Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Třetím příspěvkem končí letošní obžalovací spisy Koniáše. Připomenu názvy znetvořených knih a jejich prznitele. Pod opus Vypálit chrom se se podepsala Šárka Bartesová, pod Endymion Ivo Reitmayer, ale i v takové konkurenci nakonec dokázal svou Zběsilou jízdou zvítězit Ivo Pospíšil.

       Z Fantázie dnes přebíráme hlavně recenze nejnovější české produkce a nerecenzované novinky. Zajímavý je příspěvěk Štefana Konkola o u nás zcela neznámých alternativních dějinách Slovenska.

V článku Dýka do chrbta... v minulém čísle byla zaměněna osoba tiskového mluvčího a managera fandomu. Oběma se hluboce omlouváme, na celkové pravdivosti článku se však nic nemění.

       V Ikarii 8/99 ve Fandománii a v Neviditelném psu je chybně uveden vítěz Akademie SF v kategorii povídka, je jím samozřejmě Štěpán Kopřiva s prací Dutý plamen. Zatím se nepodařilo zjistit, kde vzala zmíněná dezinformace počátek.

       

Monolith 3/99 je v tuto chvíli asi nejaktuálnějším Fanzinem. Už 29. 7. přinesl reportáže z Parconu 99, Tatraconu a Zeměplochaconu a Slunovratu u Čermákovcov. Zajímavá je i reportáž o koncertu Mike Oldfielda v Praze.

       Ikarie 8/99 Že jsem byl fyzicky odtržen od přístupu na síť, ještě neznamená, že se vzdám přispívání do konference - zvláště ne, když jde o tak oblíbený a tradiční námět jako čerstvě vyšlá Ikarie.

       Když kulminovalo poslední kolo diskuse, vyjádřil Ivan rozmrzelé přání, abychom místo počítání chyb a typografických zvěrstev raději debatovali o povídkách samotných. Tedy prosím:

       Dospěl jsem k nezvratnému (i když jako zainteresovaný člověk, který to objevil a prosadil k vydání, asi nemohu říci nestrannému) soudu, že Sny o impériu (Impériu? hrome...) od Iana McDonalda v srpnovém čísle Ikarie je nejlepší povídka tohoto ročníku (lituji, Viktore). Ostatně, je to taky jedna z nejlepších povídek jednoho z nejlepších moderních autorů SF. Mezi jiným jednou provždy vykazuje do patřičných mezí tu absurdní Kosatíkovu tezi o sci-fi jako thanatofobním žánru. Naopak není o ničem jiném, než že smrt existuje a je v každém okamžiku s námi, ať ji čekáme sebeméně a bez ohledu na to, jak moc se před tím snažíme zavírat oči. O ztrátě, bolesti a ceně, kterou je nutno zaplatit za katarzi. Také ovšem o tom, že McDonald není jenom velký lyrik a skvělý stylista, který zná váhu slov, ale i mimořádný mimetický talent, takže si s až obžernou lehkostí vystřihne scénu v jakémkoli idiomu, jaký uzná za potřebný - a o tom, že idiom h(H)vězdných válek je travestovatelný snadněji, než jsme se kdy báli připustit. A chcete-li, i o tom, jak politováníhodní v tom každoměsíčním čekání na svou dávku sci-fi, hlavně aby byla co nejtvrdší, vlastně jsme.

       Zkrátka a dobře: pokud si ceníte můj názor na víc než pětadvacet korun, možná byste protentokrát mohli udělat výjimku a Ikarii si pořídit. (Ilustrace J. P. Krásného na požádání přelepím zaručeně neprůhledným papírem.)

Ještě k Interkomu na internetu. Poprvé jsem zabrouzdal do starých ročníků a prošel si i tématické rozdělení článků. Je to bezva. Nejpříjemnější se mi zdá rozdělení podle autorů, ten hypertext má přece jen něco do sebe.

       Například jsem objevil, že jsem kdysi napsal recenzi a už si to ani nepamatuji. Mám jednu připomínku, vypadl ti křížový odkaz na můj druhý cestopis, zřejmě protože je podepsaný pouze inicialami M.G.

       Zahloubávám se trochu do historie, tak jdu proti proudu času a čtu články Franty Novotného a dalších. Ještě jednou chválím!

Ahoj Martine, provedl jsem drobnou opravu, už se můžeš podepisovat i M. G. a s příštím IK, kdy vyměním všechny změněné rejstříky, bude vše napraveno.

       Jen více takových upozornění.