| | 5/2002 | |
Fandom v datech
(další)
|
(194)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2002
Hvězdný bulvár
9. března jsme zahájili letošní sezónu petanque v Lužánkách. Naše snažení neuniklo přítomným pořadatelům Brněnské ligy petanque a hned jsme dostali pozvání.
19. března diktátor Miles, rozhodl a tak se konalo výjezdní průzkumné zasedání SF klubu ve vinárně Barborka. Rezervovaný stůl byl kvůli nemocem obsazen jen zčásti.
26. března druhé výjezdní zasedání v Barborce. Personál pohotově „inovoval“ již tak chudý jídelníček, a tak se v cenové hladině pod sto korun ocitla akorát tak česnečka. To pochopitelně vyprovokovalo diskusi o dalším přesunu klubu.
28. března navštíven v planetáriu pořad o Skotsku. Došlo i na historii whisky a technologii její výroby.
31. března opět partie petanque, dostavil se i Robert Spousta a ukázal se jako talentovaný hráč. Naše výkony opět zaznamenány pořadateli ligy a zopakováno pozvání.
5. dubna návštěva Lynchova filmu Mullholand Drive a po ní následovala testovací návštěva hospody Legenda (dle tradic klubu založena Komise pro průzkum restauračních zařízení). Splňuje mnohá náročná kritéria pro klubovou hospodu: šipkový automat, mechanický fotbal, dobré pivo, kofola, Canada Dry, utopenci a další lidová jídla.
7. dubna se přes čerstvě napadlý sněhový poprašek uskutečnilo předvádění petanque spojené s ochutnávkou pastisu. Bylo to v rámci Dnů francouzské kultury a členové Pochmurné neděle nemohli chybět. Odvážnější se zapojili do hry a nejodvážnější i do ochutnávky.
11. dubna ukončen výběr příspěvků pro adopci zvířátek v Zoo (Pochmurná neděle tradičně adoptuje hladové piraně). Zároveň zahájena diskuse o účasti v lize petanque – formuje se herní tým a později i název: Le Dimanche Maussade.
16. dubna výjezdní zasedání klubu v Legendě. Vzhledem k množství zájemců o petanque krystalizuje vznik druhého týmu.
17. dubna zaslány Milesem dvě přihlášky do Brněnské petanquové ligy. Vznikl tak dámský klub Le Dimanche Maussade a pánský klub Pochmurné koule (každý o čtyřech členech). Cílem je, aby aspoň jeden tým neskončil poslední.
19. dubna dávají večer v TV Hvězdné války (epizodu IV), sešli jsme se před obrazovkou jak k nějakému náboženskému obřadu. Celebrované ale bylo asi naše mládí. Vzpomněl jsem si při té příležitosti, že dnes má narozeniny Jarda Veis. On z nás jako první viděl Star Wars v Maďarsku a jako propagátoru vědy mu přišly velmi komické světelné meče. Dnes pracuje jako poradce předsedy Senátu ČR a denodenně se setkává s daleko neuvěřitelnějšími historkami, než jsou Hvězdné války, a s fenomény ještě neuchopitelnějšími, podivnějšími (a nebezpečnějšími), než jsou světelné paprsky, o které se lze opřít.
V sobotu 20. dubna jsem s naším emeritním redaktorem JVjr definitivně dokončil obsah IK 4/2002 a v neděli ještě před půlnocí po laskavých korekturách Michaely dokončil sazbu.
zr
21. dubna zorganizoval PeS Vevercon 02 (s geniální vizí této akce přišel Marvin, ale takticky ochořel). Nápad plout parníkem mělo víc lidí, než byla kapacita plavidla, a tak došlo na pěší pochod. Hrad Veveří od loňska ani nespadl, ani nezlepšil svůj stav. Středověké atrakce jako vrhání sekerou či lukostřelba nemohly ujít pozornosti účastníků akce. Zpátky se jelo lodí a rozbor výpravy se uskutečnil v Legendě.
Marvin
22. dubna jsem v RUR sezval dobrovolníky na snášení IK. Filip už neměl Asimova: Konec Věčnosti z edice Karavana. Že by se vracela ta blahá doba, kdy se některé knihy i vyprodaly?
Vedle tradičních návštěvníků pondělků v Čáslavské přišla i lokální koordinátorka CKČ Jiřina Vorlová, čekala na povídky od Mirka Hokeše. Ten přišel později a uválenější než obvykle a nadšeně nám vyprávěl, že CKČ asi poprvé ve své historii způsobila autonehodu. Jel na kole, balík povídek v hadrovce se mu dostal do vidlice, on přeletěl řidítka, auto za ním naštěstí zastavilo, druhé za ním kupodivu také, ale třetí už ne…
23. dubna se KJV přesunulo ze skanzenu do špeluňky na rohu Slezské a Kladské (nějak jako u Štreitů), málo vzduchu, málo židlí, slabá obsluha a já navíc přišel pozdě. Zato JVjr měl okouzlující přednášku o fanouších, která mu získala srdce (elity) pražského fandomu (časem ji jistě najdete na našich stránkách, ale asi ji ještě předtím použije na Euroconu). Poté přednášel Pagi o Paulu d'Ivoiovi jako o francouzském Vernovi (francouzském v tom smyslu, jako byl J. M. Troska český Verne). Nakonec hovořil Egon o čem vlastně?
25. dubna jsem v Krakatitu nalezl Toma Jirkovského (slíbil mi pro IK velice zajímavý článek o vydavatelských trampotách a já mu na oplátku nastínil projekt Paralelních dějin fandomu), podle maskáčů na Ivaně Kuglerové jsem poznal, že LARP ještě neskončil, a s Pavlem Weiglem jsme probrali stav příprav chystané výstavy. Pak už jsem jen klábosil s herci čekajícími na pravidelnou zkoušku Klíčníkovy kočující divadelní společnosti, hlavně s Jolanou Čermákovou a samotným rejžou. Po odchodu herců se zdálo, že večer jako obvykle vyšumí do ztracena, když tu náhle, nečekán, dorazil Viktor Janiš. Zavelel jsem zpět ke strojům, a ještě s Honzou Vaňkem jr. jsme se zašili do kouta a hodinu hovořili o knize Ayn Randové Zdroj, kterou Honza charakterizoval jako nietzscheovskou červenou knihovnu a vylíčil nám ji tak podrobně, že nám nejen ušetřil četbu 800 stran, ale jak vysvitlo, i několik hodin zmarněného času. Já právě dočítám Mandolínu kapitána Corelliho (nalezl jsem v knize několik anachronismů, které mi připomněly probíhající debatu o mírách ve fantasy, doktor Janis v roce 1940 používá přívlastek feministický, vesničané si vyprávějí anekdotu, kolik je třeba Italů k zašroubování žárovky, Pelágie si myslí, že kapitán nemá všechny drátky v mozku zapojené na správném místě, a to vše na ostrově k jehož elektrifikaci došlo přednedávnem, pokud vůbec), a tak jsem vyprovokoval Viktora (nedalo to moc práce), aby pohovořil o dalších vydaných i jen chystaných Berniéresových knihách, o udílení cen Magnesia Litera, o prózách Miloše Urbana…
Když musel Viktor odkvačit za Haničkou a Honza do knihovny, poseděl jsem ještě chvíli s Gudrun a Keplíkem a povídali jsme si o nově chystaných časopisech Pevnosti a Kvarku, docela vydařené odpoledne a večer.
27. dubna Futurologický kongres v Planetáriu, více zde. na str. 7.
28. dubna jsem potkal Honzu Kovanice z Neviditelného psa a Frantu Novotného u Koně na shromáždění na podporu Izraele. Přišlo méně lidí než na Futurologický klub, ale zato to bylo kratší. Zaujalo mě heslo Izrael do NATO. Jestli by do současného NATO vůbec chtěl. Je to ještě ta organizace, která skoro čtyřicet let udržela mír jednoduchou doktrínou, napadne-li někdo našeho člena, nebudeme čekat, co tomu řekne OSN či parlamenty jednotlivých našich států, a použijeme na vojska útočníka jadernou, vodíkovou či neutronovou bombu? Bolševici se mýlili takřka ve všem, ale řeči zbraní rozuměli a díky tomu žijeme i my z prostoru předpokládaného válčiště. Platilo by to ale na útočníky, do jejichž intelektuální výbavy patří i axiom o tom, že hned jak se vypaří, octnou se v ráji, kde budou trtkať 72 dívek, permanentně recyklovaných panen (počtem si nejsem jist, možná závisí na množství nevěřících, které vezme s sebou)? Nevím?
Když jsem přišel domů, synové mi hlásili, že přišel nějaký pan Neofan a přinesl bednu plnou papírů. Až když jsem to uviděl na vlastní oči, došlo mi, že to byl Vašek Pravda a dovezl přihlášky a letáčky k Euroconu.
29. dubna skládáme v redakci IK 4/2002. Přišel Pavel Weigel, aby pro chystanou výstavu k Parconu/Euroconu vybral z depozitářů SF muzea vhodné exponáty, poslední člen SF klubu Argus z ČVUT Martin Molhanec, dříve student a dnes učitel tamtéž, obvyklá banda pomocníků z RUR/Čáslavská a Wanda Dobrovská s Lukem a Lenkou.
30. dubna jsme u Jolany na zahrádce slavili Čarodějnice, společnost byla smíšená, scifisti a Jolaniny spolužačky z jazykovky. Přišel jsem první s Honzou Vaňkem jr. a tak nám připadla starost o oheň, pak rodičové dovezli spolužačku Míšu na vozíčku, pak dorazil Vlasta Talaš s Netopejrem, který společnost pobavil následujícím kameňákem: Sedí podroušený chlap v baru. Dá si posledního panáka na kuráž, s tím, že půjde domů. Jak vstane tak upadne na hubu, naštve se a řekne: domů se dostanu, kdybych se tam měl doplazit. Ráno mu žena řekne, ty ses zase ožral, co. Vzbudil jsem tě, miláčku?, sonduje chlap. Ne, ale volal barman, žes u nich nechal vozejk.
zr
1. května se v Lužánkách konalo slavnostní zahájení Brněnského poháru v petanque 2002 – jaro: Modrá skupina. Součástí byl miniturnaj dvojic – za fany se zúčastnil Miles, Amila a Amis, posledně jmenovaný skončil na pěkném 4. místě a byl oceněn diplomem. První vavříny a to zápasy začínají až od 2.května!
Marvin
1. května příhoda nescifistická, šel jsem s Michaelou na procházku po Petříně, původně k Máchově soše, ale skončili jsme u křížové cesty, jak charakteristické. Potkali jsme Zdeňka Svěráka, ve chvíli, kdy se k němu obrátila skupinka děvčat. Napadlo mě něco o stínech popularity a dani za ni, ale když jsme došli blíž, uslyšel jsem: Pane, vyfotografoval byste nás, prosím? (Možná, kdyby šlo o nějakou amorfní bytost ze skupiny Luetit...)
2. května jsme tak skromně, že si toho snad nevšiml ani jubilant, oslavili čtyřicátiny Richarda Podaného. Moc se nám to organizačně nevyvedlo. Jolana byla mimo Prahu a Richard musel odejít dřív, než dorazil Viktor Janiš. Musíme se k tomuto Richardovu životnímu předělu (mezi dobrým a ještě lepším životním obdobím) ještě někdy gruntovně vrátit.
3. května s Richardem Podaným celé dopoledne sčítáme hlasy druhého kola Akademie. Příště asi nebudeme tolik upomínat. Osmdesát hlasujících je při dvaceti kategoriích nechutná dřina.
6. května v RUR jen na skok, Filip mi sehnal Konec Věčnosti od Asimova (je to první SF kniha po několika letech, která údajně byla vyprodaná), mám ho jen slovensky a chyběl by mi v mé sbírce Karavan.
7. května jsme doma uspořádali malý skoro tajný VÚMScon, schůzku bývalých ještě vumsovních členů SFK BC. Přišel i Ivan Kmínek, kupodivu kdysi rovněž zaměstnanec VÚMSu, ale odešel odtamtud dřív, než jsme tam Láďa S. Dvořák, já a Petr s Inkou nastoupili. Ivan vyprávěl veselou historku, jak ho cestou na nějakou vzpomínkovou přednášku o úloze LSD v dějinách lidstva nabralo auto. Ivan radostí, že mu nic není, a u vědomí, že se nerozhlédl, než vlezl do vozovky, nechal řidiče odjet a došel na přednášku. Tam potkal stařičkého profesora P., který mu řekl, že ho viděl letět vzduchem a že krásně plachtil. Jinak, jak už to u echt dinosaurů bývá, se více než o SF hovořilo o rozvodech, dětech a politice.
9. května v Krakatitu probíhá vernisáž obrazů Káji Soukupa spojená s pitím výborného moravského vína. Zahlédl jsem tam i Radima Kastelána, a tak, pokud se po mém odchodu děly nějaké nepřístojnosti, přečtete si o tom časem v jeho pamětech. Netopejr nám ukázal tlustý, černobílý komiks o Conanovi, Nemedia News budou mít co recenzovat. Vojta Čepelák a Ivana Kuglerová již měli nový časopis Pevnost, asi autoráky, já bych za to 60 Kč nedal. Od Bravíčka se to lišilo jen tím, že fotoseriál nebyl o pettingu, ale Hvězdných válkách hraných v pláštích ušitých hodnou maminkou. Ivan Adamovič ale řekl, že to čekal horší a že mu některá jména v tiráži dávají naději na výskyt gramotných textů. Jak jsem již naznačil, musel jsem brzy odkvačit, abych si stihl udělat masku na zítřejší maškarní Krakatit. Vyšel jsem z přednášky Honzy Vaňka jr. o typologii magorů ve fandomu a vyrobil si čapku neofana s funkční vrtulkou, snad mi to spolu s několika dalšími doplňky a zřetelnou popiskou bude uznáno za kostým.
10. května jsem se sešli s Richardem Podaným a Romanem Lipčíkem nad dramaturgií Cen Akademie SF, a pak hurá do Krakatitu, zítra touto dobou už bude po veškerém nervování. Od Richarda jsem se dověděl, že se u něho večer schází překladatelský vzdorovečírek účastníků Akademie, kteří si nechtějí obléci masky, no uvidím je zítra. O maskách v Krakatitu jinde.
11. května den sedmé Akademie SF, podrobnosti zde.
Z RUR jsem 13. května vypadl dřív, neb jsem spěchal do kina Ponrepo na promítání filmu Vstanou noví bojovníci s autorským komentářem skoro již devadesátiletého režiséra Jiřího Weise. Abych se přiznal, normálně bych bez dobrodružství otce Ant. Zápotockého vydržel, ale znám se s režisérovou (asi o šedesát let mladší) ženou a věděl jsem, že je to jedno z mála míst, kde bude lze dostihnout Dawooda Hla Shwe a vybrat od něho předplatné IK. Byli tam i Věra Chytilová, mladý Svěrák, ministr Dostál, bylo vidět, že se v politice lecčemus přiučil, sedl si do poslední řady ke dveřím, aby mohl zdrhnout a byl co nejméně vidět, ale z hlediska předplatného nebyli tak zajímaví.
14. května proběhl v Krakatitu křest knihy Jity Splítkové: Mýty v zrcadle vědy a fantazie. Pavel Dobrovský mi tam slíbil recenzi na film Ti druzí, Honza Pavlík s Pagim probírali ještě páteční maškarádu, Jita rozdávala recenzní výtisky, krotila svého buldočka Mufa a hostila nás chlebíčky a všichni čekali na kmotra Ondřeje Neffa, který ale v tu dobu natáčel Přesčas. Já ale nečekal a kvačil domů pracovat na tomto IK.
16. května v Krakatitu mi Honza Vaněk jr. řekl, že jej na Akademii přepadla choroba a dnes poprvé vylezl z postele, proto bylo na konferenci tak mrtvo.
Pokračování příště
