Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

14. listopadu jsem na Miniconu dostal poslední předplatné na rok 1998 a první na 1999.

21. listopadu probíhá v Krakatitu Burza SF a fantasy.

23. listopadu jsme uklízeli v SF archivu, aby mohl být v nějaké krásnější budoucnosti opět nazýván SF muzeem. Michael Bronec, Cyril Brom a Honzové Vaněk a Macháček zkompletovali cca posledních pět ročníků CKČ.

       Asi po devíti letech se zase ukázal Longin A. Wdowiak a přímo u zdroje hledal informace pro film o ženách a dívkách ve SF a fandomu. Všichni jsme mu jeho balící metodu mohli jen tiše závidět.

25. listopadu se konala oslava „stého“ čísla Ikarie.

Promiňte mi mé obsedantní jedovatosti na adresu Ikarie, ale zastavil jsem se tam a potkal spoustu znamých jmen. Vzpomněl jsem si přitom, jak nedávno Ondřej Neff hovořil o porevoluční SF organizaci SAF (Syndikát autorů fantastiky) a zabonmotil si slovy: „ten (SAF) je dnes mrtvější než Akademie SF“, (parafrazuji) a opíral se přitom nonšalantně o imaginární hrobnickou lopatu.

       Kdyby v Ikarii jen trochu pohnuli zadky a požádali houfy svých spolupracovníků o práci pro Akademii SF, asi by se většina dnešních výtek na jeji adresu (dokonce od lidí z Ikarie) vůbec neobjevila, a pokud by i ano, tak bych v případě kritiky právě z Ikarie neviděl rudě.

26. listopadu jsem si v Ikarii číslo 12 přečetl, že včerejší oslava proběhla výborně a ke spokojenosti všech zúčastněných (tomu říkám krátká uzávěrka). Určitě (ta oslava) zafungovala alespoň jako zahřívací kolo před RUR u Klímových, kde se vedle tvrdého jádra objevili Richard Podaný se svou ženou Helenou, Jolana a Peter Pavelko.

29. listopadu propukl tuším již 14. ertologický kongres skupiny fanoušků okolo Dany a Borka Čápových (pamětníkům se teď vybavují Světelné roku). Zahlédl jsem ale i staré struktury Slávka Švachoučka, Vládi Widtmana, Standy Čermáka povětšinou sympaticky doprovázené mladou generací.

30. listopadu jsme kompletovali minulý Interkom (IK 12/98). Protože jsem si ve čtvrtek na ikarijské slávě nevzpomněl, že na mě v Krakatitu čeká BrnoCOM, požádal jsem pro jistotu hned několik fanů, aby jej v pondělí přinesli. Já sám jsem se pokoušel jistit věc ještě telefonicky, leč v Krakatitu Společnost proti telefonování zrovna změnila čísla. Pravděpodobně nevhodně voleným dotazem typu: „Máte tu ještě BrnoCOM, nebo ho již někdo odnesl“ si poslové Interkomu přivodili odpověď typu: „Někdo to již odnesl, protože tu nic není.“

       Načež postupně všichni odešli a BrnoCOM zůstal v úschově baru v prvním patře.

Ještě k tomu SPT: Když jsem onehdá volal do přečíslované Bratislavy, inteligentní záznamník mi řekl nové číslo volaného a v případě neveřejného čísla mi vysvětlil, že mi ho nemůže dát kvůli přání majitele! (Takhle funguje telefon v zemi, kde nechávají Mečiara volně pobíhat po ulicích, jak asi teprve v opravdu civilizovaných krajích, pěkně nám to Dyba zavařil, žijeme v telefonním středověku.)

2. prosince navštívil jsem MUDr. Janu Rečkovou v jejím občanském zaměstnání (neurologie na Bulovce). Po opakovaném přeměření na EEG lékařská věda zjistila, že můj mozek dál pracuje poněkud mimo tabulky určené pro běžnou populaci a medikamentózní léčba (prášky, které mi např. na poradě dávaly tak zabrat) se nijak neprojevuje. O tom, že mám v hlavě něco výjimečného, jsem nikdy nepochyboval a pokusy léčit to místo obdivovat se tomu mi vždy připadaly poněkud pošetilé. Takže hned po odvykací kůře mě tu máte (na konci prosince) takového, na jakého jste zvyklí.

       Přátelé, radujte se, vy nejmenovaní ostatní...

3. prosince jsem se konečně dostal do Krakatitu a vyzvedl BrnoCOM. Inu, jak říká Peggy Bundová, co si člověk neudělá sám...

       Nahoře v baru bylo jen pár lidí, povídali si tak, že každý mohl slyšet každého a dokonce mu rozumět. (Nevím, čím to bylo, snad že se blíží Vánoce, nebo jestli ten pravý kravál začíná až okolo šesté, kdy se tam obvykle zastavuji...? To je tam onen z hospod známý šum, pro který dobře neslyšíte svého souseda, a aby on slyšel vás, tak musíte řvát, čímž všudypřítomný hluk dále reprodukujete.) Mohlo mi to utrhnout srdce, když jsem z Krakatitu musel ještě před pátou odkvačit. Šel jsem si na přírodovědu poslechnout přednášku Petera Sýkory o infanticidě. (Fenomén zabíjení dětí musí zajímat každého, kdo alespoň jedno má.)

4. prosince odjíždím s Michaelou na Dracon. Ve stejném autobusu je i Martin Češpivo a MiB. Ještě před Grandem jsme se rozloučili a pak už jsem Martina nikdy neviděl, doufám, že nezabloudil v brněnské hromadné dopravě a jen si užíval Draconu jinde než já.

5. prosince Dracon: O programu a přednáškách se doufám dovíte jinde, já jen připomenu mých 10 minut slávy, když jsem podepisoval knihovničku Vakukoku č. 51 se svými povídkami z doby, kdy byl fandom ještě mladý.

6. prosince propuká pochmurná neděle. Loučení s přáteli a návrat do devastovaných domovů.

7. prosince jsem dorazil do práce a našel plný mail. Pokud jste měli problémy něco mi poslat, doufám, že alespoň na čas skončily.

14. prosince jsme rozesílali ročenku Základnu 8 a zároveň Ročenku Akademie SF (za roky 95, 96, 97). Kdo nedostal a má zájem, může se obrátit na Michaela Bronce.

17. prosince jsem se zastavil v Krakatitu, abych předal Ročenky přítomným Akademikům. Vlasta Talaš mi při té příležitosti věnoval do SF archivu materiály z Euroconu 1995. Pak jsme měli večírek RUR u Klímů, shodou okolností se nás sešlo méně a ještě o půlnoci zbyla spousta dobrot. To neříkám proto, aby ti to ,Honzo, bylo líto...

18. prosince volal Bob Svoboda, popíchnutý dopisy čtenářů, aby to s magazinem nebalili. Dohodli jsme se na výzvě ke čtenářům. Přátelé, nedejte F&SF zahynout.

26. prosince si připomeneme dvacáté výročí smrti Ludvíka Součka.

       

14. 11. Na Miniconu mi Pepa Vašát předává druhé korektury knihovničky Vakukoku č. 51, ve které naleznete mou starší povídkovou tvorbu.

16. 11. udělala Michaela korektury.

17. 11. jsem zjistil, že neznám Skrblíkovu adresu (později se dovídám, že je na každé knihovničce, leč na mé korektuře ještě nebyla a tak mě to nenapadlo).

Protože jsem byl v rachotě, poslal jsem SOS po e-mailu, leč Šumperk byl ten týden offline.

19. 11. volám Jolaně a dovídám se, že v pátek jede s Dárečkem slavit Skrblíkovy narozeniny (Skrblíku, dodatečně blahopřeju).

20. 11. v 15:30 indiánským během dosáhnu knihkupectví v Čáslavské, kde pracuje Jolanin bratr Ladislav (řidič výpravy do Šumperka). Potkávám zde Dárečka, kterému svěřuji vzácné tiskoviny.

20. 11. v 19:30 volá Dáreček, že Ladislav ochořel a pokusí se dosáhnout Šumperka vlakem, leč dalším telefonátem se domlouváme, že nikam nepojede a pokusí se mi vrátit mé veledílo na burze v Krakatitu druhý den.

21. 11. se mi nedaří navštívit výšezmíněnou burzu.

23. 11. jsem získal spojení na Pepu Vašáta a dověděl jsem se, že

A) Ikarie slaví ve středu 25. 11. v Krakatitu své 102. číslo,

B) Pepa tam bude s Jarkem Mosteckým.

25. 11. Ráno jsem opět doběhl do Čáslavské, kde se mi po chvíli podařilo nalézt obálku. Odpočítávám hodiny, kdy se vypravím do Krakatitu, snad tentokrát zvítězím nad silami CHAOSU a korektury se vydají na dalekou cestu do Š.