protože ale většina výše zmíněných seděla v Krakatitu, takže když jsme konečně dorazili na Letnou, už tam byl A. „Kryštof“ Kudláč s přítelkyní Markétou. Ačkoli to měl nejblíže, jeho firma sídlí ve vedlejší ulici, jako jeden z posledních dorazil JWP, tuším, že učil DES novému DPH. Vlastně ještě po něm dorazil Filip Gotfrid s Jitkou, začínám tušit, proč si tuhle Bí kupovala mačetu…
Když Markéta odešla a již trochu rozveselený JWP se dověděl, o koho šlo, pravil, že Kryštofovi každý může závidět tak krásnou ženu. Na Kryštofovo spokojené „Samozřejmě“, JWP odtušil: „Jen mi není jasné, že si něco začala s takovým hybridem, jako seš ty!“
Nejdřív jsem klábosil s Martinem Šustem a Tomem Němcem a pak s Filipem o vhodném podniku pro KJV. Něco málo šla řeč i o Pevnosti, kterou Tom rozdával přicházejícím spolupracovníkům.
Bohužel pro hladové žaludky většiny přítomných ve Fraktálu zrovna nevařili, a tak se všichni až na mě a Kryštofa přesunuli do Nové legendy. Najednou bylo možné u stolu slyšet jeden druhého, a tak jsme mluvili o současné české SF asi do 23.00, než se mobily Toma Němce a Ondřeje Jireše pobízený Kryštof vydal za zbytkem rozjuchané společnosti a já domů.
Svatební uragán pokračuje
9. října jsme se ve velkém počtu shromáždili před kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie, bychom byli přítomni svatbě Hanky Musilové a Viktora Janiše. Já s Michaelou jsme přišli v doprovodu takřka místňáků Franty Novotného a Lindy Kosatíkové. Richard Klíčník, připomínající, že budoucí manžele seznámil na památném večírku u Honzy Vaňka jr., nás na dálku obeznamoval s rodinnými poměry většiny přítomných a jejich vztahem ke klanu Klíčníků, pocházejí totiž s Hanou z jedné vísky. Dorazil i Honza „Bidlo“ Adamčák a odněkud z Jižního města našel cestu i již zmíněný Honza Vaněk. Z dalších známých osobností byl k nahlédnutí šéf BB Artu Buchal, překladatel Miroslav Jindra, Miloš Urban a Marie Kantůrková. A málem bych zapomněl na ženichova svědka a předčitatele svatých textů Jana Jandourka.
11. října jsem v Krakatitu absolvoval schůzku osmičlenného grémia pro výběr antologie z povídek roků 90 až 95. Přišla ještě Ivana Kuglerová a Ondřej Jireš :-), ale ostatní měli omluvenku. Ondřej právě četl Kmínkovu Ústřední kancelář vesmíru a byl nadšen. Mě zase potěšilo, že pozná kvalitu, když ji má před sebou. Probírali jsme možné situace ve výběru do druhého kola a mechanismus definitivní redakce. Ondřej to má docela promyšlené, na druhou stranu jsou tu i aktuálnější problémy, jako je nemožnost učíst vše do původního termínu (tak jsme jej o měsíc posunuli :-).
Pak se místo snášení IK, které teď probíhá strojově, konalo u mě v redakci všeobecné plkání jen mírně zpestřené prací na Kdo je kdo. Filip s Jitkou dorazili později, byli pro KJV testovat restauraci Na dně (vybíráme si pěkné podniky, vzpomněla si Jolana na karlínský podnik Pod úrovní), aby se snad zase obnovily tak příjemné úterky. Přišla i Tiri, od Parconu není úplně OK, ale snad jsme na ni měli léčebný účinek, přes převážně japonská a mangistická témata, kterými nás zásoboval Bidlo, dověděli jsme se toho spoustu, mnozí asi víc, než by si přáli :-).
14. října probíhal v Krakatitu křest čtvrtého svazku příběhů Jakuba Vandrovce. Pagi to fotografoval, Silver v úžasném tričku Vandrovcovy legie křtil, odlivky 105% vodky se zajídaly špekem, škoda, že se na mě nedostalo, zakecal jsem se dole s Netopejrem :-)
Pak jsem dal řeč s Kryštofem Kudláčem a Ondřejem Jirešem, tomu jsem alespoň dodatečně vynadal za stránku s výsledky CKČ (ale znáte mě, s veškerým presidentským taktem – jeden (š)moula to pošle a druhý vyvěsí :-). Potom přišel Richard Podaný obtěžkaný autoráky od BB Artu a tak jsem k Vandrovcovi dostal ještě Top TEN II a úžasnou věcičku, kterou vydal Talpress, sbírku pozoruhodného humoru Hlavou mi proletělo páčidlo od Riche Halla.
Když už jsem se chystal utéci, potkal jsem u schodů Honzu Vaňka jr. a Marvina, který v Praze trpí na nějakém šíleném školení. Zakecali jsme se a tak jsem nakonec odcházel s RIP, se kterým jsem se již před hodinou rozloučil. U metra na nás vybafl s šíleným zařváním AŤ ŽIJE SF mladík, kterého jsem hned neidentifikoval, jen jsem věděl, že to není JWP, o kterém jediném vím, že by toho byl schopen. Když se kolečka utlumená pobytem v hlučném a beskyslíkovém Krakouši trochu roztočila, došlo mi, že je to Marek Dobeš. Pozval mě na jakousi promítací slávu do Rock Kafé, pokusím se tam dorazit.
O poradě příště
15. října odjíždíme s Jiřinou Vorlovou, Honzou Macháčkem a Pagim na Podzimní poradu SF klubů do Březové nad Svitavou. V penzionu Pohoda bylo pohodově, měli jsme jej pro sebe, Franta Monhart se o nás obětavě staral, škoda, že nejspíše následkem častého stěhování místa porady v posledních letech nenašli zástupci mnoha novějších klubů odvahu vyslat své zástupce. O to větší dík Honzovi Adamčákovi, který dopravil Silvera a zástupkyně Syndriku a Islingtonu.
O poradě samé více příště, až budu mít zápis a třeba i reportáž nějakého méně unaveného účastníka :-).
18. října se v RUR objevila Eva „007“ H., nejdřív jsem ji ani nepoznal, četla si v koutku a považoval jsem ji za jednu z příležitostných Filipových přítelkyň :-). Až když ustala v četbě a vyčetla nám, že ji nikdo nevítá po několikaměsíční absenci, došlo mi, o koho jde a že její nová podoba nejspíš souvisí s jejím novým utajovaným povoláním.
18. října jsme šli na další počítačový animák - Příběh žraloka. Celkově jsem docela zklamán, výsledek byl značně průměrný a rutinní. Možná by si tvůrci měli uvědomit, že místo ohromováním dalším technologickým pokrokem v osvětlení scén a podobně, by stálo za to vrátit se k dobrým příběhům, nejlépe prošpikovaným gagy a odkazy. Tady s nimi šetřili jak se šafránem.
22. října se u nás konal, nevím již kolikátý, VUMScon, setkání prapůvodních členů a přátel SF klubu BC ještě z VÚMS ve Vokovicích. Sešlo se nás ale jen pár, navíc Petr Hanuš utrpěl nějaké podzimní ochoření a Tošiko Hraničková si uchovala japonskou pracovitost i v českém prostředí a jen zřídka si najde čas na naše sedánky. Asi také dohání ztracený čas za roky, kdy ji bolševik řadu let nenechal dělat nic, nač by měla kvalifikaci. Že by přišel věčně přepracovaný LSD jsme ani moc nepočítali :-)
23. října jsem ráno absolvoval s Michaelou procházku po zahradách Pražského hradu s výkladem Zdeňka Lukeše a pak jsme navečer ještě ne zcela vzpamatovaní (alespoň já určitě) vyrazili na první večírek v novém bytě u Janišových.
Ale o tom až příště, Marvin mi právě poslal další dění v Brně a celá sazba se mi posunula :-)
Pokračování příště
