6-7/2002
Fandom v datech (další)	(195)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Hvězdný bulvár

2. května se odehrál první zápas modré skupiny Brněnského poháru v petanque. Naše mužstvo „Pochmurné koule“ rozmetlo „Moscow trust“ 3:0, naše „ženstvo“ „Le Dimanche Maussade“ vyprovodilo silný tým „Špinavá záda“ 2:1.

8. května byl po necelém roce příprav (první pokus, plánovaný na loňský červenec, se kvůli dešti neuskutečnil) zrealizován přechod Pálavy bez použití kyslíku – PálavaQuest 2002. Turistika byla spojena s oslavou PeSových narozenin – na Dívčím hradě se podával dort a rozlévala kofola. Plán cesty (obsahující i GPS souřadnice) byl operativně upraven na míru kondice účastníků.

9. května přes zdravotní následky nezodpovědného předávkování se sluncem, čerstvým vzduchem a pohybem na vlastních nohou z předchozího dne, skončily oba zápasy v petanque modré skupiny výhrou fanů. „Le Dimanche Maussade“ získalo navíc nového schopného hráče – Roberta Spoustu.

12. května se nezávazný zápas v petanque poněkud zvrhl v trénink. Pak převládly kulturní a společenské zájmy: část hráčů šla do kina na Krále Škorpiona a část do hospody.

15. a 16. května pokračovala liga v petanque. „Le Dimanche Maussade“ si domluvila se soupeřem jiný termín zápasu a zvítězila 3:0. „Pochmurné koule“ utrpěly první (těsnou) porážku 2:1.

17. května po nezávazných diskusích o termínu se náhle během dne dohodlo navštívení Star Wars – Klony útočí. Rozhodujícím faktorem byla přítomnost verze s titulky, byť v neoblíbeném Velkém Špalíčku. Všichni se shodli na tom, že je tento díl mnohem lepší než minulý. Před deštěm se pak většina účastníků neukryla do hospody, ale do čajovny. Zde si skoro všichni dali čaj a nikdo nevyzkoušel vodní dýmku.

18. května vyrazili fanové na ChřestQuest = „Ivančické slavnosti chřestu“. Jelo se parním vlakem, na místě se ochutnaly chřestové speciality, popilo víno a prošla obec. Ovšem na akci s takovým názvem by účastník očekával, že stánků s chřestem a specialitami z něj bude přece jen více než těch s perníkem, textilem apod. (zde byly chřestové stánky dva a dva se specialitami!). Jsou to pěkní vykukové, ti ivančičtí, že, Radime?

Marvin

18. května jsem podlehl brutálnímu rodinému nátlaku a zúčastnil se prohlídky nového, ještě nedostavěného úseku metra pod Vltavou. Byla použita poprvé (alespoň v Praze:-) SF technologie, kdy se podvodní část metra vykopala pěkně na suchu a pak se strčila do vltavského dna. Nakonec jsem byl spokojen i s hodinovou frontou před exkursí, příjemně jsem poklábosil s Honzou Vaňkem jr. a Petrem a Inkou Hanušovými.

20. května se konečně Jackie Chan vymanil z područí multiplexů a „Křižovatku smrti 2“ dávali i v normálním kině, jako je Lucerna. Podle zákonů schválosti v témže kině dávali i film „Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder“ a tak byl návrh na dvojprogram, ale většina usoudila, že by toho bylo trochu moc. I kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli závěrečným zkaženým záběrům stála „Křižovatka smrti 2“ za návštěvu. (M)

21. května mi zavolala naše pozorná čtenářka paní Ludmila Freiová. Přečetla si v IK 3/2002, že ještě nemám knihu Dar času od Zorana Živkoviče. Koupila si ji, ale protože jí byla zklamána a nehodlá se k ní ještě někdy vracet, rozhodla se ji věnovat do SF archivu, abychom ušetřili. Děkujeme.

Nejsou ale jen takovéto radostné chvíle, v elektronické poště mě čekalo překvapení v podobě otevřeného dopisu Ondřeje „Nakora“ Jireše. Bude-li mi to v době vydání IK ještě připadat důležité, najdete vše i s mou odpovědí v internetové verzi IK třeba na interkom.scifi.cz. Osobně se domnívám, že celé jeho pobouření a všechny následné kroky včetně vystoupení z Čs. fandomu byly způsobeny přetištěním jedné věty z naší korespondence (viz Hvězdný bulvár 8. dubna. 2002). Nevím sice proč mi ji psal, já to (zjevně mylně) pokládal za projev sebeironie, která obvykle bývá dokladem dospělosti. Za svůj omyl se omlouvám. Jednou mu možná dojde, že v IK píšeme o lidech, které máme rádi, nebo se o to alespoň snažíme. A pokud jde o občasná popíchnutí, ti chytřejší si z nich dokážou něco vzít... (Předchozí věty se ovšem netýkají článků, kde odhalujeme špatné překladatele a ničemné vydavatele, zde nejde o komunikaci, ale akt sebeobrany.)

23. května pokračoval Brněnský pohár v petanque. „Le Dimanche Maussade“ pokračují ve své nepřerušené vítězné sérii a „Pochmurné koule“ ve své sérii těsných porážek (zahájené původně několika výhrami). Po zápase si to oba týmy rozdaly v přátelském zápase a pak se přesunuly do nedaleké restaurace, kde jim už část diváků a hráčů držela místa. K pizze a mexickým specialitám byl objednán i jeden panák (pro celý stůl), v některých kruzích obávané, whisky Laphroaig (čti: lefrojg). Ti, co překonali jeho jodové aroma, si ho i chválili. (Marvin)

23. května jsem dorazil do Krakatitu poměrně brzy, ale v místnosti před barem už bylo docela 1. nakouřeno, 2. hlučno, 3. plno. Otevřel jsem si tedy kancelář v galerii mezi obrazy Káji Soukupa. Možná mi tak něco uniklo, ale i tak jsem se dověděl, že si Vlasta Talaš na své ostrovní dovolené pochroumal koleno, mám za to, že to bude rok, co si z podobné dovolené v podobných krajích dovezl zhmožděné šlachy Petr Hanuš, pokud by mě někdo lákal na Kanáry nebo Ibizu, tak jedině v brnění.

Pak dorazil Pavel Weigel se šampaňským a požádal mě, abych pronesl přípitek. Popřál jsem mu jménem přítomných i nepřítomných, jako kolegovi (prezidentu Společnosti St. Lema), syndikovi SAFu, držiteli ceny Akademie SF, překladateli sta knih a dobrému člověku k jeho šedesátinám hodně zdraví.

25. května i když bylo pod mrakem a občas i pár kapek spadlo, partička petanque se přesto uskutečnila. Po ní následoval plánovaný přesun na Radniční dny malých pivovarů. Značky jako Chodovar nejsou k mání každý den. Nakonec většina podlehla Kernům (kapele, nikoli černohorskému řezáku) a vyklidila pole. (M)

25. května 2002 Slovensko, Nitra – další mezinárodní setkání na úrovni scifi. Klub AF167 (Kája Soukup, Chosé) pokračoval v poznávacích zájezdech a tentokrát přizval na cestu vedoucího Conan Society samotného Big Shamana. Setkání zahajoval Peter Zvalo. Brzo jsme byli seznámeni s dalšími členy nitranských klubů (Martin Jošt, Roxon a další) a místním pivním nápojem pojmenovaným po vzoru conanovských reků CORGOŇ. Návštěva stylové hospůdky, kde kluby pravidelně tráví své pátky, se nám nepodařila – přednost měla politická špička v čele s Dzurindou. (Jeho blízkost však dokazuje, jakou důležitost toto naše setkání mělo a jak bylo sledováno.) Zavzpomínalo se na doby dávno již minulé, ale i ty současné. A čas běžel a výčepní na Titaniku zavíral. Neztroskotali jsme, ale naopak s dobrým průvodcem Peterem jsme pokračovali v plavbě po nitranských pamětinehodnostech, které mohou mít mimo střed města otevřeno i po desáté. A tak jsme poznali i další hodnoty Nitry, jako je Kelt, Nitranský hrad, který je již tři roky uzavřen a v rekonstrukci, ale kam jsme se infiltrovali s německými privilegovanými návštěvníky a mohli tak stanout uvnitř jedné z nejstarších rotund, kde se románská architektura splétá s gotikou a kde je uložena část kostí po slavné dvojici – Cyrila a Metoděje. Zhlédli jsme současné barbarské umění vyhoštěné majitelem za hranice hradu, pro svoji nevkusnost. Přikoupili jsme si „stroje času“ – Veltlínské, Ryzlink a s nimi nás pak čekala neúplatná cesta domů na Moravu.

Kája Soukup

26. května jsme s Michaelou vyrazili až do daleké Vinoře, kde nyní žije Pavel Weigel. Je to ještě dál než Letňany a Kbely, kde byla naše první zastávka v Leteckém muzeu (vřele doporučuji, ceny mírné, exponáty zajímavé). Následovalo Muzeum kočárů ve Ctěnicích a konečně, už v dešti, dům Pavla Weigela a jeho rodiny, kde se ve dvě hodiny odpoledne započaly oficiální scifistické oslavy. Přišli jsme o pár minut později, a tak zmeškali ten přesný okamžik šedesátin (ve 14.00), ale stále jsme byli první přišedší. Chvíli po nás dorazila delegace Laserů ze z Plzně s Helenou Šebestovou a Vlastou Talašem, po nich Leonard Medek a Pagi, a nakonec se v podvečer objevila Františka Vrbenská (asi se dřív nedokázala utrhnout z práce).

Pavel nám přečetl úryvky z nového překladu polského autora A. Pilipiuka o dobrodružstvích civilního exorcisty Jakuba Vandráčka, už se těším, až to někdo vydá. My se cpali dobrotami paní Weigelové a Pagi navíc ještě fotil.

Až na odchodu jsem si uvědomil, že mezi přítomnými byli čtyři letošní držitelé Cena Akademie a o Akademii nepadlo celé odpoledne ani slovo. (Pochybuji, že tomu ale paranoidní remcalové z mailových konferencí uvěří :-)

27. května jsme v obvyklé sestavě snesli IK 5/2002 a vypili donesené i místní nápoje. Na to, abych se něco zajímavého dověděl, se ten večer příliš mluvilo.

28. května jsem ráno vyrazil do Podolí se dvěma taškami IK do zásilkové služby Dupress, abych ani o minutu neoddálil vaše slastné spočinutí na stránkách IK, pak jsem navštívil vydavatelství Triton s Ničivou vlnou od bří Strugackých (zapůjčil Pagi, recenzní výtisk nového vydání jej jistě nemine) a po rehabilitaci s krční páteří se konečně dostal do pracovního procesu, kde jsem chtěl přečkat dobu do večerní schůzky KJV v restauraci Krystal. Večer jsem jen tak tak stihl přednášky o novinářích v díle Julese Vernea. Docela se vydařily, občas vadila hrubá obsluha a hrací automat hned za dveřmi salónku obsazený dvěma debily. To vše spojené s nedostatkem židlí, daným snad tím, že objednávku: přijde nás nejméně pětadvacet pochopil místní troglodyt jako 25 celkem, mě vede k návrhu, abychom příště Krystal vynechali.

Roman Lipčík líčil svá novinářská setkávání se SF. Do Moskvy, kde se sešel s Arkadijem Strugackým, přijel na olympiádu v ruském jazyce, ne jako soutěžící, ale jako zpravodaj ukájející sžíravou zvědavost mladé české veřejnosti po novinkách na poli ruského jazyka. S J. A. Zajdelem se Roman sešel dva dny před jeho smrtí a dnes soudí, že kupou knih, které si nechal podepsat, zkrátil jeho utrpení.

Podrobnější přednášku vypracovanou přímo na téma novináři v díle Julese Verna měl Lukeš Doubrava, byla ale tak o půl hodiny delší, než bylo vzhledem k okolnostem vhodné.

29. května se ukázaly dvě zásadní skutečnosti, a) chvatná noční práce se nevyplácí, špatně jsem v pondělí před půlnocí spočítal IK a v Dupressu chybí deset čísel pro Slovensko. Byl jsem v pokušení vybrat deset slovenských adresátů, kteří se ještě ani nepokusili zaplatit, a tentokrát jim nic neposlat, ale pak ve mě zvítězilo, co vlastně?, a vydal se na opětovnou cestu do Podolí. b) konečně mám důkaz, že Akademie má vliv. Paní Čábelová z Dupresu přestala číst Eddingse (protože už všechny přečetla) a šla si koupit zkušební první díl G. R. R. Martina: Píseň ledu a ohně.

Pokračování ještě v tomto čísle

Pokračování příště